Zajímavé...

2. přikázání: Nevezmeš jméno Boží nadarmo. Zavládla pomýlená představa, že hřešit v přímém přenosu je vtipné

Desatero, volná licence, publicdomainvectors.org Znesvěcování Božího jména je otevírání cesty pro zlého ducha. Proto neplatí, že se nic neděje, když někdo mluví neslušně a rouhavě. Že jsou to jen slova. Vyslovené nebo slyšené slovo nás formuje.





Rozhovor s biblistou Františkem Trstenským o úctě vůči Božímu jménu, ztrátě smyslu pro posvátno i křivé přísaze.





Každý člověk má jméno. Svá pojmenování mají také zvířata, věci, města a podobně. Co jméno vlastně vyjadřuje?

Dát někomu jméno znamená převzít za něj zodpovědnost a převzít ho do péče. Když se v Písmu svatém uvádí, že Bůh přivedl k prvnímu člověku všechna zvířata, aby viděl, jak je nazve, nejde o jejich jména, ale o vyjádření odpovědnosti, kterou nese člověk za stvoření.

Uctívat něčí jméno znamenalo uctívat toho, kdo nosí toto jméno. Vymazat jméno znamenalo popřít osobu, která jméno nosila. Jméno není vyhrazeno pouze jedné osobě. Stejné jméno mohou nosit i jiné osoby, může se také zdědit. Proto bylo běžné v židovské rodině, že dítě dědilo jméno po otci nebo dědečkovi.



V některých rodinách, nejen v židovských, tato tradice přetrvává dodnes. Je za tím nějaký hlubší význam?

Význam dědění jména spočíval v tom, že i po své smrti byla osoba „přítomná“ v rodině. Její duch, osobnost, požehnání a dobro žilo dále v nositeli jména. Z tohoto důvodu se zvyk netýkal pouze toho, aby se dalo jméno z rodinného prostředí, ale děti dostávaly jméno po významné osobě z minulosti, která nemusela být nutně v příbuzenském vztahu.

Před křtem se u rodičů přimlouvám, aby děti měly jména po svatých nebo alespoň aby druhé, přidané jméno bylo jméno světce či světice. Pokřtěnému má být vzorem a prosíme svatého patrona, aby se stal jeho ochráncem. Nemá to být módní výstřelek.



Křtem na sebe člověk bere jméno Krista, které dotváří jeho křesťanskou identitu. Na jedné straně to život usnadňuje. Na druhé straně však i dost stěžuje, což dokazují nejen denní zprávy, ale i historická fakta, že křesťané byli vždy terčem pronásledování. Proč být křesťanem tak „bolí“?

Při křtu každý člověk dostává jméno „křesťan“, což znamená „ten, který patří Kristu“. Naše povolání je být a žít jako Kristus. To znamená jít cestou kříže. Křesťanství bez kříže neexistuje. Proto bolí, ale také naplňuje.

Papež František varuje před gaučovým křesťanstvím. Náboženství není wellness, který mi poskytuje služby a požitek. Křesťan si oblékl Krista. Naše řeč a skutky by nás měly identifikovat před tímto světem, že nosíme Krista.



V Písmu svatém můžeme pozorovat, že i u Boha má jméno člověka velkou důležitost. Velmi zřetelně to vidíme například u slov Izaiáše: „...povolal jsem tě tvým jménem, jsi můj.“ (Iz 43, 1). Co tím Bůh chce říct?

Bůh volá každého jménem. Tím chce říci, že není abstraktní anonymní bůh, ale je ten, který je poznatelný, který vstoupil do dějin lidstva, do života konkrétních lidí izraelského národa, kteří ho přijali, klaněli se mu a poslouchali ho.

Víme, že Bůh je duch, nemá tělo. Když se v Písmu mluví o Boží tváři, srdci, uších, chce se tím říci, že Bůh není nějakou silou. On je osobní Bůh. Není skrytý, ale poznatelný, má zájem o člověka, je mu blízko. Písmo svaté nám Boha zjevuje jako Boha, který mluví. To není jen tichá řeč stvoření, kde příroda a vesmír již svou krásou a harmonií odkazují na svého Stvořitele. Mluvil k patriarchům, prorokům.

V Ježíši Kristu Boha nazýváme Otcem. Tím, že Bůh zjevuje své jméno a každého z nás volá jménem, dává poznat, že nás bere vážně jako partnery. To nás zavazuje k životu, který bude oslavou tohoto jména.

Dát poznat někomu své jméno však znamená stát se zranitelným. Bůh bere na sebe riziko vztahu i s tím vědomím, že člověk ho může zranit, že může znesvětit Boží jméno, což se bohužel často stává.



