Již několik dní uvažujeme o titulech spojených s Mariiným „mateřstvím“, jak je vzýváme v jejích litaniích. Poté, co jsme se v poslední době zamýšleli nad dvěma nádhernými mariánskými tituly: „
Matko Stvořitelova“ a „
Matko Spasitelova“ (které zjevně a přímo poukazují na Mariin vztah k jejímu Synu, našemu Pánu Ježíši Kristu), se dnes, ve čtrnáctý den naší květnové mariánské pobožnosti, dostáváme k poslednímu titulu týkajícímu se Mariina mateřství: „
Matko církve.“
Co to znamená, když vzýváme Pannu Marii jako „
Matku církve“?
Jaký má vztah k Církvi založené Kristem?
Jak to, že je „
Matkou“?
Církev již od nejstarších dob (už od čtvrtého století našeho letopočtu) vždy uctívala Marii jako Matku Církve, ačkoli byl tento titul slavnostně vyhlášen až v roce 1964 papežem Pavlem VI. Má to svůj logický důvod:
je Matkou Ježíše, hlavy Církve, a Církev je mystickým Tělem Kristovým.
Z tohoto důvodu
je Maria matkou všech, kdo se zrodili skrze Krista. Během Druhého vatikánského koncilu papež Pavel VI. slavnostně prohlásil, že: „
Maria je Matkou Církve, to jest Matkou všeho křesťanského lidu, jak věřících, tak pastýřů“ (21. listopadu 1964).
Dne 30. června 1968 ve Vyznání víry Božího lidu zopakoval papež Pavel VI. tuto pravdu ještě důrazněji:
„
Věříme, že přesvatá Matka Boží, nová Eva, Matka Církve, pokračuje v nebi ve svém mateřském poslání vůči Kristovým údům a spolupracuje na zrodu a rozvoji božského života v duších vykoupených.“
Dogmatická konstituce
Lumen gentium potvrzuje, že: „
Pro dar a úkol božského mateřství, jímž je spojena se svým Synem Vykupitelem, a pro své jedinečné milosti a dary je Panna Maria také intimně spojena s Církví. Jak učil svatý Ambrož, Matka Boží je předobrazem církve v řádu víry, lásky a dokonalého spojení s Kristem.
Neboť v tajemství církve, která se sama právem nazývá matkou a pannou, Panna Maria vyniká eminentním a jedinečným způsobem jako vzor panny i matky“ (LG, čl. 63).
Takto vidíme
Mariino zřetelné spojení s Církví. Je to tak intimní spojení, že
nemůžeme číst dějiny spásy, aniž bychom je nedávali do souvislosti s osobou Panny Marie.
Vzýváme-li Pannu Marii jako „
Matku Církve“, připomínáme si její přítomnost a důležitost hned od dob prvotní církve. Přítomnost Panny Marie je natolik silná a neoddělitelná od tajemství Krista a Církve, že Pavel VI. ve své promluvě z 21. listopadu 1964 prohlásil:
„Poznání pravého katolického učení o Panně Marii zůstane vždy klíčem k přesnému porozumění tajemství Krista a církve.“
Znát Marii „podle katolického učení“ znamená znát Ježíše a Církev, protože Maria byla klíčovou a nepostradatelnou součástí Božího plánu na vykoupení lidstva. „
Když se však naplnil čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného ze ženy... abychom byli přijati za syny.“ (Gal 4,4-5).
Vzývat Pannu Marii jako Matku Církve znamená chápat ji z antropologického hlediska jako ‚obraz a podobu Boží‘; pojímanou jako lidský vzor, který se nejvíce blíží pravému obrazu a podobě Boží.
A tak „
pro svou víru a poslušnost, aniž poznala muže, nýbrž zastíněna Duchem Svatým, porodila na zemi jako nová Eva samotného Syna Otcova, a to tak, že projevila neporušenou víru ne ve slovo starého hada, nýbrž v poselství Božího posla.
Syn, kterého porodila, je Ten, kterého Bůh ustanovil jako prvorozeného mezi mnoha bratřími (Řím 8,29), totiž mezi věřícími, na jejichž zrodu a výchově Maria spolupracuje s mateřskou láskou.“ (Lumen gentium, čl. 63).
Mluvíme-li o Panně Marii jako o „Matce Církve“, vidíme v ní příklad té, která slyší Boží slovo a zachovává ho. Je zajímavé, že papež Pavel VI., který oficiální titul ‚Matka církve‘ zavedl, rozvinul toto téma v apoštolské exhortaci o Mariánské úctě a mluví o ní jako o vzoru těch, kteří slyší a s vírou přijímají Boží slovo.
