Dnes ráno nás zasáhla bolestná zpráva: v noci ze soboty na neděli autobus s polskými poutníky vracejícími se z poutě v Medjugorje sjel na madarské dálnici ze silnice a převrátil se.
12 lidí přišlo o život a nejméně 10 bylo vážně zraněno.
* Modleme se za ty, kteří přišli o život.
* Modleme se za zraněné a za jejich uzdravení.
* Modleme se za rodiny, které v této době prožívají nesmírnou bolest.
Nevíme, kdy naše pozemská cesta skončí. A taková tragédie nám připomíná, jak drahocenné je žít svou víru hluboce, každý den.
Naší nadějí ať je Kristus.
Možná se i toto může stát dnešní výzvou pro každého z nás: neodkládejme víru na zítřek, neodkládejme modlitbu, odpuštění, gesto lásky...
Prožijme každý den s pohledem upřeným k nebi.
* Maria, naše Matko, předáváme ti všechny, které zasáhla tato tragédie a svěřujeme je do Tvé mateřské náruče plné lásky a pokoje.
Dobrý a milosrdný Bože, přijmi tyto naše zemřelé bratry a sestry, kteří se k tobě s důvěrou obraceli, ve svém nebeském království.
Posilni všechny zraněné a ty, kteří prožívají bolest ztráty a dej jim pocítit svou blízkost.
A provázej svou ochranou a požehnáním všechny, kteří jsou na cestách, aby dobře doputovali k svému cíli.
Amen.
Převzato z
Centrum Medjugorje CZ, článek ze 16. 8. 2026 naleznete
zde.
Z Medžugorje se vraceli domů.
Dvanáct poutníků už domů nedojelo
ZDENĚK DOMINIK UHER
Ještě v sobotu byli v Medžugorji, modlili se, balili kufry a mysleli na návrat k rodinám. V neděli nad ránem se jejich autobus v Maďarsku převrátil do příkopu. Dvanáct lidí zemřelo a desítky dalších byly zraněny.
Na konci pouti bývá všechno překvapivě obyčejné. Člověk skládá věci do kufru, kontroluje doklady, hledá místo pro láhev vody, růženec nebo malý dárek pro někoho doma a možná ještě napíše zprávu, že už vyrážejí a ráno budou zpátky. Pak zhasnou světla v autobuse, někdo se ještě tiše modlí, jiný si opře hlavu o okno a většina už myslí na vlastní postel, na děti, na manžela či manželku, na kávu doma v kuchyni a na všechno, co začne zase v pondělí.
Polští poutníci, kteří se v noci ze soboty na neděli
16. srpna 2026 vraceli z Medžugorje, se domů nevrátili všichni. Přibližně kolem jedné hodiny ráno sjel jejich autobus z dálnice M3 poblíž maďarského města Mezőkeresztes do příkopu a převrátil se. Na palubě bylo 57 cestujících a dva řidiči, dvanáct lidí při nehodě zemřelo, nejméně deset dalších utrpělo vážná zranění a desítky lidí byly zraněny lehčeji. Skupinu tvořili polští poutníci z Podkarpatského vojvodství, kteří se vraceli z mariánského poutního místa v Bosně a Hercegovině. (Reuters)
Ještě včera měli před sebou cestu domů
Právě na podobných tragédiích je nejděsivější, jak málo času někdy dělí obyčejný život od chvíle, po níž už nic nebude stejné. Ještě několik hodin před nehodou byli mezi tisíci lidí v Medžugorji, chodili po stejných cestách, na kterých se chodí už desítky let, možná se zastavili v kostele, zapálili svíčku, někoho nesli v modlitbě a někomu doma slíbili, že se ozvou, až překročí hranice.
Každý z nich přitom jel na pouť se svým vlastním příběhem. Někdo možná prosil za nemocného člověka, jiný za děti, které se mu vzdalují, další děkoval za něco, co dopadlo dobře, a někdo mohl přijet jen proto, že potřeboval na několik dní vystoupit ze života, který byl poslední dobou příliš těžký. Na poutích je zvláštní právě to, že vedle sebe sedí lidé, o jejichž starostech většinou nevíme vůbec nic, přesto každý veze v srdci něco, co je pro něj důležitější než celý autobus zavazadel.
