
Ze Združenia Zázračnej medaily - AMM Slovakia přebíráme další příběhy - již 3. soubor svědectví řádových sester z publikace vydané v roce 1980 u příležitosti 150. výročí Zjevení Panny Marie Zázračné Medaile o tom, jak mocná je přímluva Panny Marie a jak působí skrze Zázračnou medailku.
16. 5.
Když jsem ještě pracovala v nemocnici stal se tento případ.
Každý první pátek měli pacienti možnost přistoupit ke sv. zpovědi a ke sv. přijímání. Byly jen malé výjimky, kteří nepřistoupili. Těžce nemocný mladík Milan, po dva první pátky nebyl. Na třetí šel i on ke sv. přijímání, ale v poslední chvíli odešel, bez sv. přijímání. Zeptala jsem se ho, jestli mu bylo špatně, když nedostal sv. přijímání. Řekl, že bral léky.
Zmínila jsem mu, že zítra přijde kněz se sv. přijímáním k jinému nemocnému, že mu také může dát. Milan energicky odpověděl záporně. Pochopili jsme, že je to vážná duševní záležitost. S důvěrou jsme se obrátili na Pannu Marii Zázračné medaile.
O čtvrtém prvním pátku si Milan vzal polštář, přikrývku a odešel na balkon. Když cítil, že je po všem vrátil se na oddělení. Dali jsme mu do polštáře zelený škapulíř.
Nespal celou noc. Škapulíř našel a položil ho na skříňku. Když přišla uklízečka, zeptal se jí, jestli mu to dala ona. Dostal zápornou odpověď. Pak se zeptal mě. Řekla jsem mu, že jsem mu to já položila, aby mu Panna Maria vyprosila milost kajícnosti.
Nechal si ho pod polštářem - a přiznal se, že ho celou noc něco vyrušovalo pod polštářem i v celé posteli. Třikrát rozházel postel, ale nepřestalo to, počtvrté vstal a svlékl polštář - až něj vypadl škapulíř.
Asi za týden odjel na léčení do Tater. Když odcházel, za všechno velmi děkoval. Slíbila jsem, že se budu za něho modlit. Řekl, že to bude zbytečné. Ještě jednou zamával a sanitka odjela.
Asi za tři měsíce mě navštívila uklízečka a řekla mi, že jede do Tater. Milan zemřel a zanechal mi vzkaz: "
Díky za modlitby." Zemřel smířený s Pánem Bohem, všechno si dal do pořádku a byl šťastný a vyrovnaný. Tak se dostavil před Pána Boha. Ať je za to pochválen, vroucí díky Neposkvrněné!
https://www.facebook.com/photo?fbid=1403059978518608&set=a.459357309555551
17. 5.
Náš soused, který předtím vždy pěkně pozdravil, nás najednou nechtěl ani vidět. Začala jsem se intenzivně obracet na Svatou Pannu. Když jsem šla kolem jejich domu, vždy jsem se modlila povzdech: "
Bez hříchu počatá Panno Maria, oroduj za nás, kteří se k tobě utíkáme."
Zvroucněla jsem modlitbu, když jsem slyšela, že je vážně nemocný. Toužila jsem se dostat k němu.
Jednou na mě čekala jeho dcera - jedináček a řekla mi, že otec chce se mnou mluvit. Dcera mu zmínila zaopatření sv. svátostmi, ale nechtěl ani slyšet.
Přál si, aby ho ošetřovaly sestřičky. Touha se mu splnila a on zase ochotně přijal sv. svátosti. Smířený s Pánem Bohem pokojně zemřel.
https://www.facebook.com/photo/?fbid=1403838711774068&set=a.459357309555551
18. 5.
V roce 1976 mi moje bývalá spolupacientka napsala dopis, ve kterém mě prosila o pomoc.
Její dcerka se poznala s jistým mladíkem. Byl pracovitý, sirotek, ale bez náboženské výchovy.
