14. neděle v mezidobí - cyklus A

Zamyšlení nad evangeliem 14. neděle v mezidobí.

Ježíš se ujal slova a řekl: "Velebím tě, Otče, Pane nebe a země, že když jsi tyto věci skryl před moudrými a chytrými, odhalil jsi je maličkým; ano, Otče, tak se ti zalíbilo. Všechno je mi dáno od mého Otce. A nikdo nezná Syna, jenom Otec, ani Otce nezná nikdo, jenom Syn a ten, komu to chce Syn zjevit. Pojďte ke mně, všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete pro své duše odpočinek. Vždyť mé jho netlačí a mé břemeno netíží." (Mt 11,25-30)

Jako každou neděli, i dnes slyšíme slova Ježíšova. Obvykle se začne číst evangelium a my si v duchu řekneme: „To znám.“ Můžete však i dnes tvrdit, toto evangelium znám?“ Pochybuji! Dnes totiž nebyla řeč o zázracích nebo o příkazech. Dnes jsme slyšeli modlitbu a radu.

Modlitba: když se Pán Ježíš rozhlížel, koho zvolit jako apoštoly a učedníky, nešel za učitelem Gamalielem ani za Nikodémem, nešel za farizeji a učenými zákoníky. Vyvolil si prosté rybáře, snad rolníky a pastýře (neznáme pracovní původ všech apoštolů) zavolal i hříšníka – celníka Matouše. Z těchto lidí vychoval budoucí hlasatele evangelia, prvního papeže a první biskupy plné víry, lásky, odvahy, moudrosti.

V budoucnu bude postupovat v církvi podobně. Vzpomeňme „chudáčka“ z Assisi, sv. Františka a jeho obrodu církve., sv. Kateřiny Sienské, dívky bez vzdělání, která psala dopisy papežům, králům, která se zapsala do církevních dějin jako učitelka církve, sv. Jana Vianeye, patrona farářů, kněze, který získal modrost ne ve školách, ale v modlitbě, na kolenou. Mnohé jsou příklady „maličkých“, kteří se stali velikými v očích Božích i v očích křesťanů. Bůh koná veliké věci skrze maličké. Proto: „Velebím tě, Otče….“

Druhá myšlenka: „…nikdo nezná Syna než Otec, ani nezná Otce nikdo než Syn – a ten, komu by to Syn chtěl zjevit.“ Dar víry. Nový Katechismus katolické církve k tomu poznamenává: „Víra je božská cnost, kterou věříme v Boha a ve všechno, co nám řekl a zjevil a co nám svatá církev předkládá k věření, protože Bůh je pravda sama. Vírou se „člověk svobodně odevzdává Bohu. Proto se věřící snaží poznat Boží vůli a plnit ji.“

Třetí myšlenka dnešního evangelia: „Učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce.“ Ve století, kdy svět poznal uřvaného Hitlera a další diktátory, kdy prožíval politický systém třídního boje a třídní nenávisti, kdy platilo pravidlo silných loktů, žvanění na schůzích a nadšeného hlasování „pro“, je tichost a pokora považována za slabost, či dokonce zbabělost. Tichý a pokorný člověk je nazýván „buchtou“, která nic nedokáže, mlčí, se vším souhlasí, o nic nebojuje a proto také ničeho nedosáhne.

Když Kristus volá, abychom se od něho učili tichosti a pokoře, je snad také jen „buchtou“? Jen čtěme evangelia, abychom poznali, že Ježíš dovedl plout proti proudu, že se odvážil vyhledávat společnost hříšníků a celníků, aby jim ukázal cestu k obrácení a ke spáse, který se nedal ovlivnit rozlícenému davu a odpustil cizoložné ženě, který dovedl rázně jednat s pokryteckými farizeji a zákoníky („běda vám!“), dovedl vzít provaz do ruky a rozehnat kupce u chrámu. Dovedl odsoudit bohatství a touhu po penězích. Ukazuje nevinné dítě jako vzor těm, kdo chtějí dosáhnout spásy, přijímá potupný rozsudek, kříž a strašnou smrt na kříži. Na urážky a posměch má „tichý a pokorný srdcem“ odpověď: „Otče, odpusť jim….“

pravdu, hájit pravdu a mluvit pravdu! Nedošly by věci tak daleko, kdyby křesťané padesátých a sedmdesátých let měli více odvahy hlásit se k víře, chodit do kostela, posílat a učit děti náboženství. Dnes je pozdě „plakat nad rozlitým mlékem,“ naříkat: děti nevěří, vnoučata jsou nepokřtěná!

V době, kdy mezi inteligencí bylo v módě popírat Boží existenci, geniální Ludvík Pasteur veřejně prohlašoval: jelikož jsem poznal zjevení Boží, mám víru jako bretoňský sedlák. A kdybych slovo Boží poznal ještě důkladněji, měl bych víru jako bretoňská selka!“

Před nedávnem jsme volili. Koho? – Když bude nová vláda schvalovat proticírkevní a protirestituční zákony, nerozčilujme se. Spíše se budu ptát sám sebe: koho jsem to volil?

Pokora umí přiznat vlastní chyby, nelichotí „moc majícím“, bohatým, vlivným. Spíše slouží slabým, chudým, zastává se pravdy. Pokora se nemstí, nezazlívá, umí odpouštět. Co za pokoru? Spasitel odpovídá: „naleznete pokoj (odpočinutí) svým duším.“ Katechismus katolické církve to formuluje slovy: „Lidské ctnosti, nabyté výchovou, prostřednictvím vědomích úkonů a vytrvalostí v úsilí znovu a znovu obnovovaném, jsou Boží milosti očišťovány a povznášeny. S Boží pomocí utvrzují charakter a usnadňují konání dobra. Ctnostný člověk je šťasten, že je může uplatňovat v praxi.“

Sdílet

| Zdroj: Fermentum 5/1995

Nové filmy, videa a audia (mp3) pro vás:

www.TV-MIS.cz

::	Kázání z Vranova nad Dyjí 14.4.2024 (3. neděle velikonoční)
::	Prof. Dr. Jiří Skoblík - Promluvy 2018 část 24. ()
::	P. Metoděj Slavíček - Promluvy 3 (záznam promluv)
::	Kázání z Vranova nad Dyjí 7.4.2024 (2. neděle velikonoční)
::	Prof. Dr. Jiří Skoblík - Promluvy 2018 část 23. ()