Lidská touha znát jméno Boha je známa již ve Starém zákoně. Co za tím stálo?

Pokud ve Starém zákoně člověk toužil znát jméno Boha, bylo to proto, aby ho mohl vzývat, obracet se na něho v modlitbě, přinášet mu oběť. Znamená to vstoupit s ním do vztahu a zároveň jej odlišit od jakéhokoli jiného bytí.



Bůh své jméno zjevoval velmi tajemným způsobem. Když se zjevil Mojžíšovi v hořícím keři, představil se jako Bůh Abrahama, Bůh Izáka a Bůh Jakuba. Později použil výraz „Já jsem, který jsem“, což budí dojem vyhýbavé reakce, jako by Bůh ani nechtěl říct své jméno. Jak máme chápat tato slova?

Bůh zjevoval své jméno postupně. Můj profesor hebrejštiny v Jeruzalémě tento tajemný výrok „Já jsem, který jsem“ překládal takto: „Já budu ten, který jsem byl.“ Znamená to, že tak, jak byl s jejich praotci Abrahamem, Izákem, Jakubem, bude i s nimi. Neopustí je, ale vyvede je z egyptského otroctví.

Vyslovit Boží jméno je závazek, že jsme připraveni plnit vůli toho, na kterého se obracíme jménem.

Jméno Boží, www.proclaimanddefend.org


Kde je nejzřetelnější paralela v Novém zákoně?

V Janově evangeliu Ježíš několikrát používá označení „Já jsem“. Významná událost se odehrála v Getsemanské zahradě, když přišli zatknout Ježíše. Na jeho otázku „Koho hledáte?“ odpověděli: „Ježíše Nazaretského.“ A Ježíš jim odpověděl: „To jsem já.“ Tehdy zástupy padaly ze strachu na zem. To proto, že Ježíš vyslovil Boží jméno, se kterým se ztotožnil. On je Bůh.



Co se odehrává ve chvíli, kdy člověk vysloví Boží jméno?

Někdo může namítat, že zmínit jméno Boha, Ježíše Krista, Panny Marie nebo svatých nemá nic společného s úctou k Bohu, neboť jde jen o jména. Není to pravda. Osoba a jméno jsou v biblickém prostředí velmi úzce propojeny.

Vyslovením jména se osoba stává přítomna ve společenství. Proto v židovském náboženství je Boží jméno tak svaté. Židé ho přímo nevyslovují ani v modlitbě, ale nahrazují jej výrazy Všemohoucí, Nejvyšší, Mocný a podobně.

My křesťané můžeme Boha nazývat Otec. Je to privilegium. A ten, kdo lehkovážně a bezmyšlenkovitě recituje, přímo „omílá“ modlitby, znesvěcuje Boží jméno, které v modlitbě vyslovuje.



Jak by mělo vypadat vzdávání patřičné úcty Božímu jménu?

V dnešní době je důležité, a zároveň náročné zachovat si smysl pro posvátno. Už způsob, jakým vstupujeme do kostela, jak se modlíme, jak mluvíme o Bohu a o duchovních věcech, vyjadřuje to, zda jsme již tento „cit“ neztratili.

Zmíním přežehnání. Při tomto úkonu také vyslovujeme Boží jména: „Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého.“ Tímto se předáváme do Boží ochrany, vzýváme Nejsvětější Trojici a připomínáme si, že jsme Božím chrámem. Není to odhánění much, jak často naše přežehnání vypadá.

První Boží přikázání nás zve prožívat v sobě pohnutí z tajemství a chránit dojetí z Boží přítomnosti. Bůh je tady a je náš Otec.



To nás Ježíš naučil i modlitbou Otčenáš. Mimo jiné se v ní modlíme: „Posvěť se jméno tvé.“ Co tím vlastně Bohu říkáme?

Sloveso „posvětit“ znamená vyčlenit, oddělit z profánního používání. Ve vztahu k Bohu vyjadřuje uznávání jeho majestátu, jeho odlišnosti od světa, od stvoření.

Jedná se o první ze sedmi proseb Otčenáše. Klade na nás požadavek zacházet s vírou svatě. Ptejme se, jestli jsme ochotni se vyčlenit, vyhranit vůči tomuto světu. Jsou situace, ve kterých nemůžeme se vším souhlasit, nemůžeme všude jít a všechno dělat, chceme-li si zachovat svatost. Proto je třeba učit se rozlišovat mezi tím, co je opravdu dobré, pravdivé a krásné, a tím, co je jen levná napodobenina. V současnosti sem patří i riziko tzv. politické korektnosti. Je to pokušení ve jménu „tolerance“ zapřít hodnoty evangelia.

