40 let Medžugorje - Není to jen místo, ale způsob duchovního života

enjosmith, Prayers at Medjugorje, CC BY-NC-SA 2.0, flickr

Otec Radoslav Šaškovič, církevní soudce a kaplan v Dómu sv. Martina v Bratislavě píše o své zkušenosti s farností Medžugorje, kterou navštívil už mnohokrát. ...

"Ahoj, otče Radko, jak se máš? Panna Maria tě zve do Medžugorje! Zítra ráno odjíždíme autem na výročí zjevení ... "

Slova, kterými mě minulý týden oslovila dlouholetá kamarádka Lieska, mě vůbec nepřekvapily. Již několik dní si totiž večer co večer pouštím přes internet rozhlasovou stanici Mir Medugorje a alespoň touto cestou se spojuji s farníky a poutníky této celosvětově nejznámější farnosti v Bosně a Hercegovině.

A opravdu, kdyby to šlo, určitě bych byl v těchto dnech právě tam. Čtyřicáté výročí je totiž jedinečnou příležitostí.

Osobně jsem Medžugorje (doslova "místo mezi horami" nebo "Mezihoří") navštívil mnohokrát. Cesta vede přes Maďarsko do Chorvatska, které ze tří stran obklopuje federaci Bosny a Hercegoviny. Právě ta byla během války v Jugoslávii místem, kde vzájemnou nenávistí naplnění příslušníci tří etnik a tří náboženství po sobě pálili hlava nehlava.

Pokud byste se do Medžugorje vydali ne po pohodlné chorvatské dálnici, ale přes vnitrozemí Bosny a Hercegoviny, viděli byste v Sarajevu, Mostaru nebo jiných městech a vesnicích viditelné stopy po válce, která má svou souvislost i s událostmi v Medžugorji.

Existuje mínění, podle něhož nemůže být žádná náhoda, že tato hrozná občanská válka začala deset let poté, co v Medžugorji zazněla výzva: "Mír. Mír, Mír, jenom mír. Mír musí zavládnout mezi Bohem a člověkem, mezi lidmi navzájem. Modlete se, postěte se. Modlitbou a postem můžete zastavit dokonce války a přírodní katastrofy."

Žena, která vyslovila tato slova, se představila jako Královna míru. Deset let modliteb za mír však nedokázalo zabránit zbytečné válce.

Jak se to začalo?

Ve večerních hodinách dne 24. června 1981, tedy přesně před 40 lety, uviděly dvě mladé dívky zjevení překrásné paní s dítětem v náručí. Druhý den se ve stejnou dobu na stejné místo vypravily znovu, tentokrát však šlo už o skupinku šesti dětí. Všechny pochopily, že jde o Pannu Marii, která se v místním jazyce nazývá Gospa.

Od toho dne se čtyři dívky a dva chlapci stali "anděly Panny Marie", která prostřednictvím nich již 40 let volá farnost Medžugorje i celý svět k míru, obrácení a posílení víry skrze modlitbu a půst.

Podobně jako u nás, i v tehdejší Jugoslávii vládl v té době komunistický režim s přísně ateistickým viděním světa. I proto už v prvních dnech zjevení přicházeli do Medžugorje nejen zvědaví poutníci, ale i představitelé státní policie.

Šest dětí, ale i jejich rodiče a sourozenci byli několik týdnů policejními orgány vyslýcháni, zastrašováni, ba i týráni. V novinách o nich psali ošklivé věci, při výsleších na ně naléhali, aby se přiznali, že si to všechno vymysleli. Děti byly pod obrovským tlakem, ale zároveň byly svými rodiči neustále povzbuzováni, aby se nebály a vždy mluvily jen pravdu.

Kdyby si snad někdo myslel, že si to ty děti tehdy vymyslely, ať se zkusí vcítit do školního dítěte, kterému se jeho spolužáci vysmívají jako kriminálníkovi a které pravidelně nosí do školy omluvenku od tajné policie, že se nemohlo zúčastnit vyučování z důvodu výslechu kvůli podezření z protistátní činnosti. Tyto jejich hrozné zážitky a nepříjemné zkušenosti jsou nejlepším přímým důkazem, že události, které se odehrály před 40 lety, se ve světle všech okolností jeví jako autentické.

