Pěší poutníci všechny zdraví, ve čtvrtek doputovali do Věteřova.
Je čtvrtek. Přes noc se počet poutníků navýšil. Z Blučiny nás vyrazilo 22 a další jedna se přidala cestou. Otec Nik nám po cestě přečetl další část rozjímání o myšlenkách sv. Františka z Assisi, tentokrát o čistém srdci.
Na cestě milá novinka. Pan farář Ludvík z Moutnic nás pozval, krátce nám představil kostel a s místními připravili pohoštění. Velkou atrakcí bylo také sousoší svatých Cyrila a Metoděje od známého sochaře Váni, které bylo před kostelem a skrz které bylo možné projít. Většina poutníků toho také využila. Pokračovali jsme po nové cyklostezce do Těšan.
V Borkovanech jsme měli polední pauzu. Byla zde ležící mája, která některé z nás nenechala klidnými. Některým se tak zalíbila, že dokonce zatoužili po tom si vzít máju s sebou. Po moudrém uvážení jsme ji tam však zanechali.
Přes Dambořice jsme se v horkém dni doplahočili do Žarošic, kde na nás čekal otec děkan Jindřich. Již měl připravené žarošické poutní zpěvy. Slavnostním průvodem jsme za zvonění a zpěvu přišli až do chrámu. Pozdravili jsme zde Pannu Marii Divotvůrkyni Moravy. Pan farář nás přivítal a pozval na tradiční velehody. Pan děkan Jindřich nám také sdělil zajímavou skutečnost, že česká píseň "Tisíckráte pozdravujem Tebe" je známá i když s jiným textem také v Chorvatsku. Po hostině a společném focení jsme vyrazili na poslední úsek naší cesty.
A nad Žarošicemi to začalo. Nebe se setmělo. Nebe prořízl blesk. Chvatně jsme z batohu vytrhávali pláštěnky. Poutníci klopýtali po krajnici stále vpřed v hustém lijáku. Jedna poutnice ve strachu před auty zvolila cestu příkopem, tam ji však vyděsila mrtvá srnka. V Archlebově se stíraly rozdíly mezi těmi, kdo pláštěnky měli a kdo neměli, všichni byli mokří. Sušší útočiště jsme nalezli až na autobusové zastávce. Poutníci vyždímali boty a další části oděvu a také se bavili hypotézami, zda může uhodit do dřevěného křížku neseného v čele. Po nějaké době dokonce přestalo pršet, pouze však na chvíli, čehož jsme využili na večerní chvály, potom se opět strhl déšť.
Do Věteřova jsme dorazili docela brzy, ale mokří. Přede mší sv. do sálu, kde jsou poutnice ubytované, přišlo asi šest žen s karimatkami. Poutnice je nadšeně vítaly v domnění, že rozšíří naše slabší poutnické řady. Ženy si však rozložily své karimatky a začaly se různě protahovat. Ukázalo se, že jsou to místní cvičenkyně jógy.
V 19h otec Nik sloužil mši svatou a v kázání pokračoval s rozjímáním o myšlenkách sv. Františka. Pozemské věci nemůžou touhy člověka nikdy doopravdy uspokojit. Naši žízeň může uhasit pouze Bůh a Jeho láska.
Večer jsme zakončili kompletářem. A potom rychle spát.
Promluvy si přečtěte ZDE.
