Touha po štěstí je vepsána do samotného srdce člověka, protože ji tam vložil Bůh, aby ho člověk hledal a našel. Jedině Bůh může naplnit tuto nekonečnou touhu, kterou v nás vzbudil. Svatý Augustin to vyjádřil slovy: „Nespokojené je mé srdce, dokud nespočine v Tobě, Pane.“
Přestože dnešní doba nabízí mladým lidem nekonečné možnosti materiálního blaha, vidíme paradoxní nárůst smutku, prázdnoty a úzkosti. Když se rodina přestává společně modlit a hledat pramen radosti v Kristu, mladý člověk ztrácí pevnou půdu pod nohama a hledá náhrady tam, kde je není možné najít.
„Všechna radost je v Bohu.“
sv. Augustin
Bůh jako pramen radosti
Podle statistik z před deseti let vyplývá, že každé šesté dítě na Slovensku ve věku do 12 let navštívilo psychologa nebo psychiatra. Na základě výzkumu o pocitu štěstí, který se před několika lety dělal ve světě, se ukázalo, že nejmenší skupina lidí, která tvrdila, že jsou šťastní, byla skupina mladých lidí ve věku 16 až 27 let. Proč takové množství mladých lidí tvrdí, že nejsou šťastní?
Na jedné straně si musíme uvědomit, že je to pokolení, které vyrůstá v největším blahobytu, které dříve nezakoušelo žádné pokolení po mnoho staletí. Na druhé straně se musíme vyrovnat s tím, že jejich pocit štěstí a svobody je dnes nejnižší. Velmi mnoho mladých lidí má diagnostikováno psychické onemocnění deprese a pravidelně se účastní terapií. Když se tato věková skupina zkoumala desítky let, mladí lidé říkali, že o jejich štěstí rozhodují vztahy. Vztahy v rodinách, které jsou podle nich nejdůležitější, a pak jsou to vztahy s vrstevníky či přáteli.
Mnoho mladých nedokáže navazovat a udržovat vztahy ani v rodině ani se svými vrstevníky. Tohoto pokolení se nejvíce týká tragédie rozbitých manželství jejich rodičů. Zažili pocit chybějícího bezpečí a stability v rodině. Problém je i v tom, že mnozí z nich vyrůstají bez sourozenců nebo se sourozenci s velkým věkovým rozdílem, a tak nemohou najít společnou řeč.
Nemají nejbližší osobu, se kterou by si mohli promluvit, sdílet. Mladí si stěžují, že nemají prostor trávit čas se svými vrstevníky, protože navštěvují školu a jiné kroužky.
Nejčastěji se trápí kvůli konfliktům svých rodičů. Také tvrdí, že rodiče na ně nemají čas a nechtějí si s nimi povídat. Často říkají, že v jejich domě není místo pro Boha, společně se nemodlí a téma Bůh neexistuje.
Tento stav je v opozici s mladými lidmi, kteří vyrůstají v úplných rodinách, v přítomnosti biologického otce, biologické matky a sourozenců, kteří se milují. Tyto rodiny se spolu modlí. Mladí lidé říkají, že právě tam se cítí bezpečně, a že jsou prostě šťastní.
Chybějící láska a svoboda
(Nejen) Dospívající lidé potřebují ke štěstí lásku. Potřebují zkušenost lásky od nejbližších a od Boha. Dnes dokážeme mluvit hodně o lásce. Ale málo lidí je schopno lásku opravdu dávat. Mládež slyší o lásce, ale jen velmi málo ji zakouší. Pouze slovy nikdy nikoho nenaučíme skutečné lásce. Je třeba mladému člověku vytvořit prostor, kde bude mít zkušenost s Boží láskou. Ale to dokáží pouze ti, kteří mají sami zkušenost s touto Boží láskou.
Existují také rodiny, kde se zdá být všechno v pořádku. Rodiče se milují, děti mají sourozence a prostor pro společné sdílení, Bůh je středobodem domácnosti. I tak něco chybí. Děti se cítí nešťastné a jsou smutné. Zapomínáme na důležitou skutečnost: Člověk nemůže být šťastný, není-li svobodný. Co je tou věcí, která velmi zotročuje srdce, mysli a duše mladých lidí? Masmédia.
