Přemýšleli jste někdy o tom, jaké to je být matkou, jejíž dítě se ztratilo? Nemluvím zde o dětských prohřešcích, ale o těch hlubokých, existenciálních zvratech, které odvracejí srdce od Boha, od pravdy, od sebe sama.
Dnes se podíváme na ženu, která tento boj zažila na vlastní kůži. Ženu, jejíž jméno vám možná bude znít povědomě a jejíž příběh je poučením pro nás všechny.
Svatá Monika se narodila kolem roku 330 v Taugastu (dnešní Alžírsko). Představte si ten svět – severní Afrika, doba Římské říše, doba rodícího se křesťanství, ale také doba velkých napětí a hledání.
Monika pocházela z křesťanské rodiny, což jistě formovalo její duchovnost. Ale život není jen o zbožnosti. Je to také manželství. Podle tamějších zvyků byla provdána za Patricia, římského úředníka. A tady začíná skutečný příběh o síle, trpělivosti a, co je nejdůležitější, o bezpodmínečné lásce.
Patricius byl vznětlivý muž s obtížnou povahou a navíc pohan. Monika musela snášet jeho hněv, žárlivost a dokonce i nevěru. Ale místo toho, aby zlo oplácela zlem, pěstovala v sobě ctnost, která se dnes často zdá být zapomenutá – lásku, která dokáže odpouštět a obracet.
Říká se, že svým dobrým příkladem, svou neochvějnou vírou a mírností pomalu rozbila srdce svého manžela, až se sám obrátil a nechal pokřtít.
Největší výzvou pro Moniku se však ukázal být její nejstarší syn – Augustin. Ach, Augustin! Člověk, který se stal jedním z největších učitelů Církve, ale který svým životem dlouhou dobu způsoboval své matce nepředstavitelnou bolest. Byl geniální, talentovaný, ale také plný vášně, která ho vedla na scestí. Ztratil se v přepychu, smyslnosti a chybných filozofiích. Monika to všechno viděla. Viděla, jak se její syn vzdaluje od světla, jak jeho duše tonou v temnotě.
A právě tehdy se projevila veškerá síla jejího mateřství, síla modlitby. Monika se nevzdala. Neřekla: „
Už se nedá nic dělat.“ Naopak. Její život se stal jednou velkou modlitbou. Putovala tam, kam se vydal Augustin, a neustále se za něj přimlouvala u Boha. V jeho „Vyznáních“ je krásný úryvek, kde popisuje, jak jeho matka plakala a modlila se za něj. Jednoho dne, podle tradice, propadla tak zoufalému pláči, že jí biskup řekl slova útěchy: „
Jdi v pokoji, není možné, aby syn těchto slz zahynul“.
Co pro nás tato slova znamenají dnes?
Kolikrát se my, jako rodiče, přátelé, blízcí, cítíme bezmocní tváří v tvář chybám a pádům těch, které milujeme?
Kolikrát nám krvácí srdce, když vidíme, jak se někdo, kdo je nám drahý, ztrácí v životě, vzdaluje se od toho, co je dobré a pravdivé?
Monika nám ukazuje, že i v největší beznaději, i tváří v tvář zdánlivě nenapravitelným chybám, má naše důvěra v Boží milosrdenství a naše vytrvalá modlitba sílu.
Její modlitby byly vyslyšeny – a to způsobem, který ji naplnil nekonečnou radostí! Monika byla přítomna v Miláně, když Augustin v zahradě prožil své hluboké obrácení, když v roce 386 uslyšel slavné „
Tolle, Lege“ („
Vezmi a čti“).
Byla také svědkem jeho křtu, který mu udělil sám svatý Ambrož o Velikonocích roku 387.
Jakou úlevu a štěstí musela cítit, když viděla svého syna, dosud ztraceného ve světě, přijímat světlo víry!
Její pozemská „mise” skončila krátce poté.
Monika zemřela v Ostii v roce 387, když čekala na loď zpět do Afriky, klidná a spokojená, protože věděla, že její syn je již na správné cestě. Když Augustin uslyšel o smrti své matky, i když cítil bolest z rozloučení, byl naplněn hlubokou vděčností za její bezmezní lásku a modlitby, které zachránily jeho duši. Pochopil, jak velkou roli v jeho životě sehrála tato tichá, trpělivá a ve své víře neochvějná žena.
Svatá Monika je patronkou obtížných manželství a všech matek, které se modlí za své děti.
Svatá Moniko,
ty, která jsi poznala hořkost slz
i sladkost důvěry, přimluv se za nás.
Pomoz nám věřit v sílu dobrého příkladu,
v moc odpuštění a v nekonečnou moc Boží lásky,
která dokáže proměnit i ta nejtvrdší srdce.
Tvůj život je svědectvím toho,
že mateřská láska, je-li spojena s vírou,
se stává světlem, které vede skrze největší temnotu.
Děkujeme ti za to, že jsi nám svým životem ukázala,
že naděje nikdy nehasne.
Svatá Moniko, oroduj za nás!
Zdroj :
Ecclesiasticus Cor Iesu Sacratissimum
Převzato z
Salvator Mundi, salva nos, článek naleznete
zde.
