Pán Ježíš svaté sestře Faustine: "
Ach, jak mě bolí, že duše se ve svatém přijímání tak málo spojují se mnou. Čekám na duše, a ony jsou vůči mně lhostejné. Miluji je tak něžně a upřímně, a ony mi nedůvěřují. Chci je zahrnout milostmi – ony je nechtějí přijmout.
Zacházejí se mnou jako s něčím mrtvým, a přece mám srdce plné lásky a milosrdenství. Abys poznala alespoň trochu moji bolest, představ si nejněžnější matku, která velmi miluje své děti, ony však pohrdají matčinou láskou. Rozjímej nad její bolestí, nikdo ji nepotěší. To je slabý obraz a [slabé] podobenství mé lásky.“ (Den. 1447)
Sestra Faustína: "
Ježíši, v mém životě je ještě jedno tajemství - nejhlubší, ale i nejsrdečnější -, jsi to ty sám v podobě chleba, když přicházíš do mého srdce. Zde je celé tajemství mé svatosti. Tady mé srdce spojené s tvým stávají se jedním, tady už neexistují žádná tajemství. neboť všechno tvé je moje, a moje – tvoje. Pohleď, všemohoucnost a zázrak tvého milosrdenství.“ (Den. 1489)
"Za všechno, co je ve mně dobré, vděčím svatému přijímání. Cítím, že tento svatý oheň mě zcela proměnil. Ó, jak se raduji, že jsem tvým příbytkem, Pane, moje srdce je chrámem, ve kterém ustavičně přebýváš." (Den. 1392)
Svatá Faustino,
vypros mi milost živé víry,
aby se každé svaté přijímání mohlo stát středem mého života
a proměňovalo ho tak, jak si sama vyznala:
„Jen jedno mě drží, a to svaté přijímání,
z něho čerpám sílu, v něm je moje moc.
Bojím se života v ten den,
kdy nemohu přijmout svaté přijímání.
Bojím se sebe samé.
Ježíš ukrytý v hostii je mi vším.
Ze svatostánku čerpám sílu, moc, odvahu, světlo…“
(Deníček 1037)
Převzato z
https://slovenskydohovorzarodinu.sk/, článek z 23. 7. 2026 naleznete
zde.