Modlitbou Páně vyznáváme, že si nepřejeme Boha podle svých pozemských představ. Nechceme, aby se podobal člověku nebo věcem. Uznáváme, že Bůh je jiný než pozemský svět. Touto první prosbou se zavazujeme, že budeme vždy přistupovat k našemu Pánu jako k Bohu a že nikdo a nic jiného nebude pro nás jako Bůh.



Zákaz „Nevezmeš jméno Boží nadarmo“ je zřejmě nesprávné chápat stroze jen v intencích napsaného textu. Potřebuje hlubší výklad. Co všechno je v něm obsaženo?

Znesvětit Boží jméno znamená, že se nechováme jako Ježíšovi bratři a sestry a jako děti nebeského Otce. Když nežijeme podle sociálního řádu, když tuto zemi naplňujeme závistí, zlobou, nenávistí, nespravedlností, znesvěcujeme tím Boží jméno. Všechny naše křivé přísahy a nedodržené sliby jsou poskvrněním samotného Boha.

Když nežijeme jako křesťané, znevažujeme jméno, které nosíme, a znevažujeme jméno toho, kterého v modlitbě nazýváme Otcem.Nemůžeme se pak divit, že svět křesťanům nevěří, když vidí, jak přistupujeme k tomu, jehož jméno vzýváme.

Na druhé straně, někteří lidé se odvrátili od Boha a církve, přičemž jako důvod uváděli nesprávný život věřících nebo negativní zkušenost při setkání s knězem.

Ve skutečnosti hledali záminku, aby nemuseli změnit vlastní život a mohli si zdůvodnit opuštění křesťanského stylu života. Neredukujme Boha na vlastní představy a především ho nevyužívejme pro sebe.



Boží jméno je používáno i v souvislostech, při kterých je zjevné, že se právě nejedná o rozhovor s Bohem. Dokonce jsou známé zločiny v Božím jménu. Také v masmédiích můžeme často pozorovat, že je Boží jméno zneužíváno i pro reklamní či politické cíle. K čemu vyzývá druhé Boží přikázání v tomto směru?

Kolik hanebných věcí bylo spácháno v Božím jménu! V minulosti i nyní se jich člověk dopouští. Místo toho, aby sloužil Bohu, poslouží si Bohem k vlastním cílům. Říká se, že mladý Karel Marx začal pohrdat náboženstvím tehdy, když jeho otec dal pokřtít celou rodinu proto, že to mělo podpořit jeho obchodní aktivity.

Druhé Boží přikázání nás vyzývá, abychom se chránili před předstíranou zbožností. Známý německý kněz a teolog Bernard Häring vysvětluje, že pokud vyslovujeme Boží jméno nebo mluvíme o náboženství, musíme dbát o čistotu svých úmyslů a obrátit srdce a rozum k Bohu. Máme být ochránci Božího jména.



Jak se má člověk jednat když slyší, že někdo Božím jménem pohrdá, používá ho v marnosti? Je lepší toho člověka upozornit nebo raději mlčet?

Vulgarismy a nadávání vypovídají o bídě a nedostatku kulturnosti člověka a společnosti. Někteří se už neumí ani slušně vyjadřovat a bavit. Stačí se zaposlouchat do rozhovorů v autobuse nebo vlaku, nebo ve školních třídách a na pracovištích. Také televizní seriály a svět médií jdou výraznou cestou úpadku. Zavedla se pomýlená představa, že zahřešit si v přímém přenosu přidá na humornosti.

Mnohdy jsou součástí kolektivů i věřící. Je třeba, aby se ozvali a požádali o slušné vyjadřování. Z jejich strany je to i vyznání víry. Snazší je mlčet a tvářit se, že se jich to netýká. Upřímné prožívání své víry a posvátná úcta k Bohu je však velmi silným svědectvím.



Nicméně jsou typy lidí, které by upozornění vyprovokovalo k ještě větší spršce nadávek. Existuje i nějaké jiné řešení?

Neexistuje-li jiná možnost a naše napomenutí způsobí ještě větší rouhání, evangelium nám říká, že účinným nástrojem proti zlu je vždy modlitba a půst za dotyčné lidi.

Pán Ježíš říká, že člověka poskvrňuje, co vychází z jeho srdce. To znamená, že vyslovené slovo odráží naše nitro a zároveň nás formuje. Stáváme se tím, na co myslíme, co mluvíme a co slyšíme.

