Podle Ústavního soudu má polská ústava absolutní přednost před unijním právem v otázkách rodinné politiky. Pokud by polské úřady začaly byť jen formálně registrovat zahraniční homosňatky, jednalo by se o obcházení ústavy, což soud označil za nepřípustné.
Tento verdikt zcela zablokoval snahy o legalizaci či evidenci těchto svazků, které uzavřeli polští občané v jiných zemích Evropské unie. Rozhodnutí vyvolalo ostrý odpor ze strany současné polské liberální vlády premiéra Donalda Tuska, která dokonce prohlásila, že verdikt Ústavního soudu nebude respektovat (což je samo o sobě v liberálních kruzích neslýchané, představte si, že by něco takového prohlásila vláda česká).
Evropské instituce vnímají rozhodnutí polského Ústavního soudu jako přímé porušení unijního práva a zásady volného pohybu osob. Postoj Evropské unie (EU) se opírá o závazné precedenty, podle kterých členské státy sice nemusejí samy zavádět stejnopohlavní sňatky, ale jsou povinny je uznat pro administrativní a pobytové účely, pokud občané EU uplatní své právo na volný pohyb. Lze proto předpokládat, že Evropská komise bude zvažovat nějakou podobu odvety. Nebylo by to poprvé, kdy zejména Maďarsko a Polsko byly trestány za své postoje vůči bruselským novotám.
Brusel se však v této situaci ocitá v komplikované pozici: Nynější polská vláda Donalda Tuska je v Bruselu dobře zapsaná a snaží se unijním pravidlům vyhovět, byla však nyní zablokována vlastním justičním orgánem, v němž přetrvává vliv soudců, jmenovaných ještě za předchozí konzervativní vlády.
Jak z této šlamastiky Brusel vybruslí? A stane se verdikt polských ústavních soudců inspirací i pro jiné evropské země?
Z článku Davida Floryka pro
Konzervativní noviny
Převzato z
Katolické noviny, článek naleznete
zde.
