Biskup Joseph Strickland z Tyleru v Texasu vydal dne 26. září 2023 nový pastýřský list. Níže je uvedeno celé znění.
Moji drazí synové a dcery v Kristu:
Píši vám dnes, abych podrobněji rozebral čtvrtou základní pravdu, o které jsem mluvil ve svém prvním pastýřském listě vydaném 22. srpna 2023, a abych požádal, abychom se hlouběji zamysleli nad touto důležitou pravdou naší víry:
Každý člověk je stvořen k Božímu obraz a podobě, ať už jako muž nebo žena, a všem lidem by se mělo pomoci objevit jejich skutečnou identitu Božích dětí, a ne je podporovat v neuspořádané snaze odmítnout jejich nepopiratelnou biologickou a Bohem danou identitu.
Skutečnost, že lidské společenství ztrácí tuto nit pravdy, je jedním z nejpřekvapivějších a nejničivějších trendů naší doby.
Zmatek a škody, které vyplývají z opuštění naší biologické a Bohem dané identity, mají kořeny v moderní tendenci popírat Boží svrchovanost a pro mnohé dokonce popírat jeho samotnou existenci – čímž ze sebe děláme „bohy“ ve vlastní mysli. Toto popírání pravého Boha se projevuje dramatickým způsobem, když začínáme ztrácet nit toho, kým jsme. Když chceme odpovědět na základní otázku naší identity, musíme se obrátit k Bohu a k pravdě, kterou nám zjevil.
Když se pokoušíme odpovědět na tuto otázku, kdo jsme, aniž bychom nejprve hledali odpověď u Boha, ocitáme se pohroužení do chaosu, který dnes vidíme kolem sebe. Naštěstí nám Bůh zjevil nádherný obraz toho, kdo jsme, a Písmo svaté a posvátná tradice naší katolické víry nám nabízejí mnoho, aby nám pomohly vylíčit úžasný obraz lidské osoby. „
Tak stvořil Bůh člověka ke svému obrazu, k Božímu obrazu jej stvořil; jako muže a ženu je stvořil.” (Gn 1, 27)
Pravda, že Bůh nás stvořil ke svému obrazu a podobě, nás posouvá nad přirozenou úroveň k nadpřirozenému osudu, který máme všichni. Jak uvádí Katechismus Katolické církve: "
Lidské tělo se podílí na důstojnosti Božího obrazu: je to lidské tělo právě proto, že ho oživuje duchovní duše a právě celá lidská osoba je určena k tomu, aby se v Kristově těle stala chrámem Ducha." (KKC
364 -
365).
V apoštolské exhortaci
Christifideles Laici svatý Jan Pavel II. píše o "
antropologickém základě mužskosti a ženskosti." (
Christifideles Laici, Prosinec 30, 1988, para. 50).
V dnešní kultuře existuje zaujatost vlastní identitou, která vypovídá o hluboce zakořeněné touze v srdci a duši každého člověka najít smysl svého života. Snažíme se nějakým způsobem vyjádřit prostřednictvím fyzické reality našich životů vzrušení, které cítíme v našich duších. Přestože existuje široká rozmanitost lidských zkušeností a ačkoli každý život nabízí něco jedinečného a neopakovatelného, všichni sdílíme jednu jednoduchou, jasnou, a přesto nepředstavitelně hlubokou pravdu:
jsme Milovaní, což znamená, že jsme ve vztahu s Tím, který miluje. Tato základní pravda je to, co ve skutečnosti dává našemu životu smysl, který skutečně hledáme, pouze pokud bychom přijali svou pravou identitu v Bohu a vstoupili s Ním do vztahu. Nemůžeme a nevytváříme svou vlastní identitu – naše identita pochází pouze od našeho Stvořitele. Katechismus Katolické církve nám poskytuje krásný citát ze svaté Kateřiny Sienské, který nám dává záblesk naší identity v Božích očích. Svatá Kateřina píše:
„
Kladu si otázku, co nebo kdo byl příčinou, že jsi dal člověku tak velkou důstojnost? Jistě to byla jedině tvá nesmírná láska, s níž jsi sám v sobě pohlížel na své stvoření a zamiloval si je; vždyť jsi je stvořil z lásky a z lásky jsi mu dal bytí schopné okoušet tvé věčné dobro.“
(
KKC 356).
