Je to dar sv. Jana Pavla II., který ho uvedl svým apoštolským listem
Rosarium Virginis Mariae - Růženec Panny Marie Ten je zakončen slovy:
"Ve Vatikánu 16. října 2002, na počátku 25. roku mého pontifikátu. Tento den je tedy i výročí začátku pontifikátu sv. Jana Pavla II. (1978). A také dnem, kdy sv. Maxmilián Kolbe založil Rytířstvo Neposkvrněné (MI). To bylo v r. 1917, tedy před 105 lety...
Apoštolský list Jana Pavla II. věnovaný růženci, který je poměrně malým, ale pěkně a čtivě napsaným sešitkem, opravdu stojí za pozornost i po oněch dlouhých 20 letech.
A dalo by se říct, že je stále aktuálnější. Papež zde o růženci například píše, že je to
Modlitba za mír a rodinu
6. Je tu navíc několik dějinných okolností, které činí znovuoživení růžence ještě
naléhavějším. První z nich je
nutnost vyprošovat si od Boha dar pokoje. Růženec byl mými
předchůdci i mnou vícekrát doporučen jako
modlitba za mír. Na počátku tohoto tisíciletí, jež
začalo hrůznými scénami atentátu z 11. září 2001 a které denně v tolika částech světa
zaznamenává nová krveprolití a násilí, znamená znovuobjevení růžence ponoření se do
kontemplace tajemství Toho, jenž „
je naším pokojem“ a „
obě dvě části spojil v jedno a
zboural přehradu, která je dělila“ (Ef 2,14). Není tedy možné modlit se růženec, aniž bychom
se cítili být zapojeni do spravedlivého úsilí ve službě míru a aniž bychom neupírali zvláštní
pozornost k Ježíšově zemi, jež je dosud těžce zkoušena a která je křesťanským srdcím tolik
drahá.
Obdobně se naléhavá potřeba modlitby objevuje v další kritické sféře naší doby, v oblasti
rodiny, základní buňky společnosti, čím dál více ohrožované štěpícími silami na úrovni
ideologické i praktické. Ty dávají podnět k obavám o budoucnost této základní
a neodmyslitelné instituce včetně osudů celé společnosti. Jako účinná pomoc k zamezení
ničivého působení této hluboké krize se v rámci širší pastorační péče o rodiny nabízí opětovné
zavedení modlitby růžence v křesťanských rodinách.
A o tom, že je růženec kontemplativní modlitba:
Připomínat si Krista s Marií
13. Mariina kontemplace je především
připomínáním. Toto slovo je však třeba chápat v biblickém smyslu paměti (zakar), která zpřítomňuje díla vykonaná Bohem v dějinách spásy. Bible je vyprávěním spasitelných událostí, které vyvrcholily v samotném Kristu. Tyto události
nejsou pouhou „minulostí“, ale jsou také „současností“ spásy. Toto zpřítomnění se zvláštním
způsobem uskutečňuje v liturgii. To, co Bůh během dávných staletí vykonal, se netýká pouze
přímých svědků zmíněných událostí. Jeho dílo svým darem milosti dosahuje k lidem všech
časů. Určitým způsobem to platí také o každém zbožném přístupu k těmto událostem: jejich
„připomínání“ v postoji víry a lásky znamená otevřít se milosti, kterou nám Kristus získal
skrze tajemství svého života, smrti a zmrtvýchvstání.
Zatímco je třeba spolu s II. vatikánským koncilem zdůraznit, že liturgie ve smyslu
uskutečňování Kristova kněžského úřadu a veřejné bohoslužby je „
vrcholem, k němuž
směřuje činnost církve, a zároveň zdrojem, z něhož vyvěrá veškerá její síla“, musíme také
připomenout, že „
duchovní život nespočívá pouze v účasti na slavení posvátné liturgie.