Generace dnešních mladých lidí si nedokáže poradit s masmédii. Nedokáží být opravdově účastni této novodobé kultuře – kultuře digitální, číselné. Média berou mladým lidem svobodu. Výzkumy ukazují, že mladí lidé tráví nejvíce času právě před obrazovkami. Z toho se nemůže zrodit nic dobrého.
Někteří rodiče nerozvážně dávají svým dětem mobilní telefony, laptop, konzoli, tablet nebo notebook. Žijí ve vědomí, že když to neudělají, jejich dítě bude digitálně znevýhodněno a bude obráno o jakési rozvinutí znalostí. Mladé pokolení má stálý regulární přístup k těmto zařízením, do celého virtuálního světa a do celého Internetu. Nezřídka vidíme závislosti spojené s používáním těchto zařízení. Místo zvýšení údajné inteligence související s používáním digitálních vymožeností máme co do činění s generací zaostalou, závislou a oklamanou.
Digitální otroctví a potřeba hranic
Mnozí rodiče nemají absolutní kontrolu nad tím, co se děje v životě jejich dítěte, a už vůbec ne nad tím, co se děje za obrazovkou. Děti si samy nedokážou ustřihnout čas, který stráví u obrazovky. To je úkolem rodičů.
Jasným varovným signálem závislosti je, když dítě nedokáže fungovat, aniž by mělo tato zařízení stále na dosah. Druhým znakem je, že dítě neustále sahá po tomto zařízení, má nutkání stále něco kontrolovat.
Děje se to podvědomě bez reflexního podnětu. Rovněž se vyskytují výbuchy agrese, kgyž se dítěti zamezí přístup k těmto věcem. Narůstají konflikty s rodiči, mezi sourozenci, s vrstevníky.
Mladý člověk obvykle řekne, že prostě musí mít telefon u sebe, nebo ho jinak kamarádi od sebe odstrčí. Musí mít nějakou hru, protože všichni kamarádi ji mají. Musí vidět určitý seriál, protože si nebudou mít o čem povídat. Zažívá strach před partou, má snížené sebehodnocení a nedostatek času – nestíhá plnit své základní povinnosti. Tyto symptomy naznačují, že jde o problém, ke kterému je třeba přistupovat jako k nemoci. Tato nemoc bude mít své následky. Je velmi těžké si představit, že dítě, které prožívá takovou situaci, by mohlo pociťovat štěstí. Není možné očekávat, že bude mít dobré vztahy se svými rodiči, se sourozenci nebo se samotným Bohem.
Na druhé straně se někteří rodiče tváří, že to všechno nevidí, protože si nechtějí vytvářet dodatečné problémy. A je to i „výhoda“, protože dítě má činnost ve svém pokoji a rodič si může dělat své.
Odsouvání problému je souhlasem s ještě větším problémem v budoucnosti. Dospělí musí být sami svobodní od těchto problémů, aby dokázali spatřit symptomy u svých dětí.
Možná rodiče sami tráví nespočet času sledováním televize, tabletu či mobilu. Jak může rodič očekávat, že jeho dítě bude fungovat normálně v těchto oblastech.
Dítě potřebuje někoho, kdo bude moudře udávat hranice. Samozřejmě, nemáme se vracet do doby kamenné, ale je zapotřebí kritický pohled.
Rodiče by především měli s dětmi trávit volný čas a věnovat se svým dětem. Vraťme se k obyčejným rozhovorům, k normálním vztahům, přeprogramujme náš mozek, aby nechtěl pokaždé chytit do ruky mobil. Je zapotřebí digitální detox.
Ale pamatujme si, že žádná léčba těla nebude účinná, pokud nejprve nevyléčíme našeho ducha. Je nutný návrat ke vztahu s Bohem, který musí být velmi silný. Přes obnovení vztahu s Bohem bude možné obnovení vztahu v manželstvích a poté v celých rodinách. Je třeba věřit, že Bůh přijde na pomoc. Ale o tuto pomoc je třeba prosit. Modlitba má velkou sílu.
Na obsah tohoto webu si FATYM nevyhrazuje žádná autorská práva! Obsah můžete dále používat, pokud není někde stanoveno jinak.
Na obsah tohoto webu si FATYM nevyhrazuje žádná autorská práva! Obsah můžete dále používat, pokud není někde stanoveno jinak. Používáme phpRS - redakční systém zdarma.
