Svatá Markéta Marie viděla Svaté Srdce Ježíšovo obklopené plameny, uprostřed kterých se tyčil kříž. Tyto plameny a tento kříž byly symbolem nekonečné lásky Ježíše. Zamysleme se na chvíli.
Bůh, nesmírně šťastný sám v sobě, se chtěl podělit o své štěstí s lidmi, které stvořil ve stavu pozemského štěstí. Byl uražen lidmi a když viděl, že směřují k záhubě, poslal k nim svoje Věčné Slovo. Slovo přijalo lidskou přirozenost a stalo se naším bratrem; kázal cestu do nebe a dal nám prostředky, abychom ji dosáhli. Nejen to, nabídl se jako božská oběť smíření za naše hříchy. Poté, co ho odsoudili ti, kterým přišel ukázat cestu, zemřel na kříži a vylil všechnu svou krev za naši spásu.
Pohané všech dob to nazývali „bláznovstvím kříže“. Ve skutečnosti je to zázrak nekonečné Boží lásky k lidstvu. Pamatujme však, že
ačkoli je Jeho láska a dobrota nekonečná, stejně nekonečná je i Jeho spravedlnost. Je to ohromující zázrak Boží lásky, že se stal člověkem a zemřel za nás.
Bude to naše vlastní záhuba, nebudeme-li spolupracovat s tímto zázrakem lásky.
Tentýž Ježíš, který za nás zemřel na kříži a zjevil své Srdce, probodnuté a plamenné láskou, se jednoho dne zjeví se stejným slavným znamením kříže jako náš Nejvyšší Soudce. Tehdy řekne bezbožným: „
Odejděte ode mě, prokletí, do věčného ohně!“
Boží spravedlnost je stejně nekonečná jako Jeho láska. Musíme si vybrat buď cestu kříže, cestu lásky a dobra, ke které nás zve Nejsvětější Srdce Ježíšovo, nebo cestu hříchu, která vede do propasti záhuby a konečného odsouzení Nejvyšším Soudcem. Toto je obrovská volba, kterou musíme učinit.
Toto planoucí Srdce, nad kterým se tyčí kříž, představuje nejen nekonečnou lásku Ježíše, poslušné oběti lásky, ale naznačuje i to, že
chceme-li následovat našeho božského Vykupitele až do nebe, naší skutečné vlasti, musíme Ho následovat po cestě lásky a kříže. Existuje jen jedna cesta k dokonalosti, a tou je cesta kříže.
Ježíš nám to řekl a dal nám příklad. „
Jestli někdo chce jít za mnou,“ řekl, „
ať zapře sám sebe, vezme každý den svůj kříž a následuje mě.“ (Lukáš 9, 23) Dal nám příklad tím, že se nechal, byť byl nevinný, zatížit našimi hříchy. Pod tíhou kříže se potácel až na Kalvárii a tam vylil svou drahocennou krev do poslední kapky.
I my musíme vykročit na cestu kříže. Nemilujeme-li svůj vlastní kříž, nemilujeme ani Ježíšův kříž. Svatí hledali ponížení a utrpení, aby dokázali svou lásku k Ježíšovi.
My musíme alespoň s pokorou přijmout ta utrpení a ponížení, která nám Prozřetelnost přidělila. Musíme každý den přijmout svůj kříž a nést ho s vírou a láskou ve stopách Ježíše.
Kříž je znakem Krista; je to žebřík, který vede do nebe. Pokud s ním někdo nechce mít nic společného, nechce mít nic společného s Ježíšem.
Nejsladší Ježíši,
nebuď mým soudcem,
ale mým Spasitelem.
Převzato z
Podcasty otce Radovana, článek z 11. 6. 2026 naleznete
zde.