V dnešním světě vidíme mnoho agend, které se týkají lidské identity, zejména „sexuální identity.“ Jednou z nich, která je v této době velmi aktuální, je agenda LGBTQ. Jak jsem uvedl ve svém pastýřském listě ze dne 12. září 2023: „
Církev učí, že ti, kteří prožívají pocity přitažlivosti ke stejnému pohlaví nebo pohlavní dysforii, nehřeší jen proto, že mají takové pocity, ale svobodné jednání na základě těchto pocitů je hříšné a není v souladu s Božím plánem pro jeho děti.”
Před svým zvolením papežem Benediktem XVI. kardinál Joseph Ratzinger napsal: „
Ve 3. kapitole knihy Genesis zjišťujeme, že tato pravda o osobách, které jsou obrazem Boha, byla zatemněna prvotním hříchem. Z toho nevyhnutelně vyplývá ztráta vědomí o smluvním charakteru spojení těchto lidí s Bohem a mezi sebou navzájem. Lidské tělo si zachovává svůj „manželský význam“, ale ten je nyní zamlžen hříchem. V Gn 19,1–11 tedy pokračuje úpadek kvůli hříchu v příběhu o mužích ze Sodomy. O morálním úsudku proti homosexuálním vztahům nemůže být pochyb.”
(Joseph kardinál Ratzinger, Dopis biskupům Katolické církve o pastorační péči o homosexuály, říjen 1986, odst. 6 ).
Kardinál Ratzinger pokračoval: „
Vybrat si pro svou sexuální aktivitu někoho stejného pohlaví znamená anulovat bohatou symboliku a význam, nemluvě o cílech, sexuálního plánu Stvořitele. Homosexuální aktivita není komplementárním svazkem, schopným přenášet život, a tak maří výzvu k životu té formy sebedarování, o níž evangelium říká, že je podstatou křesťanského života. To neznamená, že homosexuální osoby nejsou často štědré a obětavé; ale když se zapojí do homosexuální aktivity, potvrzují v sobě neuspořádané sexuální sklony, které jsou v podstatě samolibé.
(Joseph kardinál Ratzinger,
Dopis biskupům Katolické církve o pastorační péči o homosexuály, říjen 1986, odst. 7).
Musíme být milující, ale musíme mít jasno v tom, že ti, kdo nesou břemeno náklonnosti ke stejnému pohlaví, nesmí jednat podle těchto sklonů, protože takové aktivity jsou v rozporu s biologickou a Bohem danou identitou jednotlivce, a tudíž v rozporu s Boží vůlí. My jako jejich duchovní, rodina a přátelé musíme tyto jednotlivce obklopit láskou a podporou, aby mohli přijmout své kříže a žít svou autentickou, Bohem danou identitu.
Transgenderové hnutí je další tváří agendy LGBTQ a je také v rozporu s katolickým chápáním člověka. Toto hnutí se snaží zásadně změnit způsob, jakým náš svět vnímá biologickou a Bohem danou identitu každého člověka.
Rychle narůstající počet mladých lidí se v těchto časech dá vtáhnout do transgenderového hnutí, místo aby jim byla řečena pravda o tom, kým jsou jako milované Boží dítě. Určitě můžeme uznat, že existují složité důvody, proč může mít člověk pocity genderové dysforie, ale
je důležité, aby každý člověk pochopil, že bez ohledu na pocity je biologická identita člověka dána Bohem a člověk ji nemůže změnit. Rodiče by se neměli bát řešit s dětmi falešnost genderové ideologie způsobem přiměřeným jejich věku a rodiče by měli také posilovat vědomí o skutečnosti, že
i když hormony a operace mohou změnit vzhled člověka, tyto lékařské zákroky nemohou změnit pohlaví ani jedné buňky těla.
