Představ si člověka, který celý život nosí v srdci vzpomínku na své hříchy. Ví, co udělal, co zanedbal a komu ublížil. A i když se upřímně vyzpovídal, možná se stále bojí, že jednou bude za své hříchy trpět před Bohem.
Co se však děje s vinou hříchu, když člověk upřímně lituje, vyzná ho ve svaté zpovědi a rozhodne se víc nehřešit?
Na tuto otázku přináší pozoruhodné světlo svatá Kateřina Janovská ve svém díle
Pojednání o očistci.
„
Bůh jim okamžitě odpouští vinu“
Svatá Kateřina Janovská v 5. kapitole svého díla píše o duších v očistci:
„
Bůh jim okamžitě odpouští vinu, když odcházejí z tohoto světa s lítostí nad svými hříchy, když vyznali všechno, co spáchali, a mají vůli už více nehřešit.“
A dále vysvětluje, že těmto duším zůstává už jen „
rez hříchu“, od které se očišťují v ohni.
— Svatá Kateřina Janovská, Pojednání o očistci, kapitola V.
Její slova přinášejí velkou naději.
Duše, která upřímně litovala svých hříchů a vyznala je, již není v očistci pod břemenem viny za tyto odpuštěné hříchy.
Bůh její vinu odpustil.
To však neznamená, že duše nemusí projít očištěním.
Kateřina rozlišuje mezi samotnou vinou a tím, co nazývá „
rez hříchu“ – nedokonalostmi a pozůstatky, které ještě brání úplnému sjednocení s Bohem.
Pokud v sobě nosíš hřích, který tě těží, neodkládej smíření s Bohem.
Nečekej, až budeš dokonalý, abys přišel k Bohu. Přijď k němu právě proto, že potřebuješ jeho milosrdenství.
A pamatuj na slova svaté Kateřiny Janovské:
Bůh odpouští vinu tomu, kdo upřímně lituje, vyzná své hříchy a rozhodne se více nehřešit.
Očistec není důkazem, že Boží milosrdenství selhalo. Je místem, kde Bůh dokončuje dílo očištění duše, kterou již přijal do své milosti.
Zdroj
Svatá Kateřina Janovská -
Pojednání o očistci, kapitola V: O pokoji a radosti, které se nacházejí v očistci.
Převzato z
Očistec a iné tajomstvá vier, článek naleznete
zde.
