Jestli věříš v Boha, polož si jednu nepříjemnou otázku:
Jak můžeš prosit Boha o milosrdenství, pokud ho ty sám odmítáš projevit druhému člověku?
Představ si, že dnes je poslední den tvého života. Najednou už nezáleží na hádkách, urážkách ani na tom, kdo měl pravdu. Zůstává jen Bůh, tvůj život a všechno, co jsi nosil ve svém srdci. A mezi tím vším i člověk, kterému jsi možná celá léta odmítal odpustit.
Stálo to za to?
Kolik let jsi dovolil jedné křivdě, aby ti kradla pokoj?
Kolikrát sis v mysli přehrával, co ti ten člověk udělal?
Kolikrát jsi toužil, aby trpěl tak, jako jsi trpěl ty?
A co když ten člověk už dávno žije jinde, zatímco ty stále nosíš jeho provinění ve svém srdci jako otevřenou ránu?
Svatý Augustin připomínal, že držet hněv a nenávist vůči jinému je jako pít jed a doufat, že zemře ten druhý.
Pokud se považuješ za křesťana, nemůžeš Ježíšova slova brát vážně jen tehdy, když se ti líbí. Ježíš řekl: „
Jestliže vy odpustíte lidem jejich poklesky, i váš nebeský Otec vám odpustí.“ (Mt 6, 14) Tato slova nejsou pohodlným doporučením. Jsou výzvou, která zasahuje samotné jádro naší víry.
Každý den prosíš: „
Odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům.“ Uvědomuješ si vůbec, co říkáš? Prosíš Boha, aby byl vůči tobě milosrdný, a přitom možná odmítáš projevit milosrdenství člověku, který ti ublížil.
Můžeš se modlit, chodit do kostela, zapalovat svíčky a mluvit o Bohu. Ale jestli ve svém srdci vědomě pěstuješ nenávist a nechceš se jí vzdát, měl by ses vážně zamyslet nad tím, jestli opravdu žiješ to, čemu věříš.
Pozor, odpustit neznamená říci, že zlo bylo v pořádku.
Neznamená to vrátit se k člověku, který tě týrá, ani mu dovolit, aby ti znovu ubližoval.
Znamená to
přestat toužit po pomstě, předat soud Bohu a začít bojovat o svobodu vlastního srdce.
Pamatuj: jednou přijde chvíle, kdy už nebudeš moci změnit svá rozhodnutí na této zemi. Nevíš, kolik času ti zbývá. Proto nečekej na poslední den života, na smrtelnou postel ani na chvíli, kdy si uvědomíš, že léta hněvu ti nepřinesla pokoj.
Odpusť ne proto, že druhý člověk vždy si zaslouží tvé odpuštění, ale proto, že
i ty potřebuješ Boží milosrdenství.
Odpusť, i když to bude zápas.
Odpusť, i když ti zůstanou slzy v očích.
Odpusť, i když to bude trvat dlouho.
Čas na odpuštění je nyní. Dokud žiješ. Dokud se můžeš modlit. Dokud můžeš udělat krok k pokoji.
Protože křesťan není člověk, který nikdy nebyl zraněn. Je to člověk, který se i uprostřed bolesti učí milovat tak, jak miloval Kristus.
Požehnaný večer, přátelé!
Převzato z
Očistec a iné tajomstvá viery, článek naleznete
zde.