Je Panna Maria pošťačka?

Zde by se patřilo připomenout skeptický pohled Svatého otce Františka, který prezentoval svůj pohled na roli Panny Marie v ekonomii spásy. Vnímat Boží Matku jako poštovní doručovatelku by se mohlo sice jevit jako nedůstojné, ale na druhé straně pošťačky a pošťáci jsou důležití lidé, bez kterých bychom se nedostali ke svým dopisům, balíkem či důchodům.

Kdybych si mohl trošku zafilozofovať: umím si docela dobře představit přirovnání Panny Marie k pošťačce, která nám nosí Boží milosti a požehnání, které můžeme přirovnat právě k oněm dopisům, balíkům či důchodům.

K tomu je třeba pro kontext připomenout, že František nepoužil označení pošťačka, resp. telegrafka poprvé. V roce 2016 vyšla ve slovenštině kniha O nebi a zemi, která zachycuje hluboké rozhovory kardinála Bergoglia a rabína Skorka. V jedné části se dotkli i tématu soukromých zjevení, konkrétně údajných zjevení Panny Marie jisté argentinské zbožné duši. Kardinál se tehdy právě na margo této skutečnosti vyjádřil, že Panna Maria není pošťačka.

Domnívám se proto, že za několik let už jen zopakoval tento svůj obecný postoj, přičemž zároveň vyzdvihl dobrou práci, kterou odvedla komise zkoumající události v Medžugorji.

Pútnici na Križevaci. Foto: Flickr.com/gnuckx (CC)

Není třeba zapomínat, že mezi "fanoušky" Medžugorje patřil i svatý Jan Pavel II., vnímaný i jako mariánský papež pro svůj hluboký vztah k Panně Marii. Při více soukromých setkáních měl vyjádřit svůj kladný postoj i osobní touhu navštívit Medžugorje. Jako papež se však musel vyvarovat jednání, které by mohlo být interpretováno jako vyjádření oficiálního postoje Katolické církve.

Pokud jde o Benedikta XVI., jeho soukromý názor na Medžugorje je známý několika teologům, jejichž jména jsou spojena s Medžugorjem.

V souladu s učením Církve

Platí obecný princip, že zatímco údajná zjevení trvají, není možné k nim zaujmout jednoznačné kladné stanovisko. Negativní stanovisko je možné zaujmout, pokud se objeví zjevný rozpor s učením Církve. Jedním z kritérií pravosti je totiž právě soulad obsahu údajných soukromých zjevení s oficiálním učením Magisteria.

Když si uvědomíme, že tu máme co do činění s nebývalým fenoménem pravidelných denních plus pravidelných měsíčních plus pravidelných ročních plus různých mimořádných zjevení, tak za 40 let jsou to stovky, ba tisíce poselství . Ačkoli ne všechny byly zveřejněny, je to řádná sbírka na pozorné bádání.

Snad nejzajímavější jsou ty, které byly zaznamenané na začátku. Obsahují základní myšlenky, které se během těch 40 let víceméně opakují v různých modifikacích. Základem je citovaná výzva Královny míru na "pokoj mezi Bohem a člověkem a mezi lidmi navzájem". Tento pokoj se dosahuje obrácením se člověka k Bohu v modlitbě: "Děti moje, modlete se, dokud se vám modlitba nestane radostí!"

K tomu je třeba připomenout i nepříliš lákavý půst o chlebu a vodě každou středu a pátek. Všechno je to samozřejmě v souladu s učením Církve a tradicemi sahajícími k jejím počátkům. Jednoduché výzvy jsou vyjádřeny i v dobře známých pěti kamenech: Eucharistie, Písmo svaté, půst, měsíční zpověď a modlitba růžence, resp. modlitba srdcem. Neumím si představit katolíka, který by vůči některému z nich něco namítal. Už se jen překonat a uvést je do praxe.

V souladu s učením Církve jsou i postoje, kterými jsou vizionáři i jejich posluchači vedeni k poslušnosti vůči autoritě Církve. Panna Maria nikdy nezpochybnila poslušnost vůči místnímu biskupovi, který byl vůči zjevením mimořádně skeptický. Milou událostí bylo, když se jednou vizionáři, ještě jako malé děti, zeptali Panny Marie na to, kdy se narodila. Ona jim prozradila datum, ale zdůraznila, aby oslavovali její narozeniny tehdy, když je slaví Církev.

