Pozorný pohled na Loretánské litanie odhaluje seznam ctností, které slouží jako vzor pro každého z nás. Maria je pro nás neustále příkladem toho, jak musíme žít, abychom se stále více podobali jejímu Synu, našemu Pánu Ježíši Kristu.
V tomto připodobňování se Ježíši skrze Marii je jedna ze základních ctností, „
milosrdenství“, naprosto nepostradatelná; a to nás dnes, v devatenáctý den naší pobožnosti, přivádí k zamyšlení nad titulem: „
Panna dobrotivá“.
Abychom tomu lépe porozuměli, je vhodné se podívat na latinský původ tohoto označení: „
Virgo clemens“.
Za prvé, latinské slovo „
clemens“ se v překladu dá vyjádřit jako „
dobrotivý“, což znamená: jemný, klidný, odpouštějící, shovívavý, laskavý a především milosrdný. Právě v tomto světle uvažujeme o titulu: „
Panna dobrotivá“. Co tedy invokace „
Panno dobrotivá“ znamená?
Vezmeme-li si jako výchozí bod modlitbu „
Zdrávas Královno“ a vrátíme-li se v mysli k události pádu člověka (ve 3. kapitole knihy Genesis), dobrotivost, nebo ještě lépe, milosrdenství naší Blahoslavené Panny Marie se stává zcela zřejmým. Jak tomu můžeme rozumět?
Předně, v modlitbě „Zdrávas Královno“ je tato vynikající Mariina ctnost zmíněna hned třikrát: „Matko milosrdenství“; „Orodovnice naše, obrať k nám své milosrdné oči“; a na samém konci: „Ó milostivá“. Už jen toto naléhání samo o sobě ukazuje, že stojíme před velmi důležitým atributem Matky Boží, která je
„bohatá na milosrdenství“.
Všechno začalo pádem prvního muže a ženy, který vedl k jejich potrestání Bohem a k následnému vyhnání. Ještě předtím, než byli vyhnáni z pozemského ráje, se Boží spravedlnost smísila s Jeho milosrdenstvím, když
slíbil lidstvu Spasitele skrze ženu (srov. Gn 3,15). V této ženě a jejím Potomku je ukryto hojné Boží milosrdenství, které nám stránky Písma odhalují jako „
věčné“.
Řečeno jinak,
z Jeho nekonečného a štědrého milosrdenství byl Jeho plán spásy zjeven prostřednictvím ženy. A protože (podle svatého Ludvíka Marie Grigniona z Montfortu) „
je růženec shrnutím díla lidského vykoupení, prostředkem, jímž Bůh navrátil člověka do jeho původního stavu,“
je nanejvýš vhodné (na konci růžence) volat k této dobrotivé, milující a přesladké ženě (v modlitbě Zdrávas Královno), skrze niž Bůh uskutečnil svůj plán spásy, aby nám ukázala svého „božského Potomka“:
„
K tobě voláme, vyhnaní synové Evy. K tobě vzdycháme, lkajíce a plačíce v tomto slzavém údolí. A proto, orodovnice naše, obrať k nám své milosrdné oči a Ježíše, požehnaný plod života svého, nám po tomto putování ukaž,“
Tato modlitba sahá až do samotné hloubky povolání Panny Marie (jako té, která
milosrdně spolupracuje se svým Synem na porážce skutků satana na kříži); jako taková by nám neodmítla prokázat milosrdenství, které se vtělilo v jejím lůně. Jak říká svatý Tomáš Akvinský: „
Když blahoslavená Panna počala věčné Slovo ve svém lůně a porodila ho, získala polovinu Božího království: takže je Královnou milosrdenství, jako je Ježíš Kristus Králem spravedlnosti.“
Když Starý zákon mluví o milosrdenství, nepoužívá slovo „srdce“, ale „lůno“. Náš Pán během svého působení na zemi mluvil aramejsky. Slovo, které by on sám zřejmě použil, když mluvil o milosrdenství, stejně jako mnozí pisatelé Starého zákona, zní „
raham“.
V biblické hebrejštině bylo „
raham“ sloveso označující činnost nebo stav milosrdenství. „
Raham“ bylo denominativní sloveso, tedy slovesný tvar odvozený od podstatného jména: „
rechem“. „
Rechem“ znamená lůno.
Když tedy Pán hovoří o milosrdenství, přivádí nás k samotnému „Božímu lůnu“, které je mocné a hluboké. Proto je milosrdný ten, kdo má vnitřní prostor (lůno), aby přijal život a lidi. Bůh má mateřské milosrdenství. Všichni jsme byli zplozeni v Jeho „
božském lůně“. Blahoslavená Panna Maria ze své strany poskytla po vyslechnutí andělova poselství vhodné a neposkvrněné lůno pro milosrdného Spasitele.
Můžeme tedy říci, že
samotné milosrdenství se stalo tělem v jejím neposkvrněném lůně. Jako taková zůstává milosrdnou a laskavou Pannou. Na svatbě v Káně ji její milosrdenství vedlo k tomu, aby promluvila se svým Synem.
To je synonymem pro citlivost, pozornost a horlivost.
Když vzýváme Pannu dobrotivou, jednoduše ji prosíme, aby nás naplnila nitrem (lůnem), které vítá ctnost milosrdenství a je pozorné k potřebám našich bratří a sester.
Když vzýváme naši Paní jako „
Pannu dobrotivou“,
uznáváme ji jako pomocnici svatých duší v očistci, aby mohly dosáhnout Božího milosrdenství. Panna Maria kdysi řekla svaté Brigitě:
„
Jsem Matkou všech duší v očistci, neboť všechny tresty, které si zasloužily za své hříchy, jsou každou hodinu nějakým způsobem zmírňovány mými modlitbami.“
A tak (podle svatého Bernarda, opata z Clairvaux)
ji Církev vzývá jako Královnu milosrdenství, „protože věříme, že otevírá propast Božího milosrdenství tomu, komu chce, kdy chce a jak chce; takže není žádného hříšníka, byť by byl sebevětší, který by byl ztracen, pokud ho Maria chrání.“
Kéž vzýváním „
Panny dobrotivé“ vyprosíme její pomoc pro ubohé a trpící lidstvo v tomto slzavém údolí a vyprosíme si její milost, abychom i my sami byli milosrdní, jako je milosrdný náš nebeský Otec.
Modlitba:
Ó Bože nekonečné dobroty a milosrdenství. Ty jsi zjevil své božské milosrdenství v osobě svého vtěleného Slova skrze Blahoslavenou Pannu Marii. Dej, ať prosbami k „
Panně dobrotivé“ dosáhneme božského milosrdenství, a aby nám po tomto našem vyhnanství milosrdně ukázala požehnaný plod svého života.
Ó Panno dobrotivá, oroduj za nás, abychom byli hodni zaslíbení Kristových.
Amen.
Šalom!
Autor textu: P. Chinaka Justin Mbaeri, OSJ (Kongregace oblátů svatého Josefa) - katolický kněz a oblíbený autor duchovních zamyšlení, který se aktivně věnuje online evangelizaci.
Zdroj:
https://www.chinakasreflections.com/may-devotion.../
Převzato z
Salvator Mundi, salva nos, článek
MÁJOVÁ POBOŽNOST: POROZUMĚNÍ MARIÁNSKÝM TITULŮM V LORETÁNSKÝCH LITANIÍCH – 19. DEN: „PANNA DOBROTIVÁ“naleznete
zde.
