Na zelený čtvrtek obracíme naši pozornost na eucharistického Pána Ježíše a Jeho kněžství, protože je to den, kdy Církev zvláště zdůrazňuje tyto dvě svátosti. Při této příležitosti si položme otázku: Co nám vlastně svaté přijímání dává? Proč má tak velký význam?
Nejkratšími slovy bychom mohli říci, že Eucharistie prostě dává život. Ona je ta, která udržuje a buduje Církev, je jejím středem. Toto je sám Bůh – vrchol a zdroj.
Je pravdou, že Kristus k nám přichází různým způsobem každý den. Během naší modlitby, při každém čtení Písma svatého nebo při každém dobru, které je vykonané se s ním také setkáváme.
Speciálním časem Jeho příchodu je však Eucharistie. Každá mše svatá je přítomností Pána. To je skutečné, úplné a jedinečné tajemství bytosti živého Boha působícího mezi námi a v nás.
A co na to řekli světci a mystici?
- ,,Ježíš každý den nesestupuje z nebe, aby zůstal ve zlaté schránce, ale aby našel jiné nebe, které je Jemu nekonečně dražší: nebe naší duše, stvořené k Jeho obrazu. Kdyby lidé znali skutečnou hodnotu Eucharistie, bezpečnostní složky by musely řídit dopravu u vchodů do kostelů.“
(sv. Terezie z Lisieux)
- Svaté sestře Faustině Kowalské Pán Ježíš řekl: ,,
Ach, jak mě bolí, že duše se ve svatém přijímání tak málo spojují se mnou. Čekám na duše a ony jsou vůči mně lhostejné. Miluji je tak něžně a upřímně, a ony mi nedůvěřují. Chci je zahrnout milostmi – ony je nechtějí přijmout. Zacházejí se mnou jako s něčím mrtvým a přece mám srdce plné lásky a milosrdenství.“ /Deníček 1385/
- Marta Robinová, mystička a stigmatička, vyznala: „
Když přijímám svaté přijímání, je to, jako by do mě vstoupil živý člověk… Pokaždé se do mě vlije nový život. Ježíš je v celém mém těle, jako bych byla vzkříšená. Svaté přijímání je víc než spojení: je to splynutí v jedno…“.
- ,,Každý, kdo se živí Kristem v Eucharistii, nemusí čekat na posmrtný život, aby dostal věčný život; má ho už na zemi jako předchuť budoucí plnosti, která bude zahrnovat člověka až do konce.“ (sv. Jan Pavel II.)
Přijímáním Pána se stáváme „
plněji živými,“ protože Eucharistie není věc. Není mrtvým předmětem. Je to Kristus a On žije. Když ho přijímáme a toto si uvědomujeme, budeme žít plněji a se svatým Pavlem můžeme říci: „
Už nežiji já, ale ve mně žije Kristus“ (Ga 2,20).
přítomnosti. A proto, když se zúčastněte příští mše svaté nebo adorace, požádejte Nebeského Otce, aby vám ukázal, jak moc vaše duše chce a potřebuje Eucharistii. Svatí měli tu samou touhu.
Převzato z
https://slovenskydohovorzarodinu.sk/, článek naleznete
zde.