Jinými slovy: přestože Církev zatím nemůže potvrdit pravost těchto zjevení, dosud v nich není nic, co by ji zpochybňovalo.

Panna Maria nikdy nezdůrazňuje sebe

Nejdůležitější poselství Panny Marie máme zachycené v Evangeliu podle Jana, kde na svatbě v Káně řekne přítomným: "Udělejte všechno, co vám (Ježíš) řekne." Pokud by nikdy nic víc neřekla, toto by úplně stačilo. A mnohým to i stačí. Hlavně těm, kteří se skepticky staví vůči jakýmkoli projevům mariánské úcty. Ona je přitom součástí naší víry, vždyť jen uvažme: kdo byl prvním ctitelem Panny Marie? Přece Ježíš. "Cti svého otce a svou matku!" platilo i pro Božího Syna, jehož slova "Hle tvá matka!" je potřeba vnímat i v tomto kontextu.

Ken Paulsen, Our Lady of Tihaljina, CC BY 2.0, flickr

Přestože je Panna Maria ctěna svým Synem a určitě se těší velké úctě mnoha katolíků a pravoslavných, nehrozí, že by jí tato úcta stoupla do hlavy. Vizionáři vzpomínají, jak je při druhém zjevení Gospa pozdravila: "Hvaljen Isus!" Teprve později si uvědomili, že by bylo zvláštní, kdyby chválila samu sebe a použila by tradiční pozdrav medžugorských katolíků: "Hvaljen Isus i Marija!" Během zjevení, kdy se s Pannou Marií společně modlí Otče náš, Zdrávas a Sláva, ona přirozeně andělské pozdravení sobě samé vynechává.

V poselstvích z Medžugorje si můžeme všimnout i jeden velmi důležitý detail. Nikdy v nich nenajdeme slovní spojení "já a můj Syn" nebo konstatování, že něco je "moje a mého Syna". U takového nesprávného pořadí, kdy by Panna Maria "předběhla" Božího a svého Syna, je třeba okamžitě zpozornět, neboť jsou neklamným znakem, že jde o falešné poselství a falešné zjevení.

Varovným signálem je i případná tendence falešných zjevení kritizovat kněze, protože Panna Maria je pro nás ve skutečnosti učitelkou velké úcty vůči kněžím, které nikdy nekritizuje, a v Medžugorji nám stále důrazně připomíná, abychom se za ně modlili.

Podstata Medžugorje

Arcibiskup Henryk Hoser, speciální apoštolský vizitátor v Medžugorji, se před dvěma lety vyjádřil, že podstatu Medžugorje lze popsat několika jednoduchými slovy: modlitba, ticho, soustředění, Eucharistie, adorace, půst, svátost smíření. To jsou podle něj silné stránky tohoto místa. Medžugorje podle něj není geografické místo, jsou to především samotní lidé, kteří tam přicházejí, modlí se, mění se a pak odtud odcházejí do svých zemí a přinášejí do nich ducha evangelia, kterého tam zažili.

V Medžugorji nacházejí hloubku víry a úplně jiný pohled na svou existenci. S tímto postojem se plně ztotožňuji, protože dokonale vyjadřuje podstatu Medžugorje.

Opravdu, dovedete si představit, že byste denně strávili tři hodiny v kostele? Každý večer? V Medžugorji je to úplně normální. Večerní modlitební program, který spočívá v modlitbě dvou částí růžence, mši svaté, modliteb za uzdravení, další části růžence a adorace je milostivým časem. V prostoru kolem kostela se do něho zapojují tisíce lidí bez toho, aby měli pocit, že to trvá dlouho nebo že je to ztráta času. Panna Maria takto koná svou roli: zprostředkovává setkání Boha s člověkem.

Nezáleží na tom, jaký máme postoj ke zjevením a poselstvím. Pokud se jimi inspirujeme, nic nezkazíme. Jsou pozváním obnovit a prohloubit náš duchovní život. Každé poselství končí slovy "děkuji, že jste přijaly mou výzvu." Nikdo nikoho do ničeho nenutí, nikdo si nic nenárokuje.