Nepomáhala slova dívky. Když šla do kostela, on ji čekal u kostela. Rodiče to trápilo, záleželo jim na dceři. Tak jsem jí poslala Zázračnou medaili a prosila jsem je, aby ji chlapci zašili do kabátu.
Že se budeme za něho modlit.
Za dva týdny už chlapec neváhal jít s dívkou do kostela, přistoupil i ke sv. Svátostem, potom chodili spolu každý den do kostela na mšisvatou. V kostele přijali i Svátost manželství, mají se rádi a jsou velmi šťastní.
Opět mi psala jak Panna Maria přitáhla ke svému Synu srdce dceřina snoubence a že má tři zetě, ale tenhle je nejlepší.
¨
Mladá nevěsta mi také napsala, že moc děkuje za svatební dárek - Zázračnou medaili.
https://www.facebook.com/photo?fbid=1404774631680476&set=a.459357309555551
19. 5.
Rok 1935: Skutečný případ z nitranské nemocnice.
Mařenka Langová, asi 19letá dívka, byla mi přidělena na pomoc do prádelny. Jednou, jako obyčejně, udělala jsem ty nejnutnější práce, povypínala jsem stroje, abych mohla spokojeně odejít na společný oběd.
Najednou slyšíme z venku křik. Lidé se seběhli, šli jsme se podívat, co se děje a vidíme, že Mařenku vedou na dvůr celou zakrvácenou, ruka jí visela jen na tenké šlaše.
Když jsem odešla na oběd, chtěla mě překvapit tak začala ždímat prádlo. Jak se to stalo, nevím, padla pravou rukou do ždímačky a nad loktem jí ji ždímačka zachytila... v kloubu se jí zcela oddělila od dolní části a zůstala jí viset jen na tenké šlaše. Bylo štěstí, že neomdlela.
Rychle jsme ji zanesli na chirurgii, kde jsem velmi prosila pana doktora, aby jí ruku neamputoval, ale aby se pokusil sešít jí ji. Pan doktor tak učinil. Dalo mu to hodně námahy a pak jí ji dal do sádry.
Po operaci jsem jí vložila pod obvaz Zázračnou medaili a řekla jsem jí: "
Mařenko, teď se budeme vroucně modlit a prosit Pannu Marii o pomoc s velkou důvěrou, ona pomůže!"
Mařenka milovala Pannu Marii. Odpoledne přišel na vizitu pan primář a řekl panu doktorovi, že se zbytečně trápil sešíváním ruku, neboť se musí stejně amputovat.
Brzy ráno jsem se šla podívat na Mařenku a ona mi říká: "
Sestřičko, byla tady u mě vaše sestřička Kateřina, (tehdy ještě nebyla svatořečena), pousmála se na mě, pohladila mi ruku a zmizela".
Myslela jsem, že se jí to zdálo, ale Mařenka řekla, že nespala celou noc. Podívala jsem se na ruku v sádře a spatřila jsem, že už může hýbat palcem, který byl do té doby bez citu.
Povzbudila jsem ji k větší důvěře a začali jsme se všichni i ona, modlit novénu k Panně Marii Zázračné medaile.
Panna Maria ukázala svou moc. K údivu všech se ruka uzdravila. Ještě nějakou dobu chodila na rehabilitaci, ruka zesílila natolik, že mohla pomáhat i při sklizni. Vřelá díky Neposkvrněné!
https://www.facebook.com/photo?fbid=1405793074911965&set=a.459357309555551
20. 5.
Vdala se mi neteř. Čekala rodinku. Vícekrát se jí narodilo děťátko mrtvé. Manželé byli z toho velmi nešťastní a při jedné návštěvě doma si mě postěžovali.
Dala jsem jim Zázračnou medaili a řekla jsem jim, aby se s velkou důvěrou modlili k Panně Marii novénu za novénou a důvěřovali, že jim pomůže.
Denně se modlili na kolenou, věru ne zbytečně. Po sedmi letech se jim konečně narodilo živé a zdravé děťátko.