Ve starověku se v klášterech mniši naučili žalmy nebo jiné biblické pasáže nazpaměť, aby v době odpočinku a spánku byl jejich nitro naplněno Božím slovem, které je posvěcuje. Znesvěcování Božího jména je otevírání cesty pro zlého ducha. Proto neplatí, že se nic neděje, když někdo mluví neslušně a rouhavě. Že jsou to jen slova. Vyslovené nebo slyšené slovo nás formuje.



Mnozí ani netuší, že druhý příkaz pokračuje v Knize Exodus slovy: „Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo by jeho jména zneužíval.“ (Ex 20, 7). Neubírá zkrácená verze z celkové vážnosti přikázání?

Verze ve starozákonních knihách Exodus a Deuteronomium nejsou zcela identické. Proto bylo vytvořeno zkrácené znění. V řečtině se Desatero nazývá Dekalog, což doslova znamená Deset slov. Je to katechetická pomůcka, která existovala už i v židovství. Důvodem je snazší zapamatování. Právě to je pozitivní, že dokonce i nevěřící ho umí „zarecitovat“.

Nejde o to, aby za každým příkazem a předpisem bylo přidáno vyhrožování pro případ zneužití. Staré přísloví říká: „Ptáka poznáš po peří, člověka po řeči.“

Slovo dokáže zranit více než kámen. Ve společnosti došlo ke znehodnocení, devalvaci slova. Jsme vulgární a tváříme se, že se nic neděje, že tak je to v pořádku. Ovšem není. Vyslovené slovo nás formuje a odkrývá naše nitro.

Své farníky často vyzývám, aby si dali závazek, že budou mluvit slušně. To není o tom, jestli jsi věřící, ale o tom, že jsi člověk. Desatero totiž explicitně vyjadřuje přirozený zákon, který je vepsán uvnitř každého z nás.

Foto, volná licence, pxhere.com


Pod druhé Boží přikázání spadá i rouhání. Kdy se člověk Bohu rouhá?

Rouhání doslova znamená vyslovovat (vnitřně nebo nahlas) proti Bohu a svatým věcem slova nenávisti nebo se jim vysmívat. Nebo obviňovat Boha za zlo ve světě.

Německý benediktin Anselm Grün používá výstižné přirovnání. Bůh odlomí pro mě kus chleba a podává mi ho. Mně nepřináleží zpochybňovat Boží dobrotu a ptát se, jestli mi měl dát víc nebo jinou část chleba. Důvěřuji mu jako Otci, který dává svým dětem dobré věci. Rouháním zpochybňujeme Boží dobrotu a sami se chceme stát bohy.



Má rouhání souvislost s proklínáním?

Proklínání je svolávání zla na druhého člověka. Je to hřích proti lásce k bližnímu.

Ježíš nás učí milovat ty, kdo nás nenávidí, a modlit se za ty, kdo nás pronásledují. Někdy můžeme cítit spravedlivou křivdu. I tehdy jsme však vyzváni pěstovat v sobě skutek duchovního milosrdenství – křivdu trpělivě snášet. Je to náročná škola Kristova evangelia. Můžeme si dát předsevzetí, že za žádných okolností nebudeme druhému přát žádné zlo.



Dalším hříchem proti druhému přikázání je křivá přísaha. Základem je však pochopení, co ve své podstatě přísaha vlastně znamená?

Už od dětství si někteří možná pamatujeme jednoduchou poučku. Přísahat znamená brát Boha za svědka toho, co tvrdíme. V přísaze se odvoláváme na Boží pravdomluvnost jako záruku, že my sami jsme pravdomluvní.



A kdy jde o křivou přísahu?

Jde o přísahy, ve kterých vyslovujeme lež, přísahy, kterými chceme dosáhnout špatné věci. Kdo tedy falešně přísahá, dopouští se těžkého hříchu, neboť z Boha činí lháře. A ještě to dělá v Božím jménu. Dnes s úsměvem na rtech lidé vyslovují lež, dokonce i s přísahou. Je to důsledek zmiňované ztráty smyslu pro posvátno.



Ježíš v Matoušově evangeliu doporučuje, že vůbec nemáme přísahat: „Dále jste slyšeli, že bylo řečeno otcům: ‚Nebudeš přísahat křivě, ale splníš Hospodinu přísahy své.‘ Já však vám pravím, abyste nepřísahali vůbec...“ Nejsou tedy ani výjimečné situace, ve kterých je přísaha oprávněná či dovolená?

