Není to tak dlouho, co jsem na FC objevil videa salesiána P. Libora Všetuly. Z nedělních evangelií vybírá 3 myšlenky, které krátce rozebere. A to velmi pěkně, s hloubkou...
Tak jsem si řekl, že pro své přání, které jsem rozesílal v emailu s odkazy na nové články, použiji jeho myšlenku. A nabízím je i Vám...
KDYŽ JEŽÍŠ ZEMŘEL
Země se otřásla, skály pukaly, hroby se otevřely ..., prostě velké věci, dramatické, ale mně více zasahuje něco jiného.
Že prostě
PRO SPOUSTU LIDÍ SE VŮBEC NIC NEZMĚNILO. i KDYŽ SE DĚLY TAK VELKÉ VĚCI. Šli domů, dali si jídlo a život šel dál. A přesto někde na okraji světa právě zemřel Bůh.
TOHLE JE DĚSIVĚ AKTUÁLNÍ
Protože i dnes můžeš být u velkých věcí.
Třeba roky chodíš do kostela, slyšíš evangelium už tolikrát, že tě už nic nepřekvapí, VŠECHNO ZNÁŠ. Modlitby znáš zpaměti, chodíš ke zpovědi, k přijímání...
Zažil jsi již tolik situací, kdy jsi nějak věděl, že jako jedná Bůh. A STEJNĚ TO PROJDE KOLEM TEBE. A NIC se tě nedotkne, NIC SE V TOBĚ NEZMĚNÍ.
Ne proto, že by to nebylo silné, ale proto, že SIS NA TO ZVYKL.
Největší tragédie není to, že Bůh zemřel, ale to,, že to s tebou už vlastně nic neudělá.
Přepis videa - Zdroj -
https://www.facebook.com/…ls/ -
https://www.facebook.com/…361
Mým velikonočním přáním nám všem tedy je
aby tomu tak,
jak píše otec Libor,
nebylo.
Abychom nebyli hluší, slepí a neteční, ale vnímaví, otevřeni Božímu slovu a Jeho působení.
Abychom uměli vidět i zázraky všedního dne a dokázali nad nimi žasnout, aby nám nezevšednělo to, co je "běžné", často vnímané jako samozřejmost, ale přitom je vzácné a nenahraditelné ... Abychom byli vděčni.
Abychom měli pevnou víru a důvěru v Pána, víru, která je hlubokým vztahem s Ním, ne sbírkou informací.
Pokoru, protože vlastní mocí, silou ani důvtipem nemůžeme obstát, dar rozlišování, abychom se nenechali svést a odvahu a sílu kráčet po správných - Božích cestách a vytrvalost až do konce. ...
Církev patrně čeká cesta a na té cestě se už nachází. Tak jako byl Ježíš odmítnut, zesměšněn, potupen a zabit - A Ježíš je hlavou Církve - tak podobnou cestou, cestou pronásledování a bolesti, bude muset projít i Církev - Jeho mystické tělo.
A dost možná mnozí z nás, protože jsme údy této Církve.
A jako Ježíš, i když byl pohřben a jeho případ považován za vyřízený jednou provždy, slavně vstal k životu ve slávě, tak i Církev a i my ...
Roman Tomek
