Mučedníci a oběti pro Krista

Nejpřesvědčivějšími svědky naděje nám jsou mučedníci, kteří se díky své pevné víře ve zmrtvýchvstalého Krista dokázali vzdát samotného života zde na zemi, aby nezradili svého Pána. Je zapotřebí, abychom střežili jejich svědectví, a tím umožnili, aby naše naděje byla plodná. (papež František - Spes non confundit)





MATISKO LADISLAV MAREK * 29.9. 1924, Terňa, Slovensko + 10.12.1957, Chomutov
Narodil se ve východoslovenské obci Terňa, ležící severně od Prešova. Otec Július Matisko byl cestářem a vlastnil necelé dva hektary půdy a s manželkou Helenou, rozenou Juskovou, měli pět dětí. Ladislav Matisko po ukončení pěti tříd obecné školy a čtyř tříd měšťanské školy absolvoval dva ročníky nižší hospodářské školy v Prešově. Následujících pět let pracoval s rodiči na jejich malém hospodářství. V roce 1946 nastoupil jako úředník do zemědělského referátu jednotného národního výboru v Prešově a po dvou letech byl poslán jako asistent kontroly do Lučence. Po úrazu, který utrpěl při motocyklové nehodě, vstoupil v roce 1948 do řeholního Společenství Božského Spasitele (Sociates Divini Salvatoris, SDS), lidově nazývané salvatoriáni, v klášteře ve Vranově u Brna. Přijal řeholní jméno Marek a stal se řeholním bratrem – fráterem.

Po likvidaci mužských řeholí v dubnu 1950 byl fráter Marek Matisko internován nejprve v Oseku (u Duchcova) a poté od září 1950 v Hejnicích. V lednu 1951 byl jako pomocná síla odeslán na „převýchovu“ na státem zreformovanou bohosloveckou fakultu v Praze. Jako člověk prosté, ryzí víry byl zdejšími poměry silně pohoršen, a tak hned druhý den odsud utekl se slovy: „v takových nemravných poměrech nebudu“ a byl vrácen do internace v Hejnicích. Při následném vyšetřování byl zachycen jeho dopis obsahující ostré výroky proti komunistické církevní politice a otevřenému pronásledování církve. Dopis, napsaný o Vánocích 1950, poslal sestře s požadavkem, aby jeho rodný bratr text posoudil. Poté ho zamýšlel využít k utvrzení řeholního života v Hejnicích internovaných spolubratří, aby se nedali zlákat světskými marnostmi. K tomu však nakonec nedošlo.

Dne 8.2. 1951 bratra Marka Matiska zatkla Státní bezpečnost z krajského velitelství v Liberci, kde byl držen ve vyšetřovací vazbě. Poté, co na něho státní prokurátor 28.6.1951 podal žalobu, byl koncem července předán do soudní vazby Státního soudu v Praze. V dopise z pankrácké vazby rodičům koncem srpna oznámil, že brzy vstane před soudem, a podle příkladu prvních křesťanů v něm vyjádřil radost i vděčnost, že může vydat takové svědectví. Těším sa velmi na túto velkú životnú zkúšku, nejväčšie vyznamenanie kresťana, že se mi tomu nechce ani veriť, že budem mocť stáť před súdnou radou a hájiť záujmy sv. Církve. Při soudním přelíčení 6.9. 1951 byl pro trestný čin sdružování proti republice odsouzen na tři roky vězení, ke ztrátě čestných práv občanských na dobu následujících tří let a peněžitému trestu 5 000 Kčs. Když Nejvyšší soud 30.11. 1951 v odvolacím řízení rozsudek potvrdil, nastoupil Ladislav Matisko výkon trestu v Plzni na Borech. Poté byl od 16.7. 1952 vězněn ve Valdicích (Kartouzech) u Jičína, odkud byl na amnestii prezidenta republiky 4.5. 1953 propuštěn.



Pracovní úřad v Hradci Králové ho však přidělil na práci do Státního statku v Dobřenicích, poblíž Chlumce nad Cidlinou. Poté od března do listopadu 1955 pracoval na stavbě přehrady u Chomutova. Zde 9.12. 1957 s dalšími třemi dělníky – mezi nimi byl i salesián Josef Kašík – utrpěl smrtelné zranění, když se s nimi z výšky asi 20 metrů zřítilo nedbale postavené lešení. Byl převezen do nemocnice v Chomutově, kde následujícího dne 10.12. 1957 zemřel.