Mnozí, kteří podporují agendu "transgenderismu", by uvedli, že když se biologický muž identifikuje jako žena a podstoupí "změnu pohlaví", jde vlastně o "potvrzení pohlaví", protože jeho anatomie nyní odráží jeho "pravé pohlaví. Katechismus však uvádí, že:
Jednota duše a těla je tak hluboká, že je třeba duši považovat za 'formu' těla: to znamená, že tělo tvoří hmotu díky své duchovní duši. stává se živým, lidským tělem; duch a hmota v člověku nejsou dvě spojené přirozenosti, ale spíše jejich spojení tvoří jedinou přirozenost." (
365).
A také:
„
Muž a žena byli stvořeni, tedy chtěni Bohem: na jedné straně v dokonalé rovnosti jako lidské osoby; na druhé straně v jejich příslušných bytostech jako muž a žena. „Být mužem“ nebo „být ženou“ je skutečnost, která je dobrá a chtěná Bohem“
(
KKC 369).
Proto jsou přechodné operace nebo elektivní lékařská péče prováděná za účelem pokusu o „přechod“ člověka k jinému pohlaví, než je jeho Bohem dané biologické pohlaví, vážným zlem.
(Poznámka: Existují vzácné lékařské případy intersexuálních jedinců, kteří se narodili s nejasným biologickým pohlavím nebo mužskými i ženskými charakteristikami. Tyto případy jsou nad rámec tohoto pastýřského listu a měly by být řešeny s vaším duchovním pastýřem a lékařským týmem.)
Důležité je zde poznamenat, že VŽDY, VŽDY musíme zacházet se všemi lidmi s respektem, soucitem a uznáním jejich vnitřní důstojnosti. Proto se k mužům a ženám s homosexuálními sklony nebo s genderovou dysforií musíme chovat s láskou a soucitem a vždy bychom je měli respektovat jako vzácné Boží děti, kterými jsou. To zahrnuje i to, že jim v lásce řekneme pravdu.
To všechno nás přivádí k nadcházející synodu o synodalitě, která se ukazuje jako pokus některých lidí změnit zaměření katolicismu z věčné spásy duší v Kristu na to, aby se každý člověk cítil potvrzen bez ohledu na to, jaká rozhodnutí v životě učinil nebo učiní. Jedním z témat, o kterých se údajně bude během synody diskutovat, je
požehnání vztahů osob stejného pohlaví. Arcibiskup Victor Manuel Fernandez, prefekt Dikasterie pro nauku víry, v červenci 2023 na otázku o požehnání homosexuálních párů uvedl: "
Pokud se požehnání udělí tak, aby nezpůsobilo tento zmatek, bude se muset analyzovat a potvrdit."
Musíme se však dívat na věčné a neměnné učení Církve –
takové požehnání by nebylo dovoleno, a proto by nepochybně způsobilo zmatek. Ve skutečnosti tentýž úřad, Kongregace (nyní dikastérium) pro nauku víry, vydal dne 15. března 2021 prohlášení s názvem
Responsum Kongregace pro nauku víry Odpověď Kongregace pro nauku víry na dubium týkající se požehnání svazků osob stejného pohlaví. V tomto
Responsum předchozí prefekt Kongregace Luis kardinál Ladaria uvedl, že Bůh „nemá a nemůže požehnávat hřích“ a že „z uvedených důvodů Církev nemá a nemůže mít moc požehnávat svazky osob stejného pohlaví ve výše zamýšleném smyslu.“
Jelikož pravda se nemůže měnit, musíme uznat, že dikastérium nemůže nyní dospět k jinému závěru, který by zvrátil původní prohlášení pravdy z téhož úřadu. Pravda se zakládá na Božím slově, jak je zjeveno v Písmu svatém a posvátné tradici a jak jej střeží Magisterium církve. Proto jakýkoli pokus o povolení požehnání svazků osob stejného pohlaví by byl útokem na Posvátný depozit víry.