Ježíš žádá, aby se člověk snažil ve svém životě řídit pravdou. Pokud Ježíš odmítá přísahu, má na mysli zbytečnou nebo lehkovážnou přísahu. Abychom se vyhnuli lehkovážné přísaze, musí být splněny tři podmínky.

Přísaha v první řadě musí být pravdivá, to znamená, že věc, o které hovoříme, musí odpovídat skutečnosti. Druhou podmínkou je, že přísaha se používá pro dobrý cíl. Nemůžu přísahat, že udělám něco špatného. Zmíním přísahu, kterou dal Herodes Antipas dceři Herodiady, na jejímž základě dal popravit Jana Křtitele. Třetí podmínkou je, že se jedná o mimořádně závažnou situaci. Jelikož v přísaze voláme Boha za svědka, přísaha se nevyslovuje „kdykoli“. V našich zemích je přísaha součástí uzavírání svátosti manželství.






V seriálu Desatero jste již mohli přečíst:

Deset Božích přikázání v moderním světě - Úvodní rozhovor s biblistou Jozefem Jančovičem

1. přikázání: Pověry, magie, věštby. Ďábel pracuje jako lichvář - půjčí rád, aby časem získal vše






Převzato z BLOG POSTOJ.SK ze dne 13. 11. 2021, 2. díl zde.



