Anna Kateřina Emmerichová ve svých viděních opakovaně popisuje setkání s dušemi z očistce. Jedno z nich patří mezi nejsilnější.
Jedné noci, během velkého tělesného utrpení, jí bylo dáno vidět duši zesnulého kněze. Nepřicházel ve slávě ani v pokoji.
Objevil se ve stavu hlubokého zármutku a bolesti. Neřekl mnoho slov, ale jeho přítomnost byla proniknuta výčitkami svědomí.
Anna pochopila, že tento kněz byl během života navenek zbožný, ale lhostejný k povinnostem, zejména k obětování mše svaté s opravdovou vnitřní úctou. V očistci nyní trpěl právě za tuto vnitřní chladnost, kterou si na zemi neuvědomoval jako velký hřích.
Duše jí nepřišla vyprávět příběh - přišla prosit.
Ne o slova.
Ne o soucit.
Ale o mše svaté, modlitby a oběti.
Anna cítila, že každá modlitba, kterou se rozhodne obětovat, má pro tuto duši konkrétní účinek. Viděla, jak se po každé oběti jeho utrpení zmírňuje – ne najednou, ale postupně, jako by se z něho stěhovala těžká tma.
Zároveň jí bylo dáno pochopit, že:
mnohé duše z očistce trpí ne proto, že by byly velkými zločinci,
ale proto, že
braly Boha jako samozřejmost.
Zdroj:
mystické videnia zaznamenané Clemensom Brentanom
(Bolestné umučenie Pána Ježiša Krista, Život Panny Márie).
Převzato z
Očistec a iné tajomstvá viery, článek naleznete
zde.
