V sobotu 5.11. se konala ve Vranově nad Dyjí u kaple Panny Marie Ochranitelky Maria Schütz již 5. svatohubertská mše svatá. A jaké to letos bylo?
Vše bylo krásně nachystané a tak v 11:00 hodin mohla začít slavnostní mše svatá, kterou vedl otec Marek Dunda spolu s dalšími kněžími a jáhnem Františkem. Krásnou venkovní a slavností atmosféru ještě umocňoval zpěv překrásných písní a také trubači.
O. Marek ve své promluvě zmínil i myšlenku papeže Františka, kterou pronesl na své cestě ve Švédsku a sice, že svatí jsou opravdu šťastní. A byl sv. Hubert šťastný? Určitě byl, měl manželku a syna. Ale pak přišlo něco, co mu manželku i syna vzalo a sv. hubert byl v pokušení smutku, sebelítosti a hněvu. Útěchu nehledal u Boha, ale spíše na místech, která mu byla blízká - v přírodě - a zde se také událo něco, co svatého Huberta nasměrovalo správným směrem.
V prvním čtení z knihy proroka Izaiáše jsme slyšeli, jak se Bůh ptá: "Koho mám poslat, kdo nám půjde?" a sv. Hubert na toto volání odpověděl - pošli mne. A v tom může být i vzorem pro nás, abychom i my na Boží volání správně odpověděli. Svatí, jsou ukazatelé ke svatosti.
Dále nám v promluvě zazněla také jedna myšlenka sv. Huberta:
"Pokud žijeme, jsou nám dveře milosrdenství otevřeny. Ti, kdo si je nezvolí, budou muset projít branou zavržení. Uvaž tedy, čím jsi byl, co jsi a čím zakrátko budeš! Svá provinění naprav pokáním a smiř se s Bohem.
Promluva byla zakončena heslem, které platí i pro dnešní dobu a které pro nás může být povzbuzením.
Svatí mají blízko k Bohu, napodobit je v tom mohu.
Díky patří všem, kdo se o tuto mši svatou u Panny Marie Ochranitelky zasloužili. A už nyní se těšíme, dá-li Pán na příští rok.
Svatý Huberte, oroduj za nás!
