Toto zaslíbení odhaluje jednu z nejhlubších tužeb Nejsvětějšího Srdce Ježíšova: nejen to, abychom byli spaseni, ale abychom se stali svatými.
Nejsvětější Srdce nás nevolá k průměrnému křesťanskému životu.
Ježíš touží po tom, aby ti, kteří ho milují, neustále rostli ve svatosti, ve ctnosti a ve sjednocení s Bohem.
Čím horlivěji odpovídáme na jeho lásku, tím rychleji nás jeho milost proměňuje ke své podobě.
Když náš Pán mluví o „
velké dokonalosti“, neodkazuje na světský úspěch nebo na lidský perfekcionismus. Mluví spíše o dokonalosti lásky.
Ježíš říká:
„
Vy tedy buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.“
(Evangelium podle Matouše 5, 48)
Křesťanská dokonalost spočívá v tom, že milujeme Boha celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou myslí a celou svou silou, a že milujeme svého bližního tak, jak sám Kristus miluje nás.
Horlivá duše je ta, která upřímně hledá Boha, věrně se modlí, zbožně přijímá svátosti, usiluje o to, aby se vyhnula hříchu, a touží ve všem plnit Boží vůli. Taková duše může mít stále své slabosti a chyby, ale po každém pádu neustále povstává a vytrvává v honbě za svatostí.
Svatý Pavel píše:
„
Neboť toto je vůle Boží, vaše posvěcení.“
(První list Solunanum 4, 3)
Svatost není volitelným cílem pro několik málo vyvolených. Je to Boží vůle pro každého pokřtěného křesťana.
Druhý vatikánský koncil učí:
„
Všichni křesťané jakéhokoli stavu a povolání jsou povoláni k plnosti křesťanského života a k dokonalé lásce.“
(Věroučná konstituce
Lumen gentium, 40)
Povolání ke svatosti náleží každému křesťanovi: kněžím i řeholníkům, manželům i manželkám, rodičům i dětem, dělníkům i studentům, mladým i starým bez rozdílu.
Nejsvětější Srdce slibuje, že
horlivé duše budou rychle postupovat, protože milost staví na štědrosti. Čím více se otevíráme Boží milosti, tím hojněji ji Pán vlévá do našich srdcí.
Připomeňme si Ježíšova slova :
„
Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese mnoho ovoce.“
(Evangelium podle Jana 15, 5)
Ratolest spojená s kmenem přirozeně roste a nese ovoce. Stejně tak duše spojená s Nejsvětějším Srdcem přirozeně roste ve ctnosti, v lásce, v pokoře, v trpělivosti a ve svatosti.
Katechismus katolické církve učí:
„
Duchovní pokrok směřuje ke stále důvěrnějšímu spojení s Kristem.“
(Katechismus Katolické církve 2014)
Cílem křesťanského života proto není pouhé mravní zlepšení, ale hluboké sjednocení s Ježíšem Kristem.
Svatý Jan Pavel II. silně zdůraznil toto všeobecné povolání ke svatosti, když napsal:
„
Nadešel čas znovu s přesvědčením předložit všem tuto vysokou míru běžného křesťanského života.“
(Apoštolský list
Novo millennio ineunte, 31)
Svatí nebyli výjimeční proto, že by oplývali mimořádným nadáním. Byli výjimeční proto, že
dovolili Boží milosti, aby v jejich obyčejných životech vykonala neobyčejné věci.
Jednou z největších výzev naší doby je duchovní průměrnost.
Mnoho lidí se spokojí pouze s minimálním praktikováním víry. Účastní se mše svaté jen příležitostně, modlí se pouze tehdy, když se jim to hodí, a na duchovní růst vynakládají jen malé úsilí.
Nejsvětější Srdce nás vyzývá, abychom toužili po větším.
Další výzvou je mylné přesvědčení, že svatost je určena pouze pro kněze, řeholníky nebo svatořečené světce. Mnoho obyčejných katolíků si myslí, že svatost je mimo jejich dosah.
Osmé zaslíbení nám připomíná, že svatost je možná pro každého, kdo upřímně miluje Boha a spolupracuje s jeho milostí.
Další výzvou je malomyslnost. Vidíme své slabosti, opakovaná selhání a pomalý pokrok, a proto jsme v pokušení to vzdát. Přesto nás
Nejsvětější Srdce žádá, abychom se nesoustředili na svá omezení, ale na jeho moc, která nás dokáže proměnit.
Růst ve svatosti není v první řadě naším dílem - je to Boží dílo uvnitř nás. Naším úkolem je zůstat mu nablízku a dovolit jeho milosti, aby utvářela naše životy.
Když přemýšlíme nad tímto osmým zaslíbením Nejsvětějšího Srdce,
zeptejme se sami sebe:
Toužím upřímně po tom, abych se stal svatým?
Snažím se každý den růst v lásce k Bohu a k bližnímu?
Uspokojil jsem se s duchovní průměrností?
Které ctnosti mě Pán zve rozvíjet ještě plněji?
Jak věrný jsem modlitbě, Eucharistii a svátosti smíření?
Důvěřuji tomu, že mě Boží milost dokáže proměnit ve svatého?
Dnes si připomeňme, že svatost není vyhrazena pro několik málo privilegovaných. Nejsvětější Srdce volá každého z nás, abychom se stali svatými. Pokud mu zůstaneme nablízku, bude postupně proměňovat naše srdce a povede nás k dokonalosti lásky.
Modlitba:
Nejsvětější Srdce Ježíšovo, hořící výhni božské lásky, přitahuj mě k sobě stále blíže. Rozmnož ve mně upřímnou touhu po svatosti. Chraň mě před duchovní leností a průměrností. Pomoz mi vytrvat v modlitbě, zbožně přijímat svátosti a každý den růst ve ctnosti a v lásce.
Kéž tvá milost promění mé srdce, abych se ti více podobal a mohl věrně naplnit své povolání ke svatosti.
Nejsvětější Srdce Ježíšovo,
doveď nás na vrcholy svatosti a dokonalosti.
Amen
Autor textu:
Otec Ronaldo Berber Manabat - filipínský kněz a rektor katedrály v Batanes, zakladatel misijního programu Caring Hearts a iniciátor „mobilních zpovědnic“ pro lidi v nouzi.
Zdroj:
https://www.facebook.com/fatherzenki
Převzato z
Salvator Mundi, salva nos, článek
POROZUMĚNÍ ZASLÍBENÍM: 12 DENNÍ POBOŽNOST K NEJSVĚTĚJŠÍMU SRDCI JEŽÍŠOVU OSMÉ ZASLÍBENÍ NEJSVĚTĚJŠÍHO SRDCE JEŽÍŠOVA
„Horlivé duše rychle dospějí k velké dokonalosti.
naleznete
zde
