Maria Simma vyprávěla příběh muže, který během života otevřeně zesměšňoval učení o očistci. Když někdo mluvil o modlitbách za zesnulé nebo o mších svatých za duše, smál se a tvrdil:
"
Po smrti už nic neexistuje. Modlitby za mrtvé jsou zbytečné."
Byl znám tím, že odrazoval jiné od víry a zesměšňoval starší lidi, kteří se modlívali růženec za zemřelé členy rodiny.
Podle jejího vyprávění muž náhle zemřel. Po určité době se jí jeho duše zjevila. Nepřišla rozzlobená, ale v obrovském utrpení a hanbě.
Nejvíce prý netrpěl fyzickou bolestí, ale poznáním pravdy - že Bůh existuje, že očistec je skutečný a že během života sváděl jiné k nevěře.
Duše jí řekla:
„
Kdyby lidé na zemi viděli jediný okamžik očistce, změnili by svůj život.“
Prosil ji o modlitby, mše svaté a hlavně o to,
aby lidem řekla, ať se nikdy neposmívají věcem víry, kterým nerozumí.
Maria Simma často říkala, že Bůh je nesmírně milosrdný, ale po smrti člověk najednou jasně uvidí všechny následky svých skutků. Tvrdila, že velmi bolestné je zejména to, když někdo během života odtahoval druhé od víry nebo je přiváděl k posměchu vůči Bohu.
Po sérii modliteb a mší se jí tato duše již více nezjevila, což považovala za znamení, že její utrpení bylo výrazně zmírněno nebo že byla z očistce osvobozena.
Zdroj:
Get Us Out of Here!!
Převzato z
Očistec a iné tajomstvá viery, článek naleznete
zde.
