Dnes, dvanáctého dne naší májové pobožnosti k Panně Marii, se dostáváme ke zdánlivě kontroverznímu titulu v jejích litaniích, s jehož pochopením má mnoho křesťanských teologů potíže - „
Matka Stvořitelova“.
Nebylo by pro některé přisuzování tohoto titulu Marii přeháněním?
Není to snad způsob, jakým klademe blahoslavenou Pannu Marii nad samotné Božství, když ji nazýváme Matkou Stvořitelovou?
Jak by mohlo být pouhé stvoření nazýváno Matkou Stvořitelovou?
Toto tajemství také zaměstnávalo myšlenky svatého Johna Henryho Newmana, který kdysi přiznal, že se může jevit jako matoucí.
Co tedy znamená vzývat naši blahoslavenou Matku jako Matku Stvořitelovu?
Znamená to, že je větší než Stvořitel, který ji stvořil?
Staví ji to nad moc Boha, Stvořitele?
Co přesně se zde Církev snaží vysvětlit?
Vznešený titul naší blahoslavené Paní, „
Matka Stvořitelova“, sleduje stejnou logiku jako „
Matka Boží“ (řecky: „
Theotokos“). Svatý Henry Newman potvrzuje:
„Nazývat Marii Matkou Boží není nic jiného než vyznávat víru v solidaritu Boha, který pro naši spásu přijal naše tělo v Mariině lůně.“ Proto je to vyznání víry v Ježíše Spasitele.
Maria by nemohla být Matkou pouze části Ježíše Krista (jeho lidské přirozenosti), protože by to vedlo k oddělení Boží a lidské přirozenosti v Kristu, vždyť mluvíme pouze o jednom Ježíši Kristu, ve kterém „
se zalíbilo Bohu přebývat se vší svou plností“ (Kol 1,19). Proto,
jestliže Věčné Slovo může přijmout tělo v Mariině lůně a narodit se jako její Syn, pak je Ona jeho Matkou.
Nuže, pokud je Matkou Ježíše, který je Bůh, jak to, že je také Matkou Stvořitelovou?
Předně,
vzýváním Marie jako „Matky Stvořitelovy“ v žádném případě nezamýšlíme označovat ji za Matku Boha Otce ani za Matku Ducha Svatého. Chápeme, že v jednom Božství jsou tři odlišné, ale sjednocené Osoby: Otec, Syn a Duch Svatý.
Proto je namístě poznamenat, že
dílo stvoření nebylo výhradním dílem Boha Otce; na stvoření se podílel také Syn a Duch Svatý a Písmo svaté je v tomto ohledu zcela jasné. Jinými slovy,
ačkoli je dílo stvoření připisováno zvláště Bohu Otci, jak vyznáváme ve vyznáních víry („
Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země“),
je také pravdou víry, že Otec, Syn a Duch Svatý jsou jediným a nedělitelným „principem“ stvoření.
Písmo svaté tuto pravdu potvrzuje různými způsoby, především pokud jde o Syna, Slovo jedné podstaty s Otcem. Některé významné odkazy jsou přítomny již ve Starém zákoně, jako například tento výmluvný verš žalmu: „
Slovem Hospodinovým byla učiněna nebesa“ (Ž 33,6).
Toto tvrzení se stává plně explicitním v Novém zákoně, jako v Janově prologu: „
Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha... Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic... a svět povstal skrze ně“ (Jan 1,1–3; 1,10).
Pavlovy listy hlásají, že
všechno bylo stvořeno „v Ježíši Kristu“. Svatý Pavel mluví o tom, že je „
jeden Pán, Ježíš Kristus, skrze něhož je všechno, i my jsme skrze něho“ (1 Kor 8,6). V listu Kolosanům čteme: „
On (Kristus) je obraz Boha neviditelného, prvorozený všeho stvoření, neboť v něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi, svět viditelný i neviditelný... všechno je stvořeno skrze něho a pro něho. On předchází všechno a všechno v něm spočívá“ (Kol 1,15–17).
Proto,
pokud je Maria Matkou našeho Pána Ježíše Krista, který se rovněž podílel s Otcem a Duchem Svatým na stvoření, pak nelze popřít, že je Matkou Stvořitelovou. Popravdě, Maria není Matkou Věčného Otce ani Ducha Svatého; neboť ti se nestali tělem, pouze Syn, Kristus Ježíš, se stal tělem.
Vzývat naši blahoslavenou Matku Marii jako „
Matku Stvořitelovu“ je tak méně komplimentem či chválou samotné blahoslavené Panny Marie, jako spíše vyznáním víry v Ježíše Krista, našeho Spasitele a Stvořitele, který přijal tělo v lůně blahoslavené Panny Marie mocí Ducha Svatého.
Jinými slovy,
blahoslavená Panna Maria je Božím stvořením, ale tajemství vtělení z ní učinilo „Matku Stvořitelovu“. To neznamená, že by byla větší než Ježíš (Stvořitel), ani že je zdrojem Jeho božské přirozenosti (neboť ona je navždy Jeho stvořením); ale odhaluje to a dosvědčuje pravdivost toho, že
Bůh Syn skutečně přijal tělo a „narodil se z ženy“ (Gal 4,4). Proto můžeme v jejích litaniích vždy vzývat tento vznešený titul naší Paní bez obav z hereze. Je vždy dobré pamatovat na to, že tyto
mariánské tituly ukazují převážně na Boha.
Proto, moji drazí přátelé v Kristu,
vzývání naší Paní jako „Matky Stvořitelovy“ je také způsobem, jak uctít její „fiat“ (staň se), skrze které pro ni Všemohoucí učinil veliké věci tím, že z ní učinil Matku svého jednorozeného Syna, který je rovněž Stvořitelem všech věcí.
Pokračujme ve vzdávání úcty tam, kam náleží, a vzývejme její vznešený titul: „
Matka Stvořitelova“ s dětskou důvěrou a vírou v její mateřskou přímluvu, neboť přijetím za syny skrze Ježíše Krista jsme se i my stali jejími dětmi.
Ó, Matko Stvořitelova, oroduj za nás,
abychom se stali hodnými zaslíbení Kristových.
Amen.
Šalom!
Autor textu: P. Chinaka Justin Mbaeri, OSJ (Kongregace oblátů svatého Josefa) - katolický kněz a oblíbený autor duchovních zamyšlení, který se aktivně věnuje online evangelizaci.
Zdroj:
https://www.chinakasreflections.com/may-devotion.../
Převzato z
Salvator Mundi, salva nos, článek
MÁJOVÁ POBOŽNOST: POROZUMĚNÍ MARIÁNSKÝM TITULŮM V LORETÁNSKÝCH LITANIÍCH – 12. DEN: „MATKA STVOŘITELOVA“ naleznete
zde.
