Otázka pohřbu a zacházení s tělesnými pozůstatky zemřelých patří k důležitým tématům křesťanské eschatologie a morálky. Katolická církev během svých dějin prošla v pohledu na kremaci (zpopelnění) viditelným vývojem, přičemž reagovala na měnící se společenské, hygienické a ekonomické podmínky světa.
Tento článek objasňuje historický kontext vnímání kremace, podmínky, za kterých je dnes povolena, a oficiální vyjádření církevních dokumentů. Zároveň poukazuje na důležitost zachování úcty k lidskému tělu, které je chrámem Ducha Svatého, a to bez ohledu na zvolenou formu pohřbu.
Historický kontext a rané křesťanství
Kremace byla zakázána, protože ji v raném křesťanství často praktikovali pohané, kteří popírali vzkříšení. Pohřeb vykonávaný křesťany napodoboval Kristův vlastní pohřeb a vyjadřoval víru, že tělo bude v budoucnosti vzkříšeno. Podobně to dělali i židé, ale křesťané v tom pokračovali jako znak víry a naděje ve věčný život. I židé považovali kremaci za pohanskou, ale například saduceové nevěřili ve věčný život, proto kremaci praktikovali. Křesťané považovali kremaci za úmyslné odmítnutí křesťanské víry.
Vývoj církevního postoje v moderních dějinách
Koncem 19. století se kremace začala šířit v Evropě. Údajně z praktických, hygienických nebo sekulárních důvodů, jako například přelidněná města a nedostatek místa na pohřebištích a hřbitovech. Sekulární a zednářské skupiny ji však často propagovaly jako symbolické odmítnutí křesťanského učení o tělesném vzkříšení a posmrtném životě. Když to propagují zednáři, nemůže to být dobré.
Církev na to okamžitě reagovala v roce 1886 Dekretem Svatého úřadu. Papež Lev XIII. se postavil a zabýval se touto otázkou, a řekl, že katolíkům, kteří si zvolili kremaci z antikřesťanských důvodů, bylo odmítnuto církevní pohřbení. Později, v roce 1917, Kodex kanonického práva Kán. 1203 § 2 výslovně zakázal kremaci, pokud nebyla nezbytná například v případě vážných nemocí nebo války.
Po Druhé světové válce se kremační pohřby staly opět běžnějšími „z praktických, hygienických i ekonomických důvodů.“ Církev proto začala přehodnocovat své stanovisko a uznala, že záměr křemačných pohřbů nemusí být nutně špatný. V roce 1963 došlo k reformě Vatikánem. Kremace byla podmíněně přijata s pravidly zakořeněnými v teologii o vzkříšení těla a úctě k mrtvým. Církev sice změnila svou praxi, ale učení zůstalo. Kremace se umožnila, pokud nebyla zvolena speciálně s cílem popřít víru ve vzkříšení. Důvody byly převážně zdravotní či ekonomické.
Je kremace v Církvi povolena a za jakých podmínek?
Kremace může být v některých případech povolena. Církev nepovažuje křemační pohřeb za protiřečící křesťanské víře, samozřejmě za předpokladu, že se neporuší víra z protikřesťanských důvodů. Katolická církev kremaci umožňuje výhradně za důležitých podmínek zakořeněných v úctě k tělu a víře ve vzkříšení mrtvých. Mnoho lidí se rozhodne pro kremaci - zpopelnění z náboženských nebo nestranných důvodů. Podle stanoviska Církve kremace nebrání vzkříšení, protože Boží moc vzkřísit mrtvé nezávisí na fyzickém stavu těla. Církev kremaci povoluje, ale doporučuje řádné pohřbívání mrtvých.
Co říkají o kremaci oficiální dokumenty Církve?