Připomínám, že neteřka se vdala do domu, kde ji tchán dost trýznil a ona velmi trpěla až natolik, že se psychicky zhroutila. Celá se třásla, byla vyhublá, proto byla pomoc Panny Marie tím větší. Hle, další důkaz pomoci Panny Marie.
Stalo se to r. 1978. Rodiče jsou šťastní a vděční Panně Marii. I svého synka už od malička vedou k úctě, a vděčnosti vůči Matce Boží.
https://www.facebook.com/photo?fbid=1406505221507417&set=a.459357309555551
21. 5.
Vycestovala jsem do lázní na léčení. Potkala jsem paní, byla stará, nemocná úplně opuštěná. Promluvila jsem na ni. Byla překvapená, že s ní někdo promluvil. Sedli jsme si trochu stranou od frekventované cesty.
Cítí, že je zvláště dětem na obtíž, že jim svou bezmocností pouze zavadí. Měla velmi slabý zrak.
Chtěla jsem ji trochu potěšit a pomoci jí, nakolik budu moci. Radila jsem jí, aby šla někde do ústavu, kde bude mít zaopatření a první pomoc, kdyby jí bylo špatně. Na to mi odpověděla. To mi je těžko říct. Ale po chvíli řekla: „
Já to už potom sama skončím!“
Pochopila jsem, že si chce vzít život.
Řekla jsem jí: „
No, to v žádném případě ne. Vždyť nebe je i pro Vás. I za Vás zemřel Pán Ježíš!“
„
Ale kdybyste věděla, co mám já za sebou?“
„
To je jedno, jen vroucně a pokorně proste Pána Boha o odpuštění a on vám odpustí a dá svou milost. Přijme vás do své náruče."
Rozplakala se.
"
Pro jistotu vám dám Zázračnou medaili. Panna Maria si vás vezme na starost, když ji budete mít pořád u sebe a budete se modlit povzdech. Postará se o vás i v hodině smrti, aby vaše duše byla zachráněna.“
Stará paní se najednou nápadně změnila. Na zatrpklé tváři se objevil pokoj a zvláštní úsměv, jaký jsem předtím u ní neviděla.
S touhou a radostí si vzala medaili do třesoucích rukou. Se slzami v očích mi stiskla ruku a ještě z dálky mi kývala vděčně na rozloučenou.
Mám jistotu, že Panna Maria udělá své, neboť jí záleží na záchraně každé duše.
https://www.facebook.com/photo/?fbid=1407442864746986&set=a.459357309555551
22. 5. 2026
Ochranu Panny Marie jsem pocítila přes válku, když jsme byli celá rodina během palby uchýleni v pokoji pod stolem, nad kterým visel obraz Neposkvrněné Panny. U obrazu hořely svíce. To byla tehdy naše jediná naděje na život.
Výstřely z kanónů nám ozařovaly pokoj, zdi se třásly. Kanóny byly postaveny za naším domem v zahradě. Výstřely byly strašné a ještě strašnější jejich dopady.
Vzdychali jsme k Panně Marii, hrozila nám jistá smrt.
Najednou střelba přestala a my jsme s překvapením viděli mnohé jámy v zahradě a ještě i u samé zdi domu. Kolem domu bylo všechno poškozeno, ale na našem domě, kde nás Panna Maria chránila, byla rozbitá pouze jedna taška, jako by na ukázku té hrůzy.
Z vděčnosti za ochranu Panny Marie jsem si umínila, že budu nosit každou sobotu kytici květin do kaple Panny Marie, která stála na naší louce u cesty. Jednou v sobotu jsem se kvůli jiné práci zpozdila, ale nechtěla jsem přerušit svůj slib. Stmívalo se a lidé už nebyli na poli. S kyticí v ruce jsem běžela, jak jsem jen mohla, na vršek za vesnicí a odtud jsem se pustila do kotliny k hradské.
V tom největším běhu mě někdo zadržel a slyšela jsem v duchu hlas: "
Nechoď dál!"
