Manželství je jedno z nejdůležitějších rozhodnutí, jaké může člověk učinit ve svém životě. Když vezmeme v úvahu vysokou míru rozvodovosti a skutečnost, že zasnoubené páry a mnoho lidí, kteří spolu randí, zažili rozvod jejich vlastních rodičů, je pochopitelné, že mnoho párů je opatrných udělat tento závazek.
Někdy se jeden z partnerů nemůže dočkat svatby, zatímco ten druhý váhá. Netrpělivý partner si může myslet: "
Možná bychom mohli udělat kompromis a zkusit žít na chvíli spolu. Možná by to mohlo přesvědčit mého partnera, aby podnikl další krok."
V jiných případech se žádný partner necítí na manželství. Možná si myslí: "
Snad bychom si měli vyzkoušet žít spolu, jestli to dokážeme. Hodně času strávíme spolu, také budeme spolu pod jednou střechou a dělit si nájemné. Když věci nebudou mezi námi fungovat, nebudeme potřebovat rozvod a celé to drama kolem toho."
Mimo toho, určitě chcete poznat člověka, se kterým strávíte celý život dříve, než mu to slíbíte.
Zdá se logické, že společné bydlení je dobrá příprava na manželství. Sociologové však zjistili, že „očekávání pozitivního vztahu mezi soužitím a manželskou stabilitou…bylo v posledních letech otřeseno studiemi provedenými v několika západních zemích.“
Studie zjistily, že pokud chcete mít úspěšné manželství, je lepší začít spolu žít až po svatbě. Proč?
* Většina párů, které žijí spolu, se nikdy nevezmou, nebo pak jsou zde ti, kteří mají o 80% vyšší míru rozvodovosti v porovnání s těmi, kteří začali spolu žít až po svatbě.
* Páry, které spolu žijí před manželstvím mají více manželských konfliktů, horší společnou komunikaci a mnohem častěji navštěvují manželské poradny.
* Ženy, které bydlely s partnerem před svatbou, mají 3x vyšší pravděpodobnost, že podvedou své manžely v manželství.
* Americké ministerstvo spravedlnosti zjistilo, že u žen, které žijí s partnerem, je až 62x větší pravděpodobnost, že budou napadeny svým partnerem, než manželem.
* Ženy, které žijí se svým partnerem mají až 3x větší pravděpodobnost, že budou trpět depresemi v porovnání s vdanými ženami.
* Páry žijící spolu jsou méně sexuálně uspokojovány než ty, které čekají až do manželství.
Z hlediska manželského trvání, manželského pokoje, manželské věrnosti, fyzické bezpečnosti, emocionální pohody a sexuálního uspokojení, soužití
není receptem na štěstí. Dokonce noviny USA Today říkají: "
Může to být skutečná láska? Ověřte si to na spolupoznávání, ne na soužití."
Proč mají spolunažívající páry vyšší míru rozvodovosti?
Pokud věci běží hladce, spolunažívající páry se mohou posunout do manželství, myslíc si:
"
V poslední době jsme se mnoho nehádali a po této době společného bydlení to určitě nechci začít znovu s někým jiným. Proč to neuděláme oficiální?"
Tyto páry často mají problém vysvětlit, co manželství je.
Projdou velkým obřadem a potom se vrátí k tomu, co dělaly předtím. To podkopává význam manželství jako smlouvy, kterou uzavírají mladí lidé s Bohem. Od doby, kdy stále méně vědí, co je podstata manželství, je méně pravděpodobné, že budou na něm neustále pracovat, aby si ho uchránili. Navíc ukončení vztahu, ve kterém partneři bydlí spolu, může být tak bolestivé jako skutečný rozvod.
Druhý důvod vyšší míry rozvodovosti je schopnost sexuální intimity spojit pár emocionálně, ačkoli jsou zaslepeni vůči problémům v jejich vztahu. Měsíce a roky strávené před manželstvím by měly být dobou vážného rozlišování. Kvůli tomu, že páry mají sex v období poznávání se,
brání jim to podívat se jasně na toho druhého. Sexuální intimita jim dokonce může zabránit vidět, že v jejich vztahu chybí skutečná intimita. Představte si, že bys byl zasnoubený, ale ve svém srdci bys věděl, žes chtěl zrušit svatbu. Zvaž, o co těžší je zrušit zásnuby, když už spíš spolu se svou snoubenkou.
Třetí důvod, který způsobuje vyšší míru rozvodovosti je, že
soužití podkopává závazek. Když partner najde dost chyb na tom druhém, on nebo ona může svobodně odejít. Touha po vstupu do „
zkušebního provozu“ ukazuje nedostatek víry v jednu lásku k sobě navzájem. Na jedné straně si dvojice říká, že touží po dokonalé intimitě, ale
na druhé straně si chtějí nechat únikový východ, když jim partner nevyhovuje. To zasévá semínka pochybností a nedůvěru hned od začátku.
Úspěšná manželství nejsou výsledkem nedostatku nevyhovujících vlastností druhého partnera; jsou výsledkem výběru lásky a odpouštění v budoucnosti, se všemi jejími nebo jeho nedokonalostmi. Je to schopnost obětovat to, co drží manželství pohromadě, ne absence nepříjemností. Proto touha po „zkušební jízdě“ manželstvím ukazuje nedostatek porozumění ohledně toho, díky čemuž funguje manželství.