Učení bylo potvrzeno v Kodexu kanonického práva v roce 1983: "Církev naléhavě doporučuje, aby se zachovával zbožný zvyk těla zemřelých pohřbít; nezakazuje však kremaci, pokud nebyla zvolena z důvodů, odporujících křesťanskému učení." (Kan 1176 § 3)
Katechismus Katolické církve říká: „Církev dovoluje kremaci, není-li projevem úmyslu zpochybnit víru ve vzkříšení těla.“ (KKC 2301)
Zacházení s popelem a zákaz rozptylování
Církev trvá na tom, že se zpopelněnými pozůstatky musí být zacházeno se stejnou úctou jako s tělem. A tady narážíme na obrovský problém. Lidé roztrusují popel na golfových hřištích, házejí ho do oceánu. Popel by měl být uchován na posvátném místě, jako je hřbitov, hrobka nebo kolumbárium. Rozptylování popela, jeho rozdělování mezi členy rodiny a uchovávání doma nejsou povoleny.
Instrukce Ad resurgendum cum Christo (Abychom vstali s Kristem z mrtvých) ohledně pohřbívání zemřelých a uchovávání popela v případě kremace z roku 2016 říká:
„Když se z legitimních důvodů rozhodne
pro zpopelnění mrtvého těla, popel zesnulého musí být uchováván podle předpisu na posvátném místě, tedy na hřbitově – nebo v jistých případech v kostele – nebo na kompetentní církevní autoritou určeném místě. (…) Uchovávání popela na posvátném místě může přispět ke zmenšení rizika, že se zesnulí vytratí z modliteb a vzpomínek svých příbuzných a křesťanského společenství. (…)
Z výše uvedených důvodů se nedovoluje uchovávat popel v domácnosti. (…) Aby se vyhnulo jakémukoli dvojznačnému panteismu, naturalismu nebo nihilismu, nedovoluje se rozsypat popel do vzduchu, země nebo vody či jiným způsobem, ani přeměnit popel na upomínkové předměty, kusy bižuterie nebo jiné předměty. V souvislosti s takovým jednáním totiž nelze uznat, že rozhodnutí pro kremaci bylo motivováno hygienickými, sociálními či ekonomickými důvody. V případě, že bylo všeobecně známo přání zesnulého dát se zpopelnit a popel rozptýlit v přírodě z důvodů protiřečících křesťanské víře, musí mu být podle normy práva odepřen pohřeb.“
Teologický pohled na lidské tělo
Satan popírá, že Bůh přišel v těle. Proto, když zničíme tělo, nehrajeme tím do karet satanovi? Zničíme-li tělo, souhlasíme se žalobcem, že člověk je metlou stvoření, ne jeho korunou. Když pálíme tělo kvůli ekologii či životnímu prostředí, klademe tyto důvody nad lidské tělo. Lidské tělo je dnes hanobeno ekologií a environmentalismem. Bůh nám dal velký dar v podobě lidského těla. Proto, bez ohledu na to, jaký způsob si zvolíme, ať pohřbení nebo spálení, důstojně zacházejme s lidským tělem už zde na zemi i po smrti.
Shrnutí na závěr
1. Preferováno je pohřbívání mrtvých, protože následuje Kristův příklad a dává nám naději na vzkříšení. Pohřbívání mrtvých se řadí i mezi tělesné skutky milosrdenství. Jde o projev úcty k lidskému tělu jako ke chrámu Ducha svatého.
2. Kremace je povolena, jestliže je vykonána s úctou, a je přijatelná jen tehdy, není-li v rozporu s vírou.
3. Rozptýlení popela nebo jeho uchovávání doma není povoleno, protože není projevem náležité úcty.
Zpracovala: Dominika Knapová z pořadu: Je kremácia v cirkvi povolená – o. Chris Alar
Na obsah tohoto webu si FATYM nevyhrazuje žádná autorská práva! Obsah můžete dále používat, pokud není někde stanoveno jinak.
Na obsah tohoto webu si FATYM nevyhrazuje žádná autorská práva! Obsah můžete dále používat, pokud není někde stanoveno jinak. Používáme phpRS - redakční systém zdarma.