Křesťan je sice povolán ke společné modlitbě, ale má také vcházet do své komůrky, aby se
modlil k Otci ve skrytosti (srov. Mt 6,6), a dokonce se má modlit bez přestání, jak učí apoštol
Pavel (srov. 1 Sol 5,17).“
Růženec se svými specifickými rysy do tohoto různorodého horizontu „neustálé“ modlitby patří.
Jestliže jsou liturgie, působení Kristovo a jednání církve spásonosnými činnostmi par excellence, je růženec jakožto rozjímání o Kristu po boku Mariině blahodárnou kontemplací. Stále hlubší pronikání do tajemství života Vykupitele totiž působí, že všechno, co učinil a co je liturgií zpřítomňováno, bude opravdově přijato a bude utvářet lidskou existenci.
Učit se Krista od Marie
14. Kristus je učitelem, zjevovatelem i zjevením par excellence.
Nejedná se pouze o to,
abychom si osvojili Kristovo učení, ale musíme se „naučit Krista samotného“. Která učitelka
by mohla být v uskutečňování tohoto úkolu zkušenější než právě Maria? Ve sféře božství je
učitelem našeho nitra přivádějícím k plnosti pravdy o Kristu Duch svatý (srov. Jan 14,26;
15,26; 16,13).
Mezi lidskými bytostmi pak není nikdo, kdo by znal Krista lépe než Maria a
kdo by nás mohl přivést k hlubokému poznání Ježíšova tajemství lépe než jeho Matka.
První ze „znamení“ učiněných Ježíšem – proměnění vody ve víno na svatbě v Káně – nám
ukazuje Marii jako učitelku vybízející služebníky, aby vykonali vše, co jim Kristus nařídí.
(srov. Jan 2,5). Můžeme si také představit, že tuto službu zastávala i po Ježíšově
nanebevstoupení, kdy setrvávala spolu s učedníky v očekávání Ducha svatého a posilovala je
před jejich prvním vysláním do světa.
Procházíme-li s Marií obrazy růžence, je to jako
bychom se ve „škole“ Mariině učili „číst Krista“, poznávat jeho tajemství a chápat jeho
poselství.
Její škola je o to účinnější, že
Maria pro nás získává hojnost darů Ducha svatého a je nám zároveň příkladem onoho „
ubírání se cestou víry“. V tom je učitelkou vskutku jedinečnou.
Maria nás u každého Synova tajemství vybízí, abychom s pokorou (podobně, jako tomu bylo
při Zvěstování) vyslovili své otázky otevírající cestu ke světlu, které jsou zakončovány
vyjádřením poslušnosti víry: „
Jsem služebnice Páně: staň se mi podle tvého slova“ (Lk 1,38).
Připodobnit se Kristu s Marií
15. Určujícím charakterem křesťanské spirituality je
úsilí učedníka o stále plnější
připodobnění se svému mistru (srov. Řím 8,29; Flp 3,10; 21). Vylitím Ducha se při křtu věřící
stává ratolestí na vinném kmeni, jímž je Kristus (srov. Jan 15,5), a zároveň je ustanoven údem
jeho mystického těla (srov. 1 Kor 12,12; Řím 12,5). Tuto počáteční jednotu však musí
provázet proces postupného připodobňování, který způsob učedníkova jednání více a více
uzpůsobuje „logice“ Kristově: „
Mějte v sobě to smýšlení, jaké měl Ježíš Kristus“ (Flp 2,5).
Podle slov apoštola Pavla je třeba, abychom si „Krista oblékli “ (srov. Řím 13,14; Gal 3,27).
Nahlížíme-li na růženec duchovním pohledem zakotveným v neustálé kontemplaci Kristovy
tváře (za Mariina doprovodu), je tento náročný ideál připodobnění se Ježíši sledován
prostřednictvím častého, můžeme říci „přátelského“ navštěvování.
