Kdysi jsem jednomu knězi řekl, jak moc si vážím jeho krásné homilie, kterou pronesl o Panně Marii. Šibalsky se usmál a odpověděl:
„
Vždyť jsem rektorem mariánské svatyně. Moc by to o mně nevypovídalo, kdybych o ní neuměl kázat!“
Kromě toho, že mám na starosti kostel zasvěcený svatému Josefovi, vždy mě jeho postava v evangelijních vyprávěních fascinovala.
Může snad existovat lepší příklad toho, že činy mluví hlasitěji než slova?
Je přítomen u těch nejdůležitějších a nejintimnějších okamžiků skrytého života našeho Pána, a přesto toho říká tak málo.
Vlastně
neříká vůbec nic. Není zaznamenáno jediné slovo, které by vyslovil.
A přesto nepotřebujeme žádné líbivé řeči, abychom pochopili, proč nám církev staví postavu svatého Josefa před oči.
Dnešní vstupní modlitba nám připomíná, abychom prosili o přímluvu svatého Josefa, aby církev mohla „
neustále střežit tajemství lidské spásy, jehož počátky jsi [Bože] svěřil jeho věrné péči“.
Činy skutečně mluví hlasitěji než slova a jsou to právě činy svatého Josefa, které by nám měly sloužit jako povzbuzení a inspirace.
Dnes je nám připomínán jiný druh velikosti.
Není to velikost pohanů, prožívaná ve veřejných projevech nebo prosazovaných úspěších, ale velikost, kterou nacházíme v tichém zachovávání Božího zákona.
Je to věrnost, která je silnou a mlčenlivou svatostí, prožívanou v každodenním přijímání Boží vůle. Náš svět si cení toho, co je vidět, čím se lze chlubit a co se hlasitě dává na odiv. Přehlíží, a dokonce pohrdá ctností, která na sebe neupozorňuje.
Svatý Josef nám připomíná, že mnohé z toho, co Bůh považuje za vzácné, je skryto před „
moudrými a rozumnými“.
Písmo popisuje svatého Josefa jako „
spravedlivého muže“.
To není žádná malá chvála nebo bezmyšlenkovitý kompliment.
Být spravedlivý v pojetí Písma znamená žít ve správném vztahu s Bohem. Znamená to být vnímavý k Jeho vůli a jednat spravedlivě a bezúhonně.
Vzpomeňte si na okamžitou
reakci svatého Josefa, když zjistil, že Panna Maria počala. I když si mylně myslí, že byl zrazen, rozhodne se jednat se soucitem a milosrdenstvím a snaží se ji ušetřit hanby. A přesto, když k němu ve snu promluví anděl, okamžitě odloží své vlastní plány a udělá to, co od něj Pán žádá.
Vždycky mi na tom přišlo něco nesmírně krásného, zvláště pro náš dnešní svět.
Svatý Josef naslouchá a poté jedná. Zcela jistě u něj nevidíme žádné váhání, ani smlouvání, odpor či dožadování se vysvětlení.
Jeho život je utvářen Boží vůlí a zakořeněn v jeho tiché důvěře v prozřetelnost. Dalo by se říci, že je to někdo, kdo se prostě „dá do díla“.
Povolání svatého Josefa je jedinečné. Je to samozřejmé, já vím – ale někdy je třeba říci i to samozřejmé! Je mu svěřena péče o Otcova Jednorozeného Syna a o Jeho požehnanou Matku. Od žádné jiné lidské bytosti se to nežádalo.
Stojí na prahu tajemství Vtělení.
Ačkoliv možná plně nepochopil, co znamenalo andělovo poselství Panně Marii – ona by mu o něm totiž jistě všechno řekla –, přijímá ho a věrně plní úkol, který mu byl svěřen, bez reptání a také bez fanfár.
Svatý Jan Zlatoústý napsal o tom,
jak se svatý Josef dal „zcela do služeb lidské spásy“.
Vidíme to
na cestě do Betléma, v těžkých okolnostech narození našeho Pána a v ustrašeném útěku do Egypta. Jsou to dramatické události, kterými svatý Josef proplouval ve snaze ochránit onen vzácný poklad, který mu Bůh svěřil.
Pak je tu to, co už tak dramatické není, což jistě pochopí mnozí rodiče. Jsou to
skrytá léta v Nazaretě . Vyznačují se běžnými povinnostmi a odpovědností rodinného života, únavnou prací i dítětem, které se zatoulá.
Svatý Josef se pečlivě stará o to, co plně nechápe, a tím nás učí žít z víry. V tom se stává vzorem pro otce, pro dělníky i pro každého křesťana, který se snaží žít ctnostně a dobře v podmínkách všedního života.
Snad není náhoda, že ho slavíme v době postní. Doba postní je časem, kdy se vracíme k tomu, na čem skutečně záleží.
Je to příležitost odložit rozptylování, hluk i touhu po tom, abychom byli viděni a obdivováni, a vede nás naopak k modlitbě, půstu a almužně. Pomáhá nám zaměřit naši mysl i duši k věrnější poslušnosti vůči Bohu.
Uvážíme-li postavu svatého Josefa,
můžeme chápat dobu postní jako návrat do Nazareta.
Je to pozvání ke znovuobjevení skrytého života, kde je
Bůh přítomen v tichém rytmu každodenní věrnosti. Svatý Josef je na této cestě průvodcem. Učí nás, jak pozorněji naslouchat, věrněji důvěřovat a odvážněji jednat.
Je tedy nanejvýš vhodné obracet se ke svatému Josefovi v modlitbě, a to zvláště v den jeho svátku. Můžeme mu svěřit naše rodiny, naši práci, naše povinnosti, naše břemena i naše nejistoty.
Je cosi nesmírně dojemného na skutečnosti, že muž, který bděl nad Svatou rodinou, i nadále bdí nad celou církví svou přímluvou a příkladem. Ukazuje nám, jak zůstat pevní, jak jednat ctnostně a odvážně a jak důvěřovat v Boží vůli i tehdy, když se nám cesta zdá nejasná nebo plně nechápeme, co se od nás žádá.
Uprostřed světa, který nenechá jedinou myšlenku nevyřčenou a žádné selfie nezveřejněné,
před námi stojí svatý Josef jako připomínka toho, že Bůh často působí nejhlouběji v tichu. V onom tichu se i my můžeme naučit žít tak, jako žil svatý Josef:
Prostě, věrně a nablízku Srdci Ježíšovu i Mariinu.
Text: Otec Gary Dench (farářem farnosti svatého Josefa v Huttonu a Shenfieldu v diecézi Brentwood)
Zdroj:
https://thecatholicherald.com/.../st-joseph-and-the...
Převzato z
Salvator Mundi, salva nos, článek z 19. 3. 2026 naleznete
zde.
