Je příznačné, že po zamyšlení nad Mariinou láskyplností postupujeme k dalšímu podobnému titulu, který odráží to, že je plně hodna našeho obdivu: „
Matko obdivuhodná“.
Pojem obdivuhodný je přídavné jméno označující vlastnost nebo jednání někoho, kdo si zaslouží chválu a obdiv. Znamená to také chvályhodný, dobrý, velký, inspirující nebo zasluhující obdiv či chválu; vynikající; nádherný.
Zaprvé,
Mariina obdivuhodnost pramení z její pokory a svatosti. Byla stvořena, aby byla čistou, svatou, neposkvrněnou a věrnou Boží služebnicí: „
Hle, jsem služebnice Páně.“ (Lk 1,38).
Ve své obdivuhodnosti byla bez hříchu, krásná uvnitř i navenek, dokonale užívala rozum a byla rovněž vzorem křesťanství. Ve své obdivuhodnosti byla chválena Nejsvětější Trojicí: Otec ji chválil skrze slova anděla Gabriela jako „
Milosti plnou“ (Lk 1,28). Duch Svatý ji chválil skrze slova Alžběty jako „
Požehnanou mezi ženami...“ (Lk 1,42); zatímco náš Pán Ježíš Kristus ji nepochybně chválil po celý svůj život jako věrný syn.
Zamyšlení nad Mariinou obdivuhodností před Bohem a lidmi nás vede k tomu, abychom hlouběji rozjímali nad Písmem svatým a
porozuměli místům, kde se o ní hovořilo v proroctvích.
Tak v Písni písní 6,10 čteme:
„
Kdo je ta, jež vyhlíží jako jitřenka, krásná jako luna, čistá jako slunce, hrozná jako vojsko s praporci?“
V Žalmu 45,11–16 se o její obdivuhodnosti hovoří také:
„
Slyš, dcero, pohleď a naslouchej: zapomeň na svůj lid, na otcův dům! Sám král touží po tvé kráse: je to tvůj pán, vzdej mu hold. I tyrský lid přichází s dary, o tvou přízeň se ucházejí boháči z lidu. V plné slávě vstupuje královská dcera, její šat je protkán zlatem. V pestrém rouchu ji vedou ke králi, za ní ti přivádějí panny, její družky. Provázeny radostným jásotem vstupují do králova paláce a působí skrze ni.“
Porovnejme se Zj 12,1:
„
A na nebi se ukázalo veliké znamení: žena oděná sluncem, s měsícem pod nohama a s korunou dvanácti hvězd kolem hlavy.“
V Písni písní 1,15 také čteme o její obdivuhodnosti před Bohem, jak bylo prorokováno dávno před ní:
„
Jak jsi krásná, přítelkyně moje! Ach, jak jsi krásná! Tvé oči jsou jako holubice.“
V Písni písní 6,4 mimo jiné čteme:
,br>
„
Krásná jsi, přítelkyně moje, jako Tirsa, půvabná jako Jeruzalém, majestátní jako vojsko s praporci.“
Proto, když byla Bohem tak obdivuhodným způsobem připravena, stala se hodnou zrodit Jeho milovaného Syna, Slovo, které se skrze její lůno stalo tělem. Není nic obdivuhodnějšího než tata skutečnost.
Vzývání jejího nádherného titulu „
Matko obdivuhodná“ nás vede k tomu, abychom radostně obdivovali její krásnou duši a rozjímali o ní.
V naší „Matce obdivuhodné“ nacházíme odraz našich "snů", potvrzení toho, co vědomě či nevědomě hledáme a po čem toužíme, a odhalení harmonie a celistvosti, kterou neustále hledáme v sobě i v druhých, a to jak fyzicky, tak duchovně.
Proto je Maria ve své kráse plně hodna našeho obdivu, hodna toho, aby byla obdivována.
Obdivovat Marii tak znamená otevřít své srdce víře, naději a jistotě, že Bůh není netečný nebo smířený se zlem a lidskými slabostmi, ale nadále miluje svá stvoření a povolává je ke své božské velikosti a dokonalosti.
A především, jedna z myšlenek svatého Giuseppe Marella shrnuje Mariinu obdivuhodnost:
„Mariina krása spočívá v takovém množství malých ctností, které jsou všechny tak dokonalé, že když se spojí v její překrásné duši, propůjčují jí neodolatelnou přitažlivost a nebeský půvab.“
Ó Matko obdivuhodná, oroduj za nás, abychom byli hodni zaslíbení Kristových.
Šalom!
Autor textu: P. Chinaka Justin Mbaeri, OSJ (Kongregace oblátů svatého Josefa) - katolický kněz a oblíbený autor duchovních zamyšlení, který se aktivně věnuje online evangelizaci.
Zdroj:
https://www.chinakasreflections.com/
Převzato z
Salvator Mundi, salva nos, článek naleznete
zde.