V neděli ráno už místo kufrů u domu přijížděly k některým rodinám zprávy, které nikdo nechce dostat. Za číslem dvanáct totiž není dvanáct anonymních „obětí“, ale dvanáct konkrétních lidí, kteří měli své klíče od bytu, oblíbený hrnek, rozdělanou práci, nepřečtenou zprávu v telefonu a někoho, kdo počítal s tím, že se dveře otevřou a oni jimi za několik hodin zase projdou.
Jedna z přeživších popsala agentuře Reuters okamžiky po havárii jako scénu plnou křiku, vytržených sedadel a lidí uvězněných ve vraku. Přesto sama pomáhala dostávat ven ostatní a podařilo se jí vytáhnout i svou sestru, než zkolabovala, což je jeden z těch detailů, které člověka zasáhnou víc než jakákoli statistika, protože uprostřed chaosu zůstalo to nejlidštější: člověk hledal člověka. (Reuters)
Víra neumí každou bolest vysvětlit
Když zahynou lidé vracející se z pouti, velmi rychle se objeví otázka, kterou si věřící možná položí ještě dřív než ostatní: kde byl Bůh, když se to stalo, a jak se může něco takového přihodit lidem, kteří se právě vraceli z místa modlitby? Taková otázka není nedostatkem víry, ale reakcí člověka, který najednou stojí před něčím, co se vzpírá jednoduchému vysvětlení.
Právě proto bych se bránil všem rychlým duchovním odpovědím. Víra není pojištění proti nehodám a pouť není jízdenka s Boží garancí bezpečného návratu, stejně jako modlitba není způsob, jak si předplatit život bez bolesti. Křesťanství nikdy neslibovalo, že se věřícím budou tragédie vyhýbat, a kdo by to dnes tvrdil rodinám těchto lidí, možná by jim místo útěchy přidal ještě další bolest.
Jsou chvíle, kdy není třeba vysvětlovat Boha, ale být s člověkem, kterému se během jednoho telefonátu rozpadl svět. Není nutné hledat znamení ani spekulovat o tom, proč právě oni, protože rodina, která ráno zjistí, že člověk, na něhož čekala, už nikdy nevejde dveřmi, nepotřebuje teologickou přednášku, nýbrž někoho, kdo unese její pláč a nebude se jej snažit příliš rychle utišit.
Možná právě tady začíná nejpoctivější modlitba, která už nemá mnoho slov. Patří zemřelým, zraněným a jejich blízkým, ale také záchranářům a lékařům, kteří v noci vstoupili do převráceného autobusu a místo poutníků, turistů nebo Poláků viděli jen lidi, které bylo třeba dostat ven a zachránit.
Příčina nehody zatím není definitivně uzavřena. Maďarská policie předběžně uvedla možnost, že řidič mohl za volantem usnout, vyšetřování však pokračuje, a bylo by proto nespravedlivé měnit první policejní hypotézu v hotový rozsudek. (Reuters)
Dnes bych proto nechtěl končit otázkou, proč se to stalo, protože na tu možná dlouho nikdo poctivě odpovědět nedokáže. Mnohem důležitější je nezapomenout, že ještě včera těch dvanáct lidí někam patřilo, někdo je měl rád, někdo se na ně těšil a někde možná dodnes zůstává připravené místo pro kufr člověka, který se měl vrátit z pouti.
A právě tam je dnes největší ticho.
Zdroje:
Reuters – Twelve killed and at least 10 injured in Polish bus crash in Hungary
Associated Press – A bus crash in Hungary kills 12 people, injures at least 10 others
The Guardian – Bus carrying Polish pilgrims crashes in Hungary, leaving 12 dead
(Text vychází z informací dostupných v neděli 16. srpna 2026 odpoledne. Vzhledem k probíhajícímu vyšetřování se mohou některé okolnosti nehody ještě upřesnit.)
Převzato z
https://medium.seznam.cz/autor/zdenek-dominik-uher-19047, článek naleznete
zde.
