Jistému knězi řekl jeden muž, že u zpovědi nebyl už pětadvacet let, ale svaté přijímání nevynechával, když byl na mši svaté. Myslel si, že je to v pořádku. Vždyť i ostatní lidé to tak dělají. Řekl mu i to, že farář je na to nikdy neupozornil, a proto si myslel, že zpovědní praxe byla zrušena.
Zpovědní praxe nebyla nikdy zrušena, to jen někteří lidé nechtějí chodit ke svaté zpovědi a tak si dělají všechno po svém. Chodí ke svatému přijímání, i když se předtím nevyznávali z těžkých hříchů ve svátosti smíření.
Pokud někdo přistupuje ke svatému přijímání bez správné dispozice a přípravy, Kristovu tělu způsobuje škodu. Svatý apoštol Pavel se o tom vyjadřuje takto:
Kdo by tedy jedl chléb (Páně)
nebo pil kalich Páně nehodně,
proviní se proti tělu a krvi Páně.
Proto musí člověk sám sebe zkoumat,
a tak ať chléb jí a z kalicha pije.
Kdo totiž jí a pije, a tělo (Páně) nerozlišuje
(od obyčejného chleba),
jí a pije si odsouzení.
Proto je mezi vámi tolik nemocných a churavých
a mnoho jich už umřelo.
(1Kor 11, 27 - 30)
Nehodné přijímání Nejsvětější svátosti je také základem toho, že mnoho lidí marodí nemocemi.
Sv. Kateřině Sienské, Pán, Bůh, řekl: "
Nejdražší dcero, uvaž, k jakému vynikajícímu stavu je pozdvižená duše, když náležitým způsobem přijme Chléb života, Pokrm Andělský. Při jeho přijetí je ve mně a já jsem v ní, jako je ryba v moři a moře v rybě, tak jsem já v duši a duše je ve mně, v moři pokoje. V duši je milost, která v ní zůstává, protože duše přijala tento Chléb života (Eucharistii) ve stavu milosti; když pomine způsob Chleba, zanechávám v duši stopu své milosti, jako pečeť vtlačenou do teplého vosku: když je pečeť vyndána, zůstane v něm její otisk. Stejným způsobem vám v duši zůstává moc této svátosti, to znamená vřelost mé Božské lásky a dobrotivost Ducha Svatého. Zůstává v ní světlo moudrosti mého jednorozeného Syna, osvěcuje zrak intelektu. A duše je posílena účastí na mé síle a moci, která ji činí silnou a mocnou proti její vlastní smyslné vášni, proti zlým duchům a proti světu."
Jistý muž s rakovinou hrtanu se zúčastnil duchovních cvičení, které vedl kněz z úvodu tohoto článku. Dříve podstupoval nejrůznější typy léčení, ale nic nepomáhalo. Na konci duchovních cvičení byl zcela uzdraven a připustil:
"
O Boha a o Jeho přikázání jsem se nestaral a vedl jsem hříšný život. Věděl jsem, že hřeším, ale mi to bylo jedno. Chtěl jsem si užívat života a spáchal jsem všechny možné hříchy."
Z toho vyznání bylo jasné, že rakovina hrtanu je důsledek hříšného způsobu života.
Nemůžu říct a ani to netvrdím, že když člověk onemocní, tak je to vždy následek hříchu. Mnoho nemocí způsobují nehody, mikrobi, viry a bakterie.
Modlitební lék: Uzdravení vírou a modlitbou k Ježíši (Mdr 16, 12; Mk 16, 17n).
Svátostný lék: Zpověď a Eucharistie (sv. přijímání), Svátost pomazání nemocných (Mk 6, 12n; Jak 6, 14n).
Přirozený lék: Duchovní rozhovor a všechny druhy léků (Sir 38, 1 - 15).
Důležité je, abychom důvěřovali Ježíši Kristu, kterého přijímáme v Eucharistii. Měli bychom umět rozlišit, že to není obyčejný chléb, který přijímáme, ale
v tom kousku Bílé Hostie přijímáme celého Ježíše Krista, skutečně a podstatně přítomného.
Je to smutné, když nějaký člověk řekne, že byl i na oplatku. Jednou jeden mladík nedaleko kostela mě hlasitěji oslovil:
faráři, aha krev Kristova a začal pít z láhve víno.
Chudák, nevěděl, co v tu chvíli mluví. Velmi mě to zabolelo. Řekl jsem mu, aby se přestal rouhat.
Jiný mladík mi v hodině náboženství řekl:
vy si opravdu myslíte, že v té trapné hostii je přítomen Bůh?! Chodil k nějakým nekatolíkům na přednášky a ti jim tam navyprávěli všelijaké věci. Přičemž tento chlapec byl v přípravě na biřmování.
Není v mém záměru, abych někoho posuzoval nebo soudil. To nechci dělat. V Bibli, konkrétně v Liste Galaťanům je napsáno:
"
Nemylte se, Bůh se nenechá posmívat!
Co kdo zasel, to také sklidí.
Kdo totiž seje do svého těla,
z těla sklidí záhubu.
Kdo však seje do ducha,
z ducha sklidí věčný život."
(Ga 6, 7-8)
Před pár dny mi jeden padesátník začal říkat do telefonu: "
chodíte do kostela a zpovídáte se a pak zase děláte to stejné a znovu přijdete ke zpovědi a všechno se vám smaže a pak zase děláte zlo."
Nikdo z nás, kteří chodíme pravidelně ke svaté zpovědi, to tak nechce.
Nejdeme ke zpovědi s tím, že po zpovědi chceme v tom pokračovat dál, tedy páchat tytéž hříchy. Učinili jsme rozhodnutí, že je již několikrát neuděláme. A mysleli jsme to upřímně a skutečně. To, že jsme po čase upadli znovu do téhož hříchu, to je slabost (žádostivost), která nás znovu začala svazovat. Je nám to líto.
Jako dítě řekne rodičům, že už jim bude poslušné a za několik dní jim začne opět odmlouvat a neposlechne je. Přece se ho ti rodiče nezřeknou.
My jsme takoví bídní lidé, ale je vidět i určitý pokrok, přece některé hříchy jsme přestali páchat. A postupně se to vylepšuje, až nakonec dozrajeme k tomu, abychom skrze milost dosáhli cíle naší víry - spásu duší.
Dejme si však záležet na tom, abychom svaté přijímání - Eucharistii nepřijímali svatokrádežně. Těžké hříchy nestačí litovat v úkonu kajícnosti na začátku mše svaté, z těch je třeba se vyznat ve svátosti smíření. Teprve potom, patřičně disponovaní, můžeme přistoupit ke svatému přijímání.
Přeji Vám krásný a požehnaný den.
Bratr Jaroslav.
Převzato z
Biblia Jezis Maria Jozef RKC Modlitby, článek naleznete
zde.
