Dnes rozjímáme nad čtvrtým zaslíbením, které dalo Nejsvětější Srdce Ježíšovo svaté Markétě Marii Alacoque: „
Budu jim bezpečným útočištěm v životě a zvláště ve smrti.“
Toto zaslíbení se dotýká jedné z nejhlubších tužeb lidského srdce: touhy po bezpečí, ochraně a naději.
Každý člověk hledá útočiště v dobách strachu, utrpení, nejistoty a nebezpečí. Přesto nám Nejsvětější Srdce Ježíšovo připomíná, že naše konečné útočiště nenalezneme v bohatství, moci, úspěchu, a dokonce ani v lidských vztazích.
Naše skutečné útočiště nacházíme v něm.
Žalmista nádherně vyznává:
„
Bůh je naše útočiště a síla, osvědčená pomoc v soužení.“ (Ž 46, 2)
Během svého života čelíme mnoha bouřím: nemocem, zklamáním, rodinným potížím, finančním problémům, osamělosti a duchovním zkouškám.
Nejsvětější Srdce slibuje, že
těmto výzvám nečelíme sami. Jeho Srdce zůstává svatyní, kde můžeme nalézt pokoj, sílu, milosrdenství a útěchu.
Sám Ježíš nás ujišťuje:
„
Pojďte ke mně, všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím.“
(Mt 11, 28)
Ježíšovo Srdce je otevřené každému hříšníkovi, každému trpícímu člověku, každé znavené duši. Bez ohledu na to, jak těžkým se život stane, vždy můžeme nalézt přístřeší v jeho milosrdném Srdci.
Toto zaslíbení však sahá ještě dále.
Ježíš říká, že nám bude útočištěm „zvláště ve smrti“.
Pro mnoho lidí je smrt tím největším strachem. Připomíná nám naši křehkost a nejistotu pozemského života.
Ale pro křesťany smrt není koncem. Skrze své umučení, smrt a zmrtvýchvstání Kristus přemohl smrt a otevřel brány věčného života.
Svatý Pavel píše:
„
Ani smrt, ani život, ani andělé, ani knížectví, ani věci přítomné, ani věci budoucí… nás nedokážou odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.“
(Řím 8, 38–39)
Nejsvětější Srdce slibuje, že
ti, kdo v něj důvěřují, nebudou nikdy opuštěni, a to zejména ve chvíli, kdy jeho milosrdenství potřebují nejvíce.
Katechismus katolické církve učí:
„Smrtí je duše oddělena od těla, ale při vzkříšení Bůh dá našemu tělu nepomíjející život, když je proměněné znovu spojí s naší duší.“ (KKC 1016)
Křesťan proto nečelí smrti se zoufalstvím, ale s nadějí. Nejsvětější Srdce doprovází své věrné služebníky celým životem a přijímá je v hodině smrti.
Církev nám také připomíná důležitost křesťanské naděje.
Druhý vatikánský koncil učí:
„Tváří v tvář smrti vyvstává záhada lidské existence nejnaléhavěji. Víra nás však poučuje, že Bůh člověka povolal a stále volá, aby k němu přilnul v nekonečném životě.“ (Gaudium et spes, 18)
Čtvrté zaslíbení nás proto ujišťuje, že Nejsvětější Srdce není jen naším útočištěm v pozemských bojích, ale také naším bezpečným přístavem při přechodu z tohoto života do věčnosti.
Jednou z největších výzev naší doby je iluze soběstačnosti. Mnoho lidí vkládá své jistoty do peněz, technologií, společenského postavení nebo osobních úspěchů. Přesto jsou všechny tyto věci dočasné a mohou ve vteřině zmizet.
Další výzvou je všeobecný strach z utrpení a smrti. Moderní společnost se často vyhýbá mluvení o smrti, jako by její ignorování mohlo způsobit, že zmizí. V důsledku toho mnozí žijí, aniž by se duchovně připravovali na svou poslední cestu.
Čtvrté zaslíbení nás zve, abychom svou důvěru nevkládali do pomíjivých věcí, ale jedině do Krista.
Vyzývá nás, abychom žili každý den v přátelství s Nejsvětějším Srdcem, abychom se, až přijde hodina smrti, mohli s jistotou odevzdat do jeho milujících rukou.
Toto zaslíbení nás také vyzývá, abychom se stali znamením naděje pro druhé. Jsme povoláni doprovázet nemocné, utěšovat umírající, modlit se za zesnulé a připomínat truchlícím, že Kristus přemohl smrt.
Když přemýšlíme nad tímto čtvrtým zaslíbením Nejsvětějšího Srdce, zeptejme se sami sebe:
Kde ve svém životě hledám jistotu?
Důvěřuji skutečně Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu v dobách zkoušek a nejistoty?
Když se objeví potíže, utíkám ke Kristu, nebo od něj?
Jsem duchovně připravený setkat se s Pánem, ať už mě povolá kdykoli?
Žiji s nadějí na věčný život?
Jak mohu pomoci druhým nalézt útočiště v Nejsvětějším Srdci Ježíšovu?
Vložme dnes všechny své obavy, úzkosti a nejistoty do Ježíšova Srdce. Důvěřujme, že ten, který nás doprovází celým životem, nás bude doprovázet i v hodině smrti a bezpečně nás dovede do svého věčného království.
Modlitba
Nejsvětější Srdce Ježíšovo, mé útočiště a má sílo, vkládám svůj život do tvých milujících rukou.
Buď mým přístřeškem v časech zkoušek, mou útěchou ve chvílích zármutku a mou nadějí uprostřed nejistoty.
Chraň mě před hříchem a drž mě blízko u sebe každý den mého života.
Až přijde hodina mé smrti, přijmi mě do svého milosrdného Srdce a doveď mě bezpečně do Otcova domu.
Nejsvětější Srdce Ježíšovo,
buď mi bezpečným útočištěm v životě i ve smrti..
Amen
Autor textu:
Otec Ronaldo Berber Manabat - filipínský kněz a rektor katedrály v Batanes, zakladatel misijního programu Caring Hearts a iniciátor „mobilních zpovědnic“ pro lidi v nouzi.
Zdroj:
https://www.facebook.com/fatherzenki
Převzato z Salvator Mundi, salva nos, článek
POROZUMĚNÍ ZASLÍBENÍM: 12 DENNÍ POBOŽNOST K NEJSVĚTĚJŠÍMU SRDCI JEŽÍŠOVU
ČTVRTÉ ZASLÍBENÍ NEJSVĚTĚJŠÍHO SRDCE JEŽÍŠOVA:
„Budu jim bezpečným útočištěm v životě a zvláště ve smrti.“
naleznete zde
