V tomto článku vám nabízím krátké ohlednutí za letošní poutní mši svatou, která byla sloužena v Jeníkově ve farním kostele sv. Petra a Pavla v neděli 5.7.
Při letošní pouti ke sv. Petrovi a Pavlovi se nás v Jeníkově sešlo docela dost. Bylo nás tam asi kolem 20, což na adoptivní farnost je docela dost. Kromě oslavy sv. Petra a Pavla jsem také společně prožívali přijetí do katechumenátu a po mši svaté jsme se sešli ještě společně na faře. Bylo to moc pěkné setkání a Pán Bůh zaplať za něj.
Ještě zde také nabízím kázání otce Nika, které měl při mši svaté.
Slavíme dnes dva velké apoštoly. Na první pohled byli velmi rozdílní.
Petr byl prostý rybář z Galileje. Člověk spontánní, někdy odvážný, jindy slabý.
Pavel byl vzdělaný farizeus, pronásledovatel křesťanů, který se po setkání s Kristem stal neúnavným hlasatelem evangelia.
Jeden i druhý však zakusili sílu Božího milosrdenství. A právě to je spojuje.
Oba apoštolové nakonec vydali svůj život jako mučedníci v Římě. Jejich svědectví nám ukazuje, že víra není jen soukromou záležitostí. Je to cesta, která vyžaduje odvahu, věrnost, oběť. Petr a Pavel věděli, komu uvěřili a této víře zůstali věrni až do konce. Jejich život nám klade několik otázek.
1) Kdo je pro mě Ježíš? Nejen co o něm vím, ale jaké místo má v mém každodenním životě. Je skutečně tím, komu důvěřuji, když přicházejí těžkosti?
2) Umím přijmout vlastní slabosti. Petr nás učí, že pád nemusí být koncem. Může se stát začátkem hlubší pokory a větší důvěry v Boha.
3) Jsem ochoten svědčit o své víře? Pavel procestoval velkou část tehdejšího světa. Aby přinesl evangelium druhým. Dnes možná nemusíme cestovat daleko. Naším misijním polem je rodina, pracoviště, škola, sousedé i lidi, které potkáváme každý den.
Prosme svatého Petra o pevnost ve víře a věrnost Kristu.
Prosme svatého Pavla o horlivost pro evangelium a odvahu vydávat svědectví.
Bůh si nevybírá dokonalé lidi. Vybírá si ty, kteří jsou ochotni nechat se proměnit. Bůh nepotřebuje naši dokonalost, ale potřebuje naši otevřenost.