Jens Galschiot, CC BY-SA 4 via Wikimedia Commons

Sdílet

Související články:
Sloužit nebo nesloužit? (27.03.2024)
Z deníku exorcisty 6: Démon únavy (24.03.2024)
Hříšnost, nemusí být překážkou (20.03.2024)
Co ještě musí přijít? (09.03.2024)
Jak Henoch (05.03.2024)
Z deníku exorcisty 5: Žena jako exorcista? (04.03.2024)
Páter Josef Toufar (25.02.2024)
Už jste to objevili? (25.02.2024)
Z deníku exorcisty 4: Satanova snaha manipulovat kněze (22.02.2024)
Radost čistého srdce (19.02.2024)
Životní jistota (13.02.2024)
Z deníku exorcisty 3: Pustina zoufalství (12.02.2024)
Zaseté semeno (12.02.2024)
Co je Boží vůle (07.02.2024)
Čelem k pravdě (05.02.2024)
„Náhodou“ měla naše rodina štěstí (29.01.2024)
Neužitečný smutek po napomenutí (25.01.2024)
Oblažující výpověď velkého vyznání víry (08.01.2024)
Tady je to zase (02.01.2024)
21 úkolů pro duchovní růst, staňme se těmi, kteří postupně mění svět. (07.12.2023)
O švýcarských hodinkách, hvězdách a Pánu Bohu (01.12.2023)
Křesťanská víra - 2. díl (28.11.2023)
Křesťanská víra - 1. díl (27.11.2023)
Podmínky pro získání plnomocných odpustků za duše v očistci je třeba začít, co nejdříve (25.10.2023)
Andělé (02.10.2023)
I my máme podíl na existenci zla. Proč se pak divíme, že je ho tolik? Co s tím? Existuje cesta ven? (28.09.2023)
Spojenci (19.09.2023)
Příběh o hnízdě a ptáčcích (09.08.2023)
Pořiďte si klekátko (28.03.2023)
Nejdůležitější část svátosti smíření (23.03.2023)
Nestará se proč chybuje (21.03.2023)
Rafał Soroczyński: Každodenní úvahy na postní dobu XII (11.03.2023)
Rafał Soroczyński: Každodenní úvahy na postní dobu XI (10.03.2023)
Rafał Soroczyński: Každodenní úvahy na postní dobu X (09.03.2023)
Rafał Soroczyński: Každodenní úvahy na postní dobu IX (08.03.2023)
Rafał Soroczyński: Každodenní úvahy na postní dobu VIII (07.03.2023)
Rafał Soroczyński: Každodenní úvahy na postní dobu VII (06.03.2023)
Rozjímání na postní dobu VI: Spasitelský smutek, tedy srdce v kajícném rouchu (28.02.2023)
Postní rozjímání V: 40 dní šance (27.02.2023)
Rafał Soroczyński: Každodenní úvahy na postní dobu IV (25.02.2023)
Rafał Soroczyński: Každodenní úvahy na postní dobu III (24.02.2023)
Rafał Soroczyński: Každodenní úvahy na postní dobu II (23.02.2023)
Popeleční středa (22.02.2023)
Waldorfská škola - zkušenost katolických rodičů (13.02.2023)
Mějme srdce a oči otevřené (20.12.2022)
Dušičkové kázání jáhna Františka Řezníčka (oefa) z Lančova (05.11.2022)
4. přikázání: Cti otce svého i matku svou. Přikázání je obousměrné. Přehnaná rodičovská kritika je projevem narcismu (04.11.2022)
3. přikázání: Pomni, abys den sváteční světil. Krize svěcení neděle. (14.10.2022)
1. přikázání: Pověry, magie, věštby. Ďábel pracuje jako lichvář - půjčí rád, aby časem získal vše (01.09.2022)
Deset Božích přikázání v moderním světě – Úvodní rozhovor s biblistou Jozefem Jančovičem (22.08.2022)
Jak bojovat s hříchem - myšlenka z kázání o. Marka Dundy (06.07.2022)
Jak konat pokání v této postní době - impulzy z kázání o. Marka Dundy (02.03.2022)
Posedlost dnes (31.01.2022)
Buď mým Vůdcem (10.01.2022)
Slovo "náboženství"? (08.01.2022)
Ze života: Jak jsem pochopila pokání... (03.12.2021)
Učíte se i vy vidět všude impulsy Boží? (03.12.2021)
Exodus 90 (11.11.2021)
5 důvodů, proč Satan miluje porno (05.10.2021)
ZAMYŠLENÍ NA SVÁTEK sv. Cyrila a Metoděje, slovanských věrozvěstů (05.07.2021)
Nabídka programů v Hoješíně u Seče (20.06.2021)
Rozjímání online (26.04.2021)
Už jsi vykonal velikonoční svatou zpověď? (01.04.2021)
Komu patříme? (08.03.2021)
Nabídka programů Hoješín u Seče (06.03.2021)
Online ve světě - P. Dominik Chmielewski - příprava na velký půst (video) (24.02.2021)
Proč, duše křesťanská, nepřijímáš denně svatostného Spasitele, kdykoli se účastníš mše svaté? (21.02.2021)
Proč, duše křesťanská, nepřijímáš denně svatostného Spasitele, kdykoli se účastníš mše svaté? (12.02.2021)
Online duchovní obnova pro mládež (11.02.2021)
Paní a dívky u oltáře (26.01.2021)
Promluva jáhna Ladislava Kince z 24. 1. (24.01.2021)
Rozhovor s Bohem (15.01.2021)
Sebeodevzdání Bohu (26.11.2020)
Katolíci nemohou dovolit výjimky ze zákona o rozvodu, cizoložství, smilstvu, homosexualitě (10.11.2020)
V Kristu zůstávám Židem (08.11.2020)
