Zamyšlení nad evangeliem 3. neděle v postní.
Ježíš přišel k samařskému městu zvanému Sychar, blízko pole, které kdysi odkázal Jakub svému synu Josefovi. Tam byla Jakubova studna. Ježíš, unavený chůzí, posadil se - tak jak byl - u té studny. Bylo kolem poledne.
Tu přišla jedna samařská žena navážit vodu. Ježíš jí řekl: "Dej mi napít." - Jeho učedníci totiž odešli do města, aby koupili něco k jídlu.
Samařská žena mu odpověděla: "Jak to? Ty, Žid, žádáš o napití mne, Samaritánku?" Židé se totiž se Samaritány nestýkají.
Ježíš jí na to řekl: "Kdybys znala Boží dar a věděla, kdo ti říká: ´Dej mi napít’, spíše bys ty poprosila jeho, aby ti dal živou vodu."
Žena mu namítla: "Pane, vždyť ani nemáš vědro, a studna je hluboká. Odkud tedy chceš vzít tu živou vodu? Jsi snad větší než náš praotec Jakub, který nám dal tuto studnu a sám z ní pil i jeho synové a jeho stáda?"
Ježíš jí odpověděl: "Každý, kdo se napije této vody, bude zase žíznit. Kdo se však napije vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky, ale voda, kterou mu dám já, stane se v něm pramenem vody tryskající do života věčného."
Žena mu řekla: "Pane, dej mi tu vodu, abych už nikdy neměla žízeň a nemusela sem chodit čerpat."
Ježíš jí řekl: "Jdi, zavolej svého muže a zase přijď sem."
Žena mu odpověděla: "Nemám muže."
Ježíš jí na to řekl: "Správně jsi odpověděla: ´Nemám muže’; pět mužů už jsi měla, a ten, kterého máš teď, není tvůj muž. To jsi mluvila pravdu."
Žena mu řekla: "Pane, vidím, že jsi prorok. Naši předkové uctívali Boha tady na té hoře, a vy říkáte: ´Jen v Jeruzalémě je to místo, kde se má Bůh uctívat.’"
Ježíš jí odpověděl: "Věř mi, ženo, nastává hodina, kdy nebudete uctívat Otce ani na této hoře, ani v Jeruzalémě. Vy uctíváte, co neznáte, my uctíváme, co známe, protože spása je ze Židů. Ale nastává hodina - ano, už je tady - kdy opravdoví Boží ctitelé budou Otce uctívat v duchu a v pravdě. Vždyť Otec si vyžaduje takové své ctitele. Bůh je duch, a kdo ho uctívají, mají ho uctívat v duchu a v pravdě."
Žena mu řekla: "Vím, že má přijít Mesiáš, nazvaný Kristus. Ten, až přijde, oznámí nám všechno."
Na to jí řekl Ježíš: "Já jsem to, který s tebou mluvím."
Právě tehdy se vrátili jeho učedníci a divili se, že mluví se ženou. Přesto však se nikdo nezeptal: "Co jí chceš?" nebo "Proč s ní mluvíš?" Žena tam nechala svůj džbán, odešla do města a řekla lidem: "Pojďte se podívat na člověka, který mi řekl všechno, co jsem udělala. Snad je to Mesiáš?" Vyšli tedy z města a šli k němu.
Mezitím ho učedníci prosili: "Mistře, najez se!"
On jim však řekl: "Já mám k jídlu pokrm, který vy neznáte." Učedníci se mezi sebou ptali: "Přinesl mu někdo něco jíst?"
Ježíš jim řekl: "Mým pokrmem je plnit vůli toho, který mě poslal, a dokonat jeho dílo. Říkáte přece: ´Ještě čtyři měsíce, a nastanou žně.’ Hle, říkám vám: Zvedněte oči a podívejte se na pole: jsou už bílá ke žním. Ten, kdo žne, už dostává svou mzdu a shromažďuje úrodu pro věčný život, takže se raduje zároveň rozsévač i žnec. V tom je totiž pravdivé přísloví: ´Jiný rozsévá a jiný sklízí.’ Já jsem vás poslal sklízet, na čem jste nepracovali. Jiní pracovali, a vy sklízíte plody jejich práce."
Mnoho Samaritánů z toho města v něj uvěřilo pro řeč té ženy, která svědčila: "Řekl mi všechno, co jsem udělala." Když tedy ti Samaritáni k němu přišli, prosili ho, aby u nich zůstal. Zůstal tam dva dny. A ještě mnohem více jich v něj uvěřilo pro jeho řeč. Té ženě pak říkali: "Věříme už nejen proto, žes nám to pověděla, vždyť sami jsme ho slyšeli a víme, že je to skutečně Spasitel světa." (Jan 4,5-42)
Ne každý rozhovor je opravdu rozhovor. Někdy jsou to dva monology – samomluvy – vedle sebe. Každý mluví o svém, já o voze, on o koze, jak se říká.
Nezdálo se vám dnes při naslouchání evangeliu, že na tom tak byl Pán Ježíš při rozhovoru se samaritánkou? Žena hovořila o svých zájmech – o rozporu mezi židy a samaritány, o tom, co je to za námahu, každodenně se tahat s vodou z této studny, o naději, že už brzo přijde Mesiáš.
A Pán Ježíš zatím mluví o živé vodě věčného života, o modlitbě v Duchu a pravdě. – Není tento rozhovor typický i pro náš dnešní rozhovor s Ježíšem? – On a jeho církev mluví o Bohu, o milosti, o obrácení – a my mluvíme o výhodách a nevýhodách našeho všedního života.
Ale pak došlo při rozhovoru se Samaritánkou k náhlé změně – porozumění. Pán mluví se soucitem o jejich trápeních s mužskými, a žena pochopí, kdo je ten, co s ní mluví. On zná základní problémy jejich života, její hříchy, a nezavrhuje ji, ukazuje ji láskyplně cestu z jejích malérů. To musí být ten čekaný Mesiáš!
A teď se ptej ty, já: Znám já vůbec, co je základní problém mého života? Vím já vůbec, proč bývám rozladěný, smutný, bez nálady? Stojím o to, aby někdo – byť by to byl i sám Pán Ježíš – ukázal tak přímo, bez obalu, prstem na největší problém mého života? Aby někdo pojmenoval správným jménem mé neklidy, mou nejistotu, můj strach, mou úzkost, která mne občas celého rozechvěje?
Jaký je základní, nejhlubší problém mého života?
Dnešní evangelium nám říká: Nemusíš se bát! Když se s Pánem Ježíšem posadíš na okraj studně, nemusíš se bát zdviženého prstu, pohoršlivého zamračení, odsouzení. Ježíš je ten, který nesoudí, neodsuzuje. Ježíš osvobozuje. Ježíš uzdravuje v samém kořeni tvé bytosti. Ježíš tiší žízeň.
Sestry a bratři, přeji vám všem zážitek samaritánské ženy u studny. Abyste při svátosti smíření, ve chvíli svatého přijímání, při modlitbě, zažili setkání s Ježíšem lékařem, Mistrem, Přítelem, který ti podává záchrannou ruku. Jako té samaritánce.
Samaritánka se po tomto setkání s Ježíšem stala jeho apoštolkou: Pojďte se podívat, je zde někdo, kdo mi řekl, co všechno jsem udělala. Je zde někdo, kdo mi vyjevil všechny mé viny s takovou láskou, že jsem nikdy nebyla tak šťastná.
Pojďte se podívat! Pojďte a zkuste to také! Možná, že vám prokáže stejné dobro jako mně. Pojďte všichni k Ježíšovi!