Přijít do Medžugorje znamená přijmout pozvání. Z vlastní zkušenosti vím, že toto pozvání je vždy spojeno s nějakým darem. Nikdy jsem do Medžugorje nešel s žádným očekáváním, vždy jen se srdcem otevřeným pro to, co mi tam Bůh připravil. A nikdy jsem se nevracel domů zklamaný.

Zpovědnice světa

Měl jsem možnost navštívit i mnoho jiných poutních míst u nás i v zahraničí. V Medžugorji jsem však viděl a zažil něco, co nikde jinde na světě. Desítky zpovědnic kolem kostela, které tam nestojí osamocené, ale sedí v nich kněží ze všech končin Evropy i světa a během celého dne ve svých jazycích stovkám a stovkám kajícníků udělují svátost smíření. Něco takového jsem nikde jinde neviděl.

Ne nadarmo se říká, že Medžugorje je zpovědnice světa. Zakusil jsem to z obou stran mřížky, tedy jako penitent i jako zpovědník.

Na Križevaci. Foto: Flickr.com/gnuckx (CC) (výřez)

Ráno kněží přijdou do zpovědního areálu, vezmou si tabulky, na kterých je napsaný jazyk, ve kterém jsou schopni zpovídat, najdou si volné místo ve zpovědnici nebo na lavičce a velké Boží dílo může začít. Všichni totiž potřebujeme obrácení, jenom ne každý si to uvědomuje. Obrácení a pokání jsou velkým Božím darem, milostí, kterou nám Bůh dává, abychom se k němu mohli vrátit.

Nejsou to jen takové ty "tradiční zpovědi", jsou to často celoživotní obrácení, tlusté čáry za minulostí, upokojení se v přítomnosti, ale i hledání odpovědí do budoucna.

Jestli je Medžugorje místem zázraků, ty největší se dějí právě ve zpovědnici. Ty nejkrásnější návraty k Bohu jsem měl možnost jako zpovědník vnímat právě během večerních adorací, které završují několikahodinový modlitební program. Je to přirozené: modlitba růžence a zejména mše svatá jsou těmi prostředky, skrze které se Bůh dotkne srdce člověka, které je následně otevřené dokořán pro přijetí svátosti smíření.

Pozvání Panny Marie k obrácení a pokání za těch 40 let přijaly miliony a miliony lidí. I kdyby nebylo nic jiného, kvůli tomuto má Medžugorje obrovský význam.

Ovoce Medžugorje

Často připomínám, že podstatou naší víry není intelektuální uchopení toho, čemu máme věřit, ale následné konání toho, co z ní vyplývá. Víra i láska jsou konkrétní skutky, které konáme ve prospěch druhých lidí. Naším úkolem je přece přinášet ovoce. Medžugorje nás k tomu nejen povzbuzuje, ale nabízí nám konkrétní příklady víry a lásky v každodenním životě. Zde jsou alespoň některé.

Majčino selo, česky Matčina vesnička, je zařízení, které slouží na výchovu a péči o opuštěné děti a sirotky. Vzniklo v roce 1993 jako přímá reakce na následky války. Založil ho tehdejší medžugorský farář, páter Slavko Barbarić OFM. Cílem tohoto díla bylo a je poskytnout sirotkům organizovanou péči slušnou prací, pomocí které by se mohly rozvíjet v tělesném, duševním, náboženském a kulturním směru.

K dispozici mají vlastní mateřskou školu, ambulanci a středisko rehabilitační pomoci. Součástí areálu je také zahrada sv. Františka, původně kamenná hora obrostlá jen křovím, na níž páter Slavko trpělivou prací vytvořil pěkný přírodní prostor k odpočinku, rekreaci, modlitbě a vyučování. Jsou v ní dvě umělá jezírka, dětské prolézačky, několik druhů zvířat, včetně malých poníků, které slouží na hipoterapii.

