MOŽNÁ SI MYSLÍŠ, ŽE JE TO JENOM ZÁBAVA. ALE NE VŠECHNO, S ČÍM SI HRAJEME, JE NEVINNÉ.
Zlu se dnes mnoho lidí směje.
* "Démoni? To jsou pohádky."
* "Věštění? Vždyť je to jen zábava."
* "Horoskop? Vždyť si ho jen přečtu."
* "Vyvolávání duchů? To jsme zkoušeli jako děti."
* "Karty? Vždyť je to jen hra."
* "Magie? To přece nefunguje."
A právě tady začíná problém.
Protože křesťan se nemá ptát pouze:
„MŮŽE MI TO UBLÍŽIT?“
Ale také:
„PROČ BYCH VŮBEC OTEVÍRAL DVEŘE NĚČEMU, CO MĚ ODDĚLUJE OD BOHA?“
DVEŘE SE NEOTEVŘOU VŽDY NARÁZ
Zlo často nepotřebuje, aby člověk jednoho dne řekl:
„
Chci patřit ďáblu.“
To většinou neudělá.
Stačí malý krok.
* Zvědavost.
* Experiment.
* Zábava.
* Touha vědět budoucnost.
* Touha ovládat něco, čemu nerozumíme.
A člověk si řekne:
„Vždyť o nic nejde.“
Jenže právě proto je třeba rozlišovat.
Církev učí, že všechny formy věštění je třeba odmítnout
– včetně obracení se na démony, vyvolávání mrtvých, astrologie, horoskopů, čtení z ruky, médií a podobných praktik.
Rovněž odmítá magii a čarodějnictví, kterými se člověk pokouší získat moc nad skrytými silami.
Ne proto, že by Církev chtěla člověka připravit o zábavu.
ALE PROTO, ŽE CHCE CHRÁNIT JEHO DUŠI.
HOROSKOPY A VĚŠTĚNÍ
* „Co mě čeká příští měsíc?“
* „Jaké mám znamení?“
* „Co říkají hvězdy?“
* „Vylož mi karty.“
* „Zkusíme kyvadlo.“
* „Podíváme se do dlaně.“
Možná to vypadá nevinně.
Ale křesťan má vložit svou budoucnost do Božích rukou, ne do rukou hvězd, karet, věštců či skrytých sil.
Proč?
Protože když začneme hledat odpovědi tam, kde je Bůh nechce, abychom je hledali, postupně přestáváme důvěřovat Jemu.
BŮH CHCE, ABYCHOM MU DŮVĚŘOVALI.
Ne abychom se báli toho, co nám zítra řeknou karty.
VYVOLÁVÁNÍ DUCHŮ?
"VŽDYŤ CHCI JEN VIDĚT, JESTLI TO FUNGUJE.“
Toto je jedna z nejnebezpečnějších vět:
„CHCI JEN VĚDĚT, JESTLI TO FUNGUJE.“
Ne všechno je třeba zkoušet na vlastní kůži.
Když vidíš otevřenou elektrickou skříň, také nemusíš strčit prst dovnitř, abys zjistil, jestli tam opravdu je elektřina.
A podobně si křesťan nemá zahrávat s vyvoláváním duchů, spiritismem či okultními praktikami.
NE VŠECHNO, CO JE NEVIDITELNÉ, JE NEEXISTUJÍCÍ.
Církev právě proto před takovými praktikami varuje.
AMULETY, TALISMANY
A „OCHRANNÉ“ PŘEDMĚTY
Zde je třeba být velmi opatrný.
Křesťanství neříká, že každý předmět, který někdo nosí, je automaticky špatný.
Ale pokud člověk věří, že určitý předmět má magickou moc, která jej ochrání, přinese štěstí nebo odvrátí zlo, dostává se do oblasti pověrčivosti.
A Katechismus před takovým chápáním varuje.
NAŠÍ OCHRANOU NENÍ MAGICKÝ PŘEDMĚT.
Naší nadějí je Bůh.
Proto křesťan nepotřebuje talisman.
Potřebuje Krista.
A POZOR I NA „BÍLÉ ČAROVÁNÍ“
Toto je velmi důležité.
Někdy člověk řekne:
"Já nedělám nic špatného. Já používám pouze bílou magii."
Ale problém není jen v tom, jestli chceš někomu ublížit.
Problém je již v samotné snaze používat skryté nebo okultní síly k získání nadpřirozené moci.
Katechismus proto odmítá i praktiky označované jako magie nebo čarodějnictví, ačkoli by je člověk prezentoval jako pomoc nebo léčení.
DOBRÝ ÚMYSL AUTOMATICKY NEUDĚLÁ ŠPATNĚ ZVOLENOU CESTU DOBROU.
A NYNÍ NĚCO,
CO JE MNOHEM BĚŽNĚJŠÍ…
* Nemusíš mít doma tarot.
* Nemusíš vyvolávat duchy.
* Nemusíš chodit k věštkyni.
Existují také dveře, které otevíráme hříchem.
* Nenávistí.
* Závistí.
* Pomstou.
* Neodpuštěním.
* Pýchou, vychloubačností
.
* Závislostmi.
* Vědomě pěstovaným hříchem.
Když člověk ví, že něco je špatné, a přesto se toho nechce vzdát, jeho srdce se postupně může od Boha vzdalovat.
Katechismus říká, že
hřích zraňuje vztah člověka s Bohem a opakovaný hřích vytváří sklon pokračovat v dalším hříchu.
ZLO NEMUSÍ ZAČÍT VELKÝM PÁDEM.
Někdy začíná malým „nevadí“.
NEODPUŠTĚNÍ
Toto je možná jedna z největších pastí.
Někdo ti ublížil.