Ježíšův učedník v době koronaviru (02.11.2020)
Exorcista P. Ľuboslav Petričko: Nenávistné myšlenky v sobě nesou smrt (20.10.2020)
P. Marian Kuffa: Co je to Boží požehnání? (01.09.2020)
Víru je třeba předkládat za každou cenu (28.08.2020)
Zázračný kříž v Limpias (23.07.2020)
27. DOBROTA - vlastnost charakterního člověka (07.07.2020)
Pavol Hucík: Harry Potter mánie ukazuje, že člověk je duchovní bytost. Děti touží po věcech mezi nebem a zemí. (05.07.2020)
Co Bůh chce, abych dělal? (16.06.2020)
26. INTEGRITA - vlastnost charakterního člověka (15.06.2020)
25. ZDVOŘILOST - vlastnost charakterního člověka (03.06.2020)
Všichni jsme nositeli radosti (21.05.2020)
Jako on už nebude žádný (15.05.2020)
Emanuel Segatašja - chlapec, který se setkal s Ježíšem (14.05.2020)
24. ZDRŽENLIVOST - vlastnost charakterního člověka (05.05.2020)
Vzbuzení dokonalé lítosti - manuál (01.04.2020)
23. ZAKOŘENĚNOST - vlastnost charakterního člověka (06.03.2020)
Témata k zamyšlení od o. Lubora Dobeše č. 56 (05.03.2020)
Proměňující trpělivost - postní výzva lásky 1 (05.03.2020)
Svědectví o Pompejské novéně (03.03.2020)
Překladač aneb Jak se změnily hodnoty života (20.02.2020)
22. VÍRA - vlastnost charakterního člověka (19.02.2020)
21. VESELOST - vlastnost charakterního člověka (17.02.2020)
14 zázračných účinků mše svaté (07.02.2020)
20. VĚRNOST - vlastnost charakterního člověka (22.01.2020)
Témata k zamyšlení od o. Lubora Dobeše č. 49 (16.01.2020)
19. VELKODUŠNOST - vlastnost charakterního člověka (16.01.2020)
18. VDĚČNOST - vlastnost charakterního člověka (13.01.2020)
17. UPŘÍMNOST - vlastnost charakterního člověka (02.12.2019)
16. ÚCTA - vlastnost charakterního člověka (18.11.2019)
15. TRPĚLIVOST - vlastnost charakterního člověka (13.11.2019)
14. SVATOST - vlastnost charakterního člověka (12.11.2019)
13. SOUCIT - vlastnost charakterního člověka (06.11.2019)
12. STŘÍDMOST - vlastnost charakterního člověka (30.10.2019)
11. STAROSTLIVOST - vlastnost charakterního člověka (15.10.2019)
10. SPRAVEDLNOST – vlastnost charakterního člověka (30.09.2019)
9. SKROMNOST – vlastnost charakterního člověka (23.09.2019)
8. ROZVÁŽNOST - vlastnost charakterního člověka (05.09.2019)
7. ODVAHA A ODHODLANOST - vlastnosti charakterního člověka (26.08.2019)
6. POKORA – vlastnost charakterního člověka (23.08.2019)
5. MÍRNOST – vlastnost charakterního člověka (14.08.2019)
4. ODVAHA – vlastnost charakterního člověka (09.08.2019)
Jak hlouběji prožívat mši svatou (02.08.2019)
3. LOAJALITA – vlastnost charakterního člověka (18.07.2019)
2. NADĚJE – vlastnost charakterního člověka (03.07.2019)
1. MOUDROST: vlastnost charakterního člověka (20.06.2019)
Setkání pro holky v Rajhradě (21.03.2019)
Postní předsevzetí (04.03.2019)
Uvedení do pravd katolické víry (27.02.2019)
V Ježíši začíná a ožívá přislíbená budoucnost (01.02.2019)
Mše svatá pro mládež: z kázání - zkratka pro duchovní život CTNTF (31.01.2019)
Jedině láska nás polidšťuje (31.01.2019)
Homilie papeže při eucharistii s panamským duchovenstvem, katedrála v Panama City (30.01.2019)
Promluva papeže při pobožnosti Křížové cesty 25. ledna 2019, Panama – Cinta Costera (29.01.2019)
Promluva papeže Františka na zahájení Světového dne mládeže 24. ledna 2019, Panama (28.01.2019)
Nové farizejství dláždí cestu příchodu Antikrista (24.11.2018)
Sqělba (31.10.2018)
Pane, nikdo jiný... (01.10.2018)
Protože Bůh je... (26.09.2018)
Témata k zamyšlení od o. Lubora Dobeše... č. 11 (04.09.2018)
Modlitba ke svaté Barboře (16.06.2018)
Máš živou víru? (10.06.2018)
Pohled na tvář Ukřižovaného zve k přemožení démonů nedůvěry, apatie a rezignace (16.02.2018)
Desatero na prázdniny (25.06.2017)
Týden modliteb za duchovní povolání (02.05.2017)
Zamyšlení jáhna Ladislava Kince - 1. neděle postní A - 5. 3. 2017 (06.03.2017)
Společenství, které zachraňuje (21.01.2017)
Z myšlenek otce Jiřího Balabána - sv. Václav (13.12.2016)
Den reformace – tragické memento pro luterány i katolíky (30.10.2016)
Žena v adventu (12.10.2016)
Jak jsem se snažil nemodlit (21.06.2016)
I v kuchyni a mezi hrnci prochází Pán (12.04.2016)
Týden modliteb za duchovní povolání a Světový den modliteb za duchovní povolání (11.04.2016)
Rok milosrdenství a pastorační aktivity ve farnosti Vrchlabí (18.03.2016)
