6. neděle velikonoční (letos 1. 5. 2016) je na základě rozhodnutí ČBK určena za den zasvěcený modlitbám za pronásledované křesťany ve světě.
K tomuto dni jsme od organizace Křesťanská mezinárodní solidarita (CSI), která pronásledování křesťanů trvale monitoruje, obdrželi následující dopis, který vyzývá k aktivní pomoci.
Blíží se 6. neděle velikonoční (1.5.), která bude v katolické církvi věnována modlitbám za pronásledované křesťany. Jde o naléhavý úkol, protože zemí ve kterých se situace křesťanů v uplynulém roce zhoršila je víc, než zemí, kde zaznamenáváme nějaké zlepšení. Zvláště v regionu Blízkého východu pokračuje agrese džihádistů proti křesťanům a ostatním náboženským menšinám. Jsme svědky pokusu o úplnou likvidací křesťanských církví v regionu.
Křesťané jsou diskriminováni ve 139 zemích, což je více než 70% zemí světa. A jsou mezi nimi i ty nejlidnatější – Čína a Indie. Pronásledování křesťanů nabývá v těchto zemích v různé míře různých podob - od společenské diskriminace, nerovného přístupu ke spravedlnosti a omezování náboženského života až po únosy, nucené konverze, vyhánění, zotročování, věznění, mučení, popravy, atentáty a genocidu (IS).
V celosvětovém měřítku tvoří křesťané 80 % všech pronásledovaných pro náboženské přesvědčení. V současné době je každý desátý křesťan kvůli své víře v Ježíše Krista obětí diskriminace, pronásledování nebo čelí hrozbě smrti. Ve světovém měřítku se jedná až o 200 miliónů křesťanů. Ve 20. století se nejhorší perzekuce církví odehrály v komunistických zemích, přičemž kruté pronásledování ještě stále trvá v KLDR. V posledních desetiletích se ale těžiště agrese přesunulo do islámských států. Nejhorší je Saúdská Arábie, kde netolerují žádný projev neislámského náboženství. Prohřešky proti právu šaría jsou trestány podobně brutálně jako v IS. Džihádistický teror proti křesťanům pokračuje také v Nigérii a Pákistánu.
Mlčení
Počty zabitých, zraněných nebo vyhnaných křesťanů jsou obrovské. Někteří autoři proto hovoří o globální válce proti křesťanům. Křesťané v krizových oblastech si často stěžují na nedostatečný zájem a podporu ze strany západních církví. O důvodech proč církve na západě mlčí uvažoval americký autor John Allen. Podle Allena v mnoha křesťanských denominacích sílí představa, že primární funkcí náboženství je podporovat vnitřní mír a klid. Zprávy o muslimech, kteří unáší křesťanské dívky a ženy, nutí je k sňatku a přestupu na islám, nebo o věznění eritrejských křesťanů v železných kontejnerech, jsou zneklidňující a nepříjemné a takové zprávy někteří křesťané na Západě nevyhledávají.
Křesťané také mají tendenci nedívat se za hranici společenství, ve kterém žijí, a jsou zavaleni a unaveni množstvím požadavků na charitativní a solidární pomoc úplně všeho pod sluncem.
Církve investovaly mnoho energie do mezináboženského dialogu a bojí se ho narušit např. poukázáním na islámský útlak křesťanů. Politici, ale i představitelé církví se zdráhají islám za nadřazenost k jinověrcům kritizovat. Je za tím pochopitelná snaha neradikalizovat umírněné muslimy a dál nezhoršovat situaci křesťanů a zároveň neriskovat obvinění z islamofobie. Vidíme ale, že se tento přístup neosvědčil - křesťané jsou ve stále větším nebezpečí a navíc jejich situace zůstává světové veřejnosti utajena.
Co dělat?
Ježíš křesťanům předpověděl, že budou tupeni, zesměšňováni, pronásledováni a zabíjeni pro jeho jméno. My, kteří pronásledováni nejsme, bychom neměli nečinně přihlížet s tím, že to tak je správně, když to Ježíš předpověděl v blahoslavenstvích. Pro křesťany platí zvláštní povinnost vyplývající z evangelia. Křesťan je křtem začleněn do těla Kristova a „Trpí - li jedná část, trpí s ní části všechny“ (1. Kor 12:26.) Nemůžeme tedy mlčet!
Prosím Vás proto, abyste o 6. neděli velikonoční v modlitbách prosili za naše pronásledované bratry a sestry i za jejich pronásledovatele.
Kromě modlitby je možné pronásledovaným křesťanům pomoci také prostřednictvím specializovaných organizací ( Charita, CSI, řeholní řády, atd…)
Doufám, že silný hlas na podporu pronásledovaných křesťanů dolehne z naší církve až k uším těch, kteří mají moc a možnost situaci křesťanů i prakticky řešit. Hájení náboženské svobody, by mělo být jednou z priorit jak pro představitele církví, tak i pro politiky.
Ing. Monika Kahancová
výkonná ředitelka Křesťanské mezinárodní solidarity - CSI CS
V Novém Městě nad Metují 20.4.2016
Křesťanská mezinárodní solidarita ČS z.s.