Ne každý ví, že mezinárodní charitativní hnutí Mary 's Meals, které poskytuje jedno jídlo denně více než 1,8 milionům dětí žijících v extrémní chudobě v 19 zemích světa, je jedním z ovocí Medžugorje. Magnus MacFarlane-Barrow, jeho zakladatel, vyrostl ve skotském městečku Argyll. Víru jeho rodiny oživila pouť do Medžugorje v roce 1983, která inspirovala jeho rodiče k tomu, aby proměnili svůj dům pro hosty na centrum obnovy s názvem "Rodinný dům modlitby".

Jeden večer v roce 1992 trávil Magnus a jeho bratr Fergus na pivě v místním pubu, když v televizi viděli zprávy o válce v Jugoslávii a utrpení místních lidí, zejména dětí. Rozhodli se uspořádat sbírku jídla, oblečení, léků a jiných darů, koupili ojetý Land Rover a vydali se s celým nákladem do Medžugorje. Protože láska koná dobro ve prospěch toho, kdo to potřebuje.

Magnus obdržel cenu CNN Hero, kterou mu předal herec Gerard Butler se slovy: "Každý den Magnus těmto dětem dokazuje, že jsou důležité, že někomu vzdálenému tisíce mil na nich záleží."

V Medžugorji našla své místo i mezinárodní komunita Cenacolo , kterou v roce 1983 v italském městě Saluzzo založila řádová sestra Elvíra, aby pomohla konkrétním lidem v jejich konkrétních složitých situacích, které vyplývaly z jejich závislosti na drogách. Cílem komunity, která má své "pobočky" po celém světě včetně Slovenska, je pomoci nejen závislým lidem objevit a žít vlastní lidskou důstojnost i pravé hodnoty křesťanského života.

Hlavní terapií je osobní vztah s Ježíšem a cestou uzdravení je modlitba, práce a vzájemné přátelství. Když sestra Elvíra navštívila se skupinou chlapců Medžugorje, rozhodla se právě zde otevřít první dům mimo Itálii a tímto se vlastně začala expanze Cenacola do celého světa.

Chlapci začali v Medžugorji roce 1991 pro sebe budovat "Campo della vita" a pro dívky vybudovali v roce 2000 "Campo della gioia". Chlapci z komunity Cenacolo s radostí přijímají poutníky a podávají jim svědectví o svém obrácení a osvobození od závislosti.

Být k dispozici pro přicházející

Jelikož Medžugorje je cílem velkého množství poutníků z celého světa, je důležité se o ně postarat. Tuto službu oficiálně vykonává především místní farní úřad prostřednictvím svého informačního centra. Zajišťuje kompletní servis pro poutníky, zvláště pro průvodce poutníků a kněží. Celý večerní program je simultánně překládán do jednotlivých světových jazyků, přičemž každý poutník může překlad poslouchat prostřednictvím svého osobního radiopřijímače.

Překlad do slovenštiny zajišťují Oľga Merkovič a Terezka Gažiová. Informační centrum vydává vlastní publikace, knihy a brožury ve více jazykových mutacích a také farní časopis Glasnik Mira v chorvatštině. Samozřejmostí je rozhlasová stanice Mir Medugorje, ke které přibyl i internetový livestream nabízející živé přenosy ze svatyně.

Kdo navštívil Medžugorje, určitě si všiml budovy, která připomíná hrad. Areál připomínající pohádku začali v roce 1999 stavět manželé Patrick a Nancy Latta jako ubytování pro kněze, seminaristy a zasvěcené osoby. Mladým lidem nabízí možnost dobrovolné služby na několik týdnů či měsíců, sám jsem měl možnost si ji vyzkoušet.

Patrick byl velmi úspěšný obchodník s auty ve Vancouvru. S manželkou Nancy, právničkou chorvatského původu, si užívali život, ale bez Boha. Patrick měl předtím dvě manželky a čtyři děti, které vedl k tomu, že "bohem" jsou peníze, které jim nikdy nechyběly. Všechno změnila kniha s poselstvími z Medžugorje, ze které si Patrick jednoho dne na naléhání Nancy přečetl nejkratší poselství: "Naposledy vás volám k obrácení!"

Patrick svědčí o tom, že ta slova znamenala zlom v jeho životě. Dal si do pořádku svůj život, přistoupil ke zpovědi, vrátil se do Katolické církve a udělal ještě jedno rozhodnutí: "Když se v mé knize píše, že Panna Maria se zjevuje v Medžugorji, pak já chci být její soused!"