Zastala jsem, ale nechtěla jsem tomu věřit a znovu jsem se rozjela. Znovu jsem slyšela přísný hlas: "
Ani krok dál!"
Tehdy mě skutečně došlo, že je to neobyčejný hlas a vrátila jsem se tam, kde ten mě hlas poprvé zadržel. Tam jsem si sedla na skálu a přemýšlela jsem, že dnes poprvé přeruším slib a nezanesu květiny.
V tom jsem uslyšela hřmot auta z dálky. Když přijelo blíž, zastalo naproti mně a vystoupili z něj dva muži, kteří na mě začali pokřikovat: "
Slečno, pojďte k nám blíž."
No, nečekala jsem, jestli se za mnou rozběhnou. Vyběhla jsem na vršek a byla jsem v bezpečí, zpátky ve vesnici, kterou oni z cesty nemohli vidět.
Kdybych nebyla poslechla výstražný a upozorňující vnitřní hlas, byla bych právě naběhla do rukou zlých lidí.
Květy jsem pak přece zanesla v doprovodu příbuzných.
Prosím, Pannu Marii, aby mi vyprosila milost milovat ji z celé duše, Tehdy budu v bezpečí i v hodině smrti.
https://www.facebook.com/photo?fbid=1408387841319155&set=a.459357309555551
23. 5.
V nemocnici jsme měli pacienta českého vojáka. Po těžké břišní operaci nastal zánět pobřišnice. Pacient byl ve velmi špatném stavu. V bolestech křičel a nadával.
Všechny sestřičky jsme se dohodly, že se za něj budeme modlit k Neposkvrněnému Srdci Panny Marie.
Sestřička, která ho ošetřovala, mu dala pod hlavu Zelený škapulíř. Pacient se rozzuřil a křičel, že hoří, aby mu dala hlavu tam, kde má nohy. Udělala to, ale škapulíř mu dala zase pod hlavu.
Zuřil dál a křičel, aby ho dala do jiného pokoje. Právě byl první pátek. Duchovní nemocnice chodil s ciboriem po pokojích nemocných a dával jim sv. přijímání. Jak procházel kolem něho, plival na něj plný zuřivosti.
Ale, milost Boží zaúčinkovala.
Ještě ten den, kdy k němu přišla sestřička ve tři hodiny, už prosil, aby mu zavolali kněze, protože už to nevydrží. Přišel páter verbista z Kalvárie. Pacient se s velkou lítostí vyzpovídal. Páter mu dal svůj růženec, který pak stále držel v rukou, neboť tu svatou věc nemůže nikde položit. Ve štěstí si opakoval: "
Panna Maria mě zachránila."
Uzdravil se. Jen měl strach vrátit se k rodině, aby nespáchal hřích.
https://www.facebook.com/photo/?fbid=1409297327894873&set=a.459357309555551
24. 5.
Roku 1939 jsem pracovala v nemocnici v Nitře. Když byla vyhlášena veřejná mobilizace, lékaři, ošetřovatelé a všichni zaměstnanci odcházeli na frontu. Při loučení jsme jim dávali medailonky Panny Marie a učili je povzdech. Povzbuzovali jsme je k důvěře v pomoc Panny Marie. Modlili jsme se za ně, jak jsme jim to přislíbili. Když se vrátili s velkou radostí nám vyprávěli, jak je Panna Maria zachránila.
Jeden ošetřovatel vyprávěl, že vezli hořlaviny na nákladním autě. Najednou vidí před autem na cestě stát malé dítě, které ukazovalo ručkou nahoru. Museli jsme zastat, abychom dítě nepřejeli. Podívali jsme se nahoru a viděli jsme bombardovací letadla. Jakmile jsme stačili vyběhnout z auta a rozběhnout se po okolí a rychle si lehnout na zem, padly bomby na auto, které bylo v okamžiku v plamenech a zůstaly z něj jen trosky. Často opakoval: "
Kdyby mě nebyla Panna Maria zachránila, už by mě tady nebylo...!"