Růženec nás přirozeným
způsobem uvede do Kristova života a umožní nám „vdechovat“ jeho pocity. Blahoslavený
Bartolo Longo k tomu říká: „
Jako dva přátelé, kteří se spolu často setkávají, mají ve zvyku
připodobňovat se jeden druhému i ve zvycích, tak se také my – když v meditacích
o růžencových tajemstvích důvěrně hovoříme s Kristem i svatou Pannou a sdílíme spolu
tentýž život v eucharistii – můžeme připodobnit (nakolik nám to naše slabost dovolí) těmto
dvěma osobám a naučit se od našich nejvyšších vzorů pokornému, chudému, skrytému,
trpělivému a dokonalému životu“.
V tomto procesu připodobnění se Kristu prostřednictvím modlitby růžence se zvláštním
způsobem svěřujeme do mateřské péče svaté Panny. Ta, jež je Kristovou rodičkou a k církvi
přísluší „
jako vynikající a zcela jedinečný člen“, je zároveň „
Matkou církve“. Jako taková pak neustále „
rodí“ děti pro mystické tělo Syna. Děje se tak prostřednictvím její přímluvné modlitby, když pro nás vyprošuje nevyčerpatelné dary Ducha.
Maria je dokonalou ikonou mateřství církve.
Díky růženci jsme tajemným způsobem přeneseni do blízkosti Marie, ponořené doma
v Nazaretě do sledování lidského rozvoje Krista.
Bude nás proto moci stejně tak starostlivě
vychovávat a formovat, dokud nebudeme plně „dotvořeni“ do Kristovy podoby (srov. Gal
4,19).
Mariino působení, beze zbytku spočívající v působení Kristově, jemuž je radikálně
podřízeno, „nikterak nezastiňuje ani nezmenšuje toto jediné prostřednictví Kristovo, nýbrž
ukazuje jeho sílu“. II. vatikánský koncil vyjádřil jasnou zásadu, jejíž sílu jsem ve svém
životě již tolikrát zakusil a která se stala základem mého biskupského hesla:
Totus tuus.
Jak známo, toto heslo čerpá svoji inspiraci z učení sv. Ludvíka Marie Grigniona z Montfortu,
který úlohu Marie v procesu připodobňování každého z nás ke Kristu vysvětloval takto: „
Celá
naše dokonalost spočívá v tom, že jsme připodobněni Kristu, s Ním spojeni a Jemu zasvěceni.
Proto je nesporně ze všech úkonů zbožnosti nejdokonalejší ten, který nás nejdokonaleji
připodobňuje Kristu, s Ním spojuje a Jemu zasvěcuje. Jestliže tedy Maria je Kristu
připodobněna nejvíce ze všech stvořených bytostí, vyplývá z toho, že úkonem zbožnosti,
který člověka nejvíce Pánu Ježíši zasvěcuje a Jemu připodobňuje, je dokonalá úcta k Panně
Marii, Jeho svaté Matce. Čím více bude člověk zasvěcen Marii, tím více bude zasvěcen
Kristu.“ Nikde jinde si cesty Kristova a Mariina nejsou tolik blízké jako právě v růženci. Maria žije jen v Kristu a pro Krista!
Prosit Krista s Marií
16. Kristus nás vyzývá, abychom se s prosbami o vyslyšení k Bohu obraceli s vytrvalostí
a důvěrou: „
Proste, a bude vám dáno; hledejte a naleznete; tlučte a otevře se vám“ (Mt 7,7). Podstatou této účinnosti modlitby je Otcova dobrota, ale také Kristova přímluva (srov. 1 Jan
2,1) a působení Ducha svatého, který „
se za nás přimlouvá“ podle Božích plánů (srov. Řím
8,26-27). My totiž „
ani nevíme, oč se máme vlastně modlit“ (Řím 8,26) a občas nebýváme
vyslyšeni, protože „
prosíme špatně“ (srov. Jak 4,2-3).
Modlitba, která z popudu Krista a Ducha svatého vyvěrá z našeho srdce, je podporována
Mariinými mateřskými přímluvami. „
Modlitba církve se jakoby opírá o modlitbu Marie“.