Církev má průhledně nakládat s majetkem (11.03.2016)
Nastala postní doba (14.02.2016)
Jarní prázdniny u sester "klarisek" (12.02.2016)
Síla, kterou někdy nevidíš hned (07.02.2016)
Zamyšlení se nad exhortací papeže Františka na faře ve Vranově nad Dyjí (10.01.2016)
Co mám dělat se svým synem? (05.01.2016)
Vánoce Svatého roku milosrdenství (31.12.2015)
Cena daru z nedostatku (08.11.2015)
O odpouštění vin (06.11.2015)
P. Vojtěch Kodet: Pohlédl na něho s láskou - 2. část (30.10.2015)
Pohlédl na něho s láskou - 1. část (27.10.2015)
Připisování jmen andělům (28.09.2015)
Jak se žije v klášteře? (23.08.2015)
Setkání na nad exhortací papeže Františka (02.06.2015)
Víkend pro mámu a dceru - Máma a já (16.05.2015)
Nechme svůj život uchvátit a proměnit Vzkříšením (07.04.2015)
P. Vojtěch Kodet - Milost svátosti smíření (přednáška) (29.03.2015)
Myšlenky z duchovní obnovy III. (12.03.2015)
Myšlenky z duchovní obnovy II. (07.03.2015)
Myšlenky z duchovní obnovy (05.03.2015)
Boží obraz nenajdu v komputeru či encyklopedii (15.02.2015)
Mnozí křesťané jsou dnes obětí těch, kdo nenávidí Ježíše (12.02.2015)
Víru předávají hlavně ženy (09.02.2015)
Pamatovat si první setkání s Kristem je pro křesťana nezbytné, aby nezvlažněl (08.02.2015)
Kázání P. Mariána Kuffy také o referendu v Prešově – video (06.02.2015)
Kontemplovat evangelium a nikoli televizní seriál (06.02.2015)
Předmisijní kázání z Třebíče (05.02.2015)
Kdo miluje Boha, je svobodný (26.01.2015)
Jít ke zpovědi není jako jít do čistírny (25.01.2015)
Dovolím Bohu, aby mne měl rád? (31.12.2014)
Mlčení (27.12.2014)
Papež o strachu před nezištnou Boží štědrostí (14.11.2014)
Považovat druhé za lepší, tak se vytváří atmosféra svornosti (06.11.2014)
Desatero klidu (18.10.2014)
Odpuštění – texty z Nového zákona (16.10.2014)
První národní eucharistický kongres ČR v říjnu 2015 (23.09.2014)
Škola křesťanského života - duchovní obnova (09.09.2014)
Nezapomeňte nahlásit děti do náboženství (07.09.2014)
Kdo čte evangelium, nachází Krista (05.09.2014)
Církev – nová smlouva a nový lid (09.08.2014)
Zajímavá a poučná myšlenka sv. Alfonse z Liguori (07.08.2014)
Duchovní život jako naslouchání (15.07.2014)
Myšlenka k nedělnímu evangeliu - Nejsvětější Trojice (16.06.2014)
Šest pravd víry (04.06.2014)
Sv. Alfonz Liguory -Láska a čistý úmysl. (03.06.2014)
Teologický kurz 2014/2015 (03.06.2014)
Bůh miluje i ´mamlase´, kterého já ´nemusím´… (28.05.2014)
TV Lux: FUNDAMENTY - nový diskusní pořad rozebírá Katechismus Katolické církve (28.05.2014)
Církev je svatá navzdory našim hříchům (11.05.2014)
Homilie otce Nika ke 3. neděli velikonoční (10.05.2014)
Cesta do Emauz je symbolem naší cesty víry (08.05.2014)
Co protestanty provokuje na katolících? (07.05.2014)
Homilie papeže na kanonizaci Jana XXIII. a Jana Pavla II., nám. sv. Petra (07.05.2014)
Exorcista a filosof Sante Babolin o tekutém ďáblu (02.05.2014)
Homilie papeže Františka při Velikonoční vigilii, bazilice. sv. Petra (29.04.2014)
Všichni jsme pro všechny drahocenní (10.04.2014)
Myšlenka sv. Terezie z Avily o nezbytnosti modlitby (08.04.2014)
Nevěřit každému a nevěřit všemu (04.04.2014)
Exercicie pro ženy v Prosiměřicích (25.03.2014)
Odpuštění přináší uzdravení (24.03.2014)
Ukotvit lásku v každodenním životě (06.03.2014)
Srovnejme si žebříček životních hodnot (27.02.2014)
Spisovatelka J.K. Rowlingová, autorka knih o Harry Potterovi (27.02.2014)
Jak máme konat s užitkem rozjímání? (26.01.2014)
Jaká musí být duše, aby napravila své chyby? (26.01.2014)
Co činit, aby byl boj proti chybám z pýchy pocházející vítězný? (26.01.2014)
Jak začátečníci chybují s pýchou? (26.01.2014)
| Autor: Jana Šumpíková | Vydáno dne 09. 09. 2022 | 851 přečtení | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek
Nové filmy, videa a audia (mp3) pro vás:
Hledání na našem webu:
Doporučujeme:
Anketa:
Volná šiřitelnost:
Na obsah tohoto webu si FATYM nevyhrazuje žádná autorská práva! Obsah můžete dále používat, pokud není někde stanoveno jinak.

Na obsah tohoto webu si FATYM nevyhrazuje žádná autorská práva! Obsah můžete dále používat, pokud není někde stanoveno jinak.
Používáme
phpRS - redakční systém zdarma.

Kontakt | O nás | Webmaster | Administrace