Jeden lékař, syn evangelického pastora, si také vyprosil medaili, když odcházel na frontu. Nosil ji v levé náprsní kapse uniformy. A právě kulka, která by byla zasáhla srdce, se odrazila na medaili...
S jakou radostí nám ji ukazoval, nebyl by ji dal za žádnou cenu od sebe.
Ale jednou si ji přece nechal v lékařském plášti, které vzali do prádelny. On byl nešťastný a úzkostlivě hledal plášť, neboť prý něco měl v plášti a to musí najít, neboť je to jeho nejcennější věc.
Teprve když přišel na oddělení i se Zázračnou medailí, ukazoval nám: "
Tohle jsem hledal. Ale už od nynějška nebudu tak nepozorný, abych ji zapomínal v plášti."
Když se ženil, vzal si katoličku, učitelku. Děti mají vzorně vychované. Je to šťastná rodina. On působí jako primář.
https://www.facebook.com/photo?fbid=1410113894479883&set=a.459357309555551
25. 5.
Do nemocnice v Levoči přišel pacient se žloutenkou. Byl to ředitel uhelných dolů, ateista, vystoupený z Církve. K sestřičkám se choval slušně, ale proti sv. Církve byl zaujatý.
Stav se mu zhoršoval. Sestřičky se mu věnovaly s velkou pozorností, modlily se a přinášely oběti, aby mu Panna Maria vyprosila milost obrácení.
Když už byl v povážlivém stavu, sestřička se ho zeptala, jestli si nepřeje kněze. Neodpověděl, zůstal však klidný. Víc mu už nic o tom neříkaly, ale všechny se tím vroucněji modlily.
Jednou přišla k němu sestřička a viděla, že pohybuje rty. Ptala se ho, jestli má třes. Dostával injekce a z nich míval třes. Ale, on jí řekl, že se modlí. Jednou ráno jí řekl: "
Sestřičko, nemohl bych dostat kněze?" Hned zavolali důstojného pána, který byl pacientem na oddělení. Ale nemocný byl vystoupený z Církve, tak zavolali i pana děkana z fary. Potřeboval i svědky.
Sestřičky šťastné, děkovaly Panně Marii se záchranu jeho duše.
Jeho manželka, věřící učitelka ho navštěvovala. Říkala, že si hodně s ním vytrpěla. Z bytu musela odstranit všechny obrazy. Ještě měla v kuchyni obrázek Panny Marie a nedal jí klid, že proč tu soudružku nedá odtud pryč.
V neděli místo na mše svaté chodívala na hřbitov, kde se vyplakala.
Když už byl manžel zaopatřený, přišli k němu soudruzi na návštěvu. Ale jelikož ležel na infekčním oddělení, nemohli jít k němu, sestřička přebrala to, co mu chtěli říct. On jim jen tolik vzkázal, že je nepoznává.
Když přišla manželka, byla velmi šťastná, z jeho obrácení, přestože věděla, že mu už není pomoci. Měl 37 let. Když už byl velmi špatný, vzali ho domů jako umírajícího. Zemřel doma a měl církevní pohřeb.
Přišli i soudruzi s červenou vlajkou a divili se, vždyť přece vystoupil z Církve. Ptali se manželky a ona jim odpověděla, aby se jeho zeptali. Sestřičky i manželka byly šťastné, že vytrhly jeho duši z rukou ďáblových.
https://www.facebook.com/photo?fbid=1410817471076192&set=a.459357309555551
Převzato z
Združenie Zázračnej medaily - AMM Slovakia
(Na Fatym.com vydáno 25. 5. 2026)
Neposkvrněná a její medaile,
úvod: Zázračná medaile a jiné medaile
https://www.fatym.com/view.php?cisloclanku=2011110078
Najdete tam i
Novénu k uctění Panny Marie Zázračné medaile
Seznam článků vydaných
v seriálu MARIINA VÍTĚZSTVÍ
https://www.fatym.com/view.php?nazevclanku=seznam-clanku-vydanych-v-serialu-mariina-vitezstvi&cisloclanku=2026050022