Co bychom měli udělat, když už bydlíme spolu?
První krok je vyhrazení sexuální intimity pro manželství. Láska je trpělivá a páry, které mají důvěru v jejich lásku vědí, že budou mít po zbytek života čas užívat sexu. Ale teď je jediný čas připravit se na manželství a položit základy pro zbytek jejich společného života. Během této doby trpělivého očekávání, páry odhalí, že
zdravý vztah nevyžaduje sex za účelem sblížit se.
Čekání na společný dar oddání se by nemělo být vnímáno jako pasivní odkládání vášně, ale jako aktivní trénink ve věrnosti. Koneckonců, nechcete vědět před svatbou, jestli váš snoubenec bude schopen odolat pokušení po svatbě? Mnohé z těchto ctností, které drží manželství pohromadě, jsou rozvíjeny, když praktikujete zdrženlivost – například pokora, sebeovládání, trpělivost a ochota obětovat se.
Ochota zříci se sexuální intimity je nejen výrazem poslušnosti vůči Církvi. Také je to vyjádření lásky k Bohu, který říká: „
Jestliže mě milujete, budete zachovávat má přikázání,“ (J 14,15) a pro tvého partnera, protože děláš to, co je nejlepší pro jeho nebo její duši. V Písmu svatém podporují muže, aby milovali své manželky jako Kristus miloval Církev, ochotný obětovat se s cílem odevzdat jeho nevěstu Bohu „
na které není skvrny ani vrásky ani ničeho podobného, ale aby byla svatá a neposkvrněná.“ (Ef. 5,25-28)
Nezáleží na tom, co se stalo v minulosti, čistotu mohou znovu nabýt, když obrátí svá srdce k Bohu. Když chcete začít tento proces, měli byste se vrátit ke svátosti smíření.
Když pár nerozumí těmto zákonům, tak nepochopí ani manželství.
Je to jen kousek papíru, ale Bůh ustanovuje nadpřirozený svazek – smlouva s párem, kterého může rozdělit jen smrt. Během svatební noci je manželské objetí vyjádřením neviditelného spojení požehnaného Bohem.
Když se muž a žena stanou jedním tělem, jejich těla říkají pravdu: „
Jsem celý tvůj.“ Na druhé straně,
sex mimo manželství je nepoctivý. Nemůžeme říci: „Jsem celý tvůj.“ Z tohoto důvodu sex před manželstvím je jako „
nakouknutí pod balící papír.“ Úplně tady chybí smysl sexu a manželství.
Co bychom ještě měli udělat?
Kromě dodržování zdrženlivosti je pro pár nejlepší přestat spolu bydlet. Je to lákavé zveličovat těžkosti. Někteří se mohou divit: „
Proč bych se měl odstěhovat, když jsme přestali spolu spát?“
Za prvé, pár bude mít stále příležitost ke hříchu, což znamená, že bude mnohem pravděpodobnější, že se znovu vrátí do starých kolejí.
Za druhé, pár může způsobit ostudu, což znamená, že mohou být špatným příkladem pro ostatní.
Určitě není snadné odevzdat osobní touhy, aby splnily Boží vůli. Ale On tě za tvou ochotu postavit ho do středu vašeho vztahu bohatě požehná. Jděte každou neděli společně na sv. mši a
začněte si hledat přípravné kurzy pro manželství ve vaší diecézi.
Pokud jste zasnoubeni, považuj to za chvíli daru pro tvého partnera. Podívejte se jak byl Bůh vůči vám štědrý. Když přistoupíte k oltáři, nebudete chtít také dát Bohu dar? Nepřijď s prázdnýma rukama. Obětuj vaši snoubeneckou čistotu a pak přijďte s tímto darem před oltář.
Spávání u sebe a probouzení se ve stejném domě každý den s osobou, kterou miluješ, je dar, který by měl být vyhrazen pro manželství. Jako každý pár sníte o trvalé lásce. Jestli vážně chcete aby tento vztah fungoval, zachraňte manželství ještě před tím, než začne a posuňte se dál až po svatbě.
"
Snoubenci jsou povolaní praktikovat čistotu ve zdrženlivosti. Ať tuto zkoušku chápou jako projev vzájemné úcty, cvičení ve věrnosti a naději, že dostanou jeden druhého od Boha. Ať si rezervují zvláštní projevy něžnosti manželské lásky pro manželství. Tak si budou vzájemně pomáhat zdokonalovat se v čistotě".
(Katechismus katolické církve, 2350)
"
Být čistý, zůstat čistým může být cenou, cenou poznání Boha a milovat ho natolik, že budeme plnit jeho vůli. Vždy nám dá sílu, kterou potřebujeme na udržení čistoty jako něco krásného pro Boha."
(Matka Tereza)
"
Teď si neberu tuto mou sestru z chlípnosti, ale s čistým úmyslem. Smiluj se dobrotivě nade mnou i nad ní, abychom se společně dožili stáří." (Tob 8,7)
https://www.lifenews.sk/node/11353
Převzato z
https://slovenskydohovorzarodinu.sk/, článek z 24. 4. 2026 naleznete
zde.