Jestliže je totiž Ježíš – jediný prostředník – cestou naší modlitby, pak je Maria – čistý odraz
Kristův – ukazatelem cesty a „vzhledem k této mimořádné Mariině spolupráci na působení
Ducha svatého církve rozvíjely modlitbu k svaté Matce Boží tím, že ji soustřeďovaly na
osobu Krista, jak se projevuje ve svých tajemstvích“. Evangelium ve vyprávění o svatbě
v Káně dokazuje tuto
účinnost přímluvy Mariiny, která se tak u Ježíše stává mluvčím
v záležitostech našich lidských potřeb: „
Už nemají víno“ (Jan 2,3).
Růženec je zároveň modlitbou rozjímavou i prosebnou. Vytrvalá přímluvná modlitba Boží
Matky spočívá na důvěře, že její mateřská přímluva je v Synově srdci všemocná.
Maria je
„všemohoucí z milosti“. Tento odvážný výraz, jemuž je třeba správně rozumět, používal ve své Prosbě k Panně blahoslavený Bartolo Longo. Tato jistota vycházející z evangelia se díky
zkušenosti křesťanského lidu ještě více upevnila. Dante, největší z básníků, opěvuje tuto
skutečnost po vzoru sv. Bernarda překrásným způsobem: „
Tak velká jsi a tolik zmůžeš, paní,
že bez tebe chtít vyprostit se z nouze, toť letět chtít, leč křídel nemít ani.“
Obracíme-li se
v modlitbě růžence k Marii – svatyni Ducha svatého (srov. Lk 1,35) – modlí se s námi
a přimlouvá se za nás u Otce, který ji naplnil milostí, i u Krista, zrozeného z jejího lůna.
Hlásat Krista s Marií
17. Růženec je také cestou hlásání a prohlubování, na níž je Kristovo tajemství znovu
a znovu stavěno do různých úrovní křesťanské zkušenosti.
Základem růžence je modlitební
a kontemplativní postoj, jehož záměrem je formovat křesťany podle Ježíšova srdce. Budou-li
v růženci patřičně zhodnoceny všechny pro meditaci tak důležité prvky, stane se tato
modlitba, zvláště při společné recitaci ve farnostech a poutních chrámech, vynikající
katechetickou příležitostí, kterou musejí pastýři umět uchopit. Také tímto způsobem
růžencová Panna pokračuje ve svém díle hlásání Krista. Dějiny růžence ukazují, jakým
způsobem byla tato modlitba využívána (zvláště řádem dominikánů) v těžkých okamžicích
církve, vyvolaných šířícími se herezemi.
Dnes stojíme před novými výzvami. Proč bychom
dnes neměli s vírou našich předchůdců vzít růženec opět do rukou? Modlitba růžence si
zachovává veškerou svoji sílu a zůstává nezanedbatelnou pastorační
výbavou každého
dobrého hlasatele evangelia.
Na našich stránkách se o tomto apoštolském listu píše v článku
Růženec Panny Marie - Rosarium Virginis Mariae
Celý apoštolský list naleznete v pdf najdete na tomto odkazu:
www.maria.cz/files/files/importovano/rosarium-virginis-mariae.pdf
Jak jsem se zmínil v úvodu, uplynulo 105 let od založení celosvětového mariánského evangelizačního hnutí s názvem
Rytířstvo Neposkvrněné (latinsky
Militia Immaculatae, zkratka M. I.)
Vzniklo 16. října 1917 jako reakce na útoky nepřátel Církve svaté a lhostejnost mnohých křesťanů. Tehdy Maxmilián Kolbe shromáždil v minoritském semináři v Římě šest stejně smýšlejících mladých bratří. Před sochou Panny Marie sestavili cíle a pravidla Rytířstva Neposkvrněné, čímž bylo založeno jedno z nejvlivnějších mariánských hnutí.
Více se dočtete v článku
Rytířstvo Neposkvrněné - Militia Immaculatae (MI)
https://www.fatym.com/preview.php?cisloclanku=2012090068