Nakonec nemohu opomenout naši drahou Terezku a její komunitu Světlo Mariino. Slovenka Terézia Gažiová ji založila jako soukromé sdružení věřících, jehož členové chtějí následováním života Panny Marie přinášet světlo - Ježíše současnému světu, modlit se a obětovat za uskutečnění Božích plánů spásy skrze Pannu Marii v této době.

Jako komunita budují svůj život na mši svaté, adoraci, rozjímání, modlitbě posvátného růžence, půstu, zasvěcení se Božskému Srdci Ježíšovu a Neposkvrněnému Srdci Panny Marie.

Podporují vytváření místních modlitebních společenství a "Mariiných center" ve světě, se kterými se spojují v modlitbě v první sobotu v měsíci. Členové působí zvláště v zemích bývalého Sovětského svazu, na Slovensku, ale i v jiných zemích. Zakládají modlitební společenství, organizují a animují duchovní cvičení, poutě, obnovy, modlitební setkání, adorace a šíří světlo evangelia všemi možnými sdělovacími prostředky.

Společenství přijímá na určitý čas mladé, kteří rozlišují povolání, kněze i zasvěcené s touhou utáhnout se a strávit více času v tichu a modlitbě, rodiny s touhou prohloubit duchovní život a také osoby, které chtějí určitou dobu darovat Bohu ve službě společenství.

Medžugorje není místo, ale způsob života

Mnozí z vás, kteří jste v Medžugorji byli, byste uměli mluvit o svých hlubokých duchovních zážitcích ze mší svatých, adorací a společných modliteb. O mystické kombinaci bolesti a radosti, která doprovází každý jeden krok bosou nohou na ostrých kamenech Križevace či Podbrda. O tiché modlitbě v kapli zjevení, u starého kříže nebo u sochy Vzkříšeného. O duchovních cvičeních a seminářích pro jednotlivé skupiny poutníků nebo o výbuchu radosti, který představuje letní Mladifest.

V Medžugorji si každý najde to svoje místo. Vlastně v Medžugorji si Bůh najde to správné místo a čas, kdy se dotkne toho místa v srdci poutníka, které potřebuje obrácení a uzdravení.

Medžugorje je dnes oficiálně místem modlitby. Je však hlavně školou modlitby a obrácení. Na základě svých vlastních zkušeností i svědectví jiných, kteří toto místo navštívili, mohu konstatovat, že Medžugorje skutečně není jen geografický název, ale způsob duchovního života. Těch několik dní na pouti v Medžugorji nás má totiž naučit a povzbudit, jak máme žít svou všední křesťanskou každodennost.

A jak se máme dívat na ty "poštovní zásilky"? Myslím si, že k tomu, abychom žili ducha Medžugorje, si k nim klidně můžeme ponechat rezervovaný postoj. Konečně i jejich šiřitelé ochotně zdůrazňují, že se ve všem podřizují rozhodnutím Církve.

Medžugorje je pozváním, o kterém mnozí věříme, že pochází od naší starostlivé Matky. K otevřenosti vůči přijetí tohoto pozvání mně osobně stačilo potkat lidi, na jejichž životě je vidět ovoce Medžugorje. Jejich pokojné oči, radostný úsměv, odřené spodky nohou a pro službu připravené srdce i ruce jsou nejlepším důkazem, že v této oáze míru mezi dvěma horami se již 40 let děje něco mimořádného.

P. Radoslav Šaškovič

Převzato z https://www.postoj.sk/, článek z 24. 6. 2021 naleznete zde.

Sdílet

| Zdroj: www.postoj.sk

Nové filmy, videa a audia (mp3) pro vás:

www.TV-MIS.cz

::	Kázání z Vranova nad Dyjí 14.4.2024 (3. neděle velikonoční)
::	Prof. Dr. Jiří Skoblík - Promluvy 2018 část 24. ()
::	P. Metoděj Slavíček - Promluvy 3 (záznam promluv)
::	Kázání z Vranova nad Dyjí 7.4.2024 (2. neděle velikonoční)
::	Prof. Dr. Jiří Skoblík - Promluvy 2018 část 23. ()