A ty si řekneš:
„NIKDY MU NEODPUSTÍM.“
Rozumím.
Některé rány jsou obrovské.
Odpuštění neznamená říci, že zlo bylo dobré.
Neznamená ani dovolit člověku, aby ti dále ubližoval.
Ale znamená odmítnout, aby nenávist začala řídit tvé srdce.
Protože když v sobě léta nosíme nenávist, kdo vlastně koho drží?
Člověk, který nám ublížil?
Nebo my jeho?
NEDOVOL, ABY TI CIZÍ HŘÍCH ZNIČIL VLASTNÍ SRDCE.
A CO VŠECHNO DNES
VPOUŠTÍME PŘES OBRAZOVKU?
I toto si musíme přiznat.
Člověk může denně vpouštět do své hlavy:
* pornografii,
* násilí,
* nenávist,
* okultní obsah,
* oslavování smrti,
* satanské symboly,
* výzvy k sebezničení,
* obsah, který z hříchu dělá zábavu.
A pak se diví:
„Proč mám v sobě stále méně pokoje?“
* Ne na všechno, co se nám nabízí, se musíme dívat.
* Ne všechno, co je populární, je dobré.
* Ne všechno, co má miliony zhlédnutí, je hodno toho, aby to vstoupilo do naší duše.
I OČI JSOU BRÁNA.
A to, co do sebe dlouhodobě vpouštíme, formuje naše myšlení, touhy a rozhodnutí.
ALE POZOR!
To ale neznamená, že každý člověk, který si jednou přečte horoskop, automaticky „otevřel démonovi dveře“ a nyní je posedlý.
Tak to Církev neučí.
,br>
Ani každé pokušení není hřích.
A samotná myšlenka, která člověka napadne, ještě neznamená, že ji přijal.
Rozhodující je, co člověk svobodně přijímá a pěstuje.
Katechismus rozlišuje mezi pokušením a souhlasem s pokušením a při těžkém hříchu hovoří o vážné věci, plném poznání a vědomém souhlasu.
Proto se není třeba neustále bát.
KŘESŤAN NEMÁ ŽÍT VE STRACHU Z ĎÁBLA.
Má žít v důvěře v Krista.
PROTOŽE ĎÁBEL NENÍ BŮH
To je velmi důležité.
Satan není druhý bůh.
Nemá stejnou moc jako Bůh.
Není Božím protivníkem na stejné úrovni.
Je stvořením.
Katechismus jasně učí, že jeho moc není nekonečná.
KRISTUS JE PÁN.
Proto křesťanství není náboženství strachu.
Je náboženstvím vítězství Krista nad zlem.
A právě proto se nemusíme bát.
Musíme však být bdělí.
TAK ČÍM TEDY OTEVÍRÁME DVEŘE ZLU?
* Někdy…
ZVĚDAVOSTÍ.
* Někdy…
OKULTISMEM.
* Někdy…
VĚŠTĚNÍM.
* Někdy…
MAGIÍ.
* Někdy…
SPIRITIZMEM.
* Někdy…
POVĚRČIVOSTÍ.
* Někdy…
NEODPUŠTĚNÍM.
* Někdy…
PÝCHOU.
* Někdy…
ZÁVISTÍ.
* Někdy…
VĚDOMĚ PĚSTOVANÝM HŘÍCHEM.
A někdy jednoduše tím, že Boha úplně vytlačíme ze svého života.
ALE JE TU I DOBRÁ ZPRÁVA
Jestli ses něčeho takového dopustil…
NEMUSÍŠ V TOM ZŮSTAT.
Bůh není Bohem, který čeká na tvé selhání, aby tě zavrhl.
Je Otcem, který tě volá zpět.
* Pokud ses zapletl do něčeho, co nebylo správné: PŘESTAŇ.
* Pokud jsi otevřel dveře: ZAVŘI JE.
- Pokud jsi zhřešil: LITUJ TO.
Pokud je třeba:
JDI KE SVATÉ ZPOVĚDI.
A potom?
NEOHLÍŽEJ SE STÁLE DO TMY.
OBRAŤ SE KE KRISTU.
Protože cílem křesťanského života není celou dobu přemýšlet o ďáblovi.
CÍLEM JE MILOVAT BOHA.
A TAK SE DNES ZEPTEJ SÁM SEBE:
* Co vpouštím do svého domu?
* Co vpouštím do svých očí?
* Co vpouštím do své mysli?
* Co vpouštím do svého srdce?
* Čemu dávám svůj čas?
* Čemu věnuji svou pozornost?
* Komu důvěřuji?
A především:
,br>
KOMU OTVÍRÁM DVEŘE SVÉHO SRDCE?
Protože dveře nelze mít otevřené dokořán pro všechno.
Buď vpouštíš světlo…
nebo necháváš prostor tmě.
A Ježíš říká:
„JÁ JSEM SVĚTLO SVĚTA.“
Tak si vyberme světlo.
* Ne strach.
* Ne okultismus.
* Ne pověrčivost.
* Ne temnotu.
KRISTA.
A KDYŽ JSME NĚKDY OTEVŘELI DVEŘE ZLU,
DNES JE MŮŽEME ZAVŘÍT.
Stačí se obrátit k Bohu.
„JEŽÍŠI, PŘEDÁVÁM TI SVŮJ ŽIVOT.
ZŘÍKÁM SE VŠEHO, CO MĚ OD TEBE ODDĚLUJE.
OČISTI MOJE SRDCE.
A VĚĎ MĚ SVÝM SVĚTLEM.“
NEBOŤ KDE JE KRISTUS, TAM TEMNOTA NEMÁ POSLEDNÍ SLOVO.
LEGIE ZA DUŠE V OČISTCI
Převzato z
Légia za duše v očistci, článek naleznete
zde.