Dále se v
Responsum uvádí i toto: „
Požehnání patří do kategorie svátostin, kterými nás Církev 'vyzývá ke chvále Boha, povzbuzuje nás, abychom prosili o jeho ochranu, a vybízí nás, abychom svým svatým životem hledali jeho milosrdenství.'
Mimo toho 'byly stanoveny jako jistý druh napodobování svátostí, požehnání jsou především znaky duchovních účinků, kterých se dosahuje prostřednictvím (na přímluvu) Církve. V důsledku toho, aby to odpovídalo povaze svátostí, když se požehnání vyprošuje na konkrétní lidské vztahy, je kromě správného úmyslu těch, kteří se na něm účastní, potřebné, aby to, co se žehná, bylo objektivně a pozitivně uspořádáno pro přijetí a vyjádření milosti podle Božích plánů vepsaných do stvoření a plně zjevených Kristem Pánem.
Proto pouze ty skutečnosti, které jsou samy o sobě uspořádány tak, aby sloužily těmto cílům, jsou shodné s podstatou požehnání udělovaného Církví. Z tohoto důvodu není dovoleno udělovat požehnání vztahům nebo partnerstvím, dokonce ani stabilním, které zahrnují sexuální aktivitu mimo manželství (tj. mimo nerozlučitelný svazek muže a ženy, který je sám o sobě otevřen odevzdávání života), jako je tomu v případě svazků mezi osobami stejného pohlaví. Přítomnost pozitivních prvků v takových vztazích, které samy o sobě je třeba ocenit, nemůže tyto vztahy ospravedlnit a učinit z nich legitimní předmět církevního požehnání, protože pozitivní prvky existují v kontextu svazku, který není uspořádán podle plánu Stvořitele...“
(Odpověď Kongregace pro nauku víry na dubium ohledně požehnání svazků osob stejného pohlaví , 15. března 2021 )
Chci zopakovat, že se nejedná o žádný pokus o diskriminaci těch, kdo nesou břemeno náklonnosti ke stejnému pohlaví, ale spíše o připomenutí pravdivosti liturgického obřadu a povahy svátostí. Nemůžeme ctít Boha, který je pravdou, tím, že bychom se pokoušeli nabízet požehnání, která jsou v rozporu s Jeho pravdou.
Na závěr bych chtěl říci těm, kteří mají přitažlivost ke stejnému pohlaví nebo rodovou dysforii: Kristus vás miluje a Katolická církev vás vítá. Všichni zápasíme o růst ve svatosti. Zvu vás, abyste si s námi přišli sednout, modlit se s námi, uctívat s námi a zažít ohromující sílu Boží lásky a milosrdenství. Pravdou je, že jádrem naší existence je Láska, a neexistuje žádná moc na nebi ani na zemi, která by mohla zabránit Otci, Synu a Duchu Svatému, aby nás plně a úplně milovali. Jsme pozváni v každém okamžiku, abychom objali lásku, kterou nám Bůh nabízí, ale ve své nekonečné moudrosti a dobrotě se nám nevnucuje. Láska je volba a vždy je to oběť, ale je to oběť, kterou On první učinil pro nás, a je to volba, ke které nás vyzývá. Ať nám spadnou šupiny z očí, abychom mohli zahlédnout, jak moc nás náš Otec miluje jako své milované, a vždy se utíkat k němu jako ke zdroji našeho dokonale naplněného života. "
Neboj se, protože jsem tě vykoupil, povolal jsem tě jménem, jsi můj." (Iz 43, 1).
Ať vás Pán požehná a ať najdete svou pravou identitu v hojnosti Jeho bezmezné lásky.
Zůstávám vaším pokorným otcem a služebníkem.
Nejvyšší představený Joseph E. Strickland
Biskup Tyleru v Texasu
Zdroj:
https://www.lifesitenews.com/news/bishop-strickland-on-same-sex-blessings-god-does-not-and-cannot-bless-sin/, 26. 9. 2023
Převzato z
https://www.lifenews.sk/spravy?page=1,
článek z 11. 10. 2023 naleznete
zde.