To je specifickým posláním Církve: ‚slyšet, přijímat, hlásat, uctívat Boží slovo a rozdělovat ho věřícím jako Chléb života‘ (
Marialis cultus, čl. 17).
Stejně tak
Lumen gentium potvrzuje: „
Přijetím Božího slova ve víře se sama stává matkou. Svým kázáním přivádí k novému a nesmrtelnému životu syny, kteří se jí rodí křtem, jsouce počati z Ducha Svatého a zrozeni z Boha.“ (LG, čl. 64)
Oslovujeme-li Pannu Marii jako „Matku Církve“, vidíme v ní vzor modlitby. Při vysvětlování tohoto faktu to papež Pavel VI. potvrzuje třemi způsoby:
Za prvé, „
Maria je také Pannou modlitby. Takto se jeví při návštěvě matky Předchůdce, kdy vylévá svou duši ve slovech oslavujících Boha a ve výrazech pokory, víry a naděje. Touto modlitbou je Magnificat (srov. Lk 1,46-55), Mariina modlitba par excellence, píseň mesiášských časů, v níž se mísí radost starého i nového Izraele“ (
Marialis cultus, čl. 18).
Papež cituje svatého Ireneje a pokračuje: „
‚Ve svém jásotu Maria prorocky zvolala jménem Církve: Velebí má duše Hospodina...‘ A ve skutečnosti se Mariin chvalozpěv rozšířil široko daleko a stal se modlitbou celé Církve ve všech dobách.
V Káně se Maria znovu objevuje jako Panna v modlitbě: když taktně sdělila svému Synu časnou potřebu, dosáhla zároveň účinku milosti, totiž že Ježíš tím, že učinil první ze svých ‚znamení‘, utvrdil víru svých učedníků v Něho (srov. Jan 2,1-12). Podobně ji jako modlící se představuje i poslední popis Mariina života. Apoštolové ‚setrvávali v modlitbách spolu s několika ženami, mezi nimiž byla i Maria, Ježíšova matka, a s jeho bratry‘ (Sk 1,14).
Máme zde modlitební přítomnost Marie v rané Církvi a v Církvi napříč všemi věky, neboť tím, že byla vzata do nebe, neopustila své poslání přímluvy a spásy. Titul Panna v modlitbě přísluší také Církvi, která den za dnem předkládá Otci potřeby svých dětí, „neustále chválí Pána a přimlouvá se za spásu světa.“ (
Marialis cultus, čl. 18)
Nepochybně,
Kristus je hlavou Církve (srov. Ef 1,22, Kol 1,18) a my jsme jejími údy (srov. 1 Kor 12,27). Pokud je tedy Maria Matkou Ježíše, hlavy, musí být také Matkou jejích údů. Proto je Maria Matkou všech lidí z milosti Krista Vykupitele.
Vzhledem k její pozoruhodné důležitosti, kterou nelze dostatečně zdůraznit, papež František rozhodl, že
památka Panny Marie, „Matky Církve“, bude zařazena do Římského kalendáře na pondělí po Seslání Ducha Svatého (známé také jako Svatodušní pondělí) a bude se slavit každý rok. Dekret byl podepsán 11. února 2018 (o památce Panny Marie Lurdské, ke 160. výročí lurdských zjevení) a vydán 3. března 2018.
Modleme se:
Ó Matko Církve, prosíme tě, abys neustále správně vedla a posilovala Svatého otce ve všech jeho krocích, aby mohl vést a pást Církev v souladu s Boží vůlí. Modlíme se také za všechny ostatní biskupy, kněze, jáhny a laické věřící, abychom se skrze neustálou důvěru ve tvou mateřskou péči a vytrvalostí ve víře mohli v poslední den spojit s Církví vítěznou (nebeským Jeruzalémem).
Amen.
Ó Matko Církve, oroduj za nás, abychom byli učiněni hodnými zaslíbení Kristových.
Amen.
Šalom!
Šalom!
Autor textu: P. Chinaka Justin Mbaeri, OSJ (Kongregace oblátů svatého Josefa) - katolický kněz a oblíbený autor duchovních zamyšlení, který se aktivně věnuje online evangelizaci.
Zdroj:
https://www.chinakasreflections.com/may-devotion.../
Převzato z
Salvator Mundi, salva nos, článek
MÁJOVÁ POBOŽNOST: POROZUMĚNÍ MARIÁNSKÝM TITULŮM V LORETÁNSKÝCH LITANIÍCH – 14. DEN: „MATKA CÍRKVE“ naleznete
zde.
