Ve Francii probíhají protesty a pietní shromáždění po brutálním útoku na mladého křesťana v Lyonu. Lidé vycházejí do ulic, protože odmítají, aby byl věřící muž, který chránil ženy během veřejného protestu, mediálně démonizován a ideologicky nálepkován.
Dne 12. února 2026 došlo v Lyonu k brutálnímu napadení 23letého Quentina během protestu na univerzitě Sciences Po. Podle dostupných informací
byl izolován od skupiny, sražen k zemi a opakovaně kopán do hlavy. Utrpěl vážná poranění mozku a jeho stav je kritický.
Quentin zde
působil jako člen ochranky ženského kolektivu Collectif Némésis, který protestoval proti vystoupení levicové europoslankyně Rimy Hassan. Jeho úkolem nebylo útočit, ale chránit. Přesto se stal terčem organizovaného násilí.
Útok měla provést skupina přibližně čtyř desítek militantů napojených na Jeune Garde Antifa. Quentin byl podle svědectví oddělen od ostatních, povalen na zem a následně brutálně napadán kopy do hlavy. Lékaři jej uvedli do umělého kómatu kvůli masivnímu krvácení do mozku. Rodina hovoří o beznadějném stavu. Podle dostupných zpráv mu bylo uděleno poslední pomazání.
Tento případ není izolovaným incidentem.
Antifa dlouhodobě používá násilí jako nástroj politického zastrašování. Skupina, která se navenek prezentuje jako „boj proti fašismu“, ve skutečnosti systematicky napadá oponenty, narušuje veřejné akce a snaží se umlčet každého, kdo hájí tradiční hodnoty, národní identitu nebo kritizuje levicový aktivismus.
Zarážející je také mediální ticho nebo bagatelizace události v části hlavního proudu. Pokud by byl pachatelem někdo z opačného názorového spektra, titulky by plnily první stránky. V tomto případě se však mluví opatrně, neurčitě – nebo vůbec.
Napaden byl mladý muž, který chránil ženy před agresivní skupinou. To je fakt, který nelze relativizovat.
Násilí je násilí. A politické násilí zůstává násilím bez ohledu na to, pod jakým praporem je pácháno.
Zdroje:
The Gateway Pundit // Human Events // Remix News // The National Pulse // European Conservative
Převzato z
Mediální strážce, článek ze 14. 2. 2026 naleznete
zde.
Média dnes neinformují, ale rámují
Případ Quentina ukazuje přesně to, o čem Mediální strážce mluví dlouhodobě: média dnes neinformují, ale rámují. Nejde jen o to, co se stalo. Jde o to, jak je to podáno.
Mladý muž je brutálně napaden. Leží na zemi. Je kopán do hlavy. Bojuje o život. To je faktická rovina. To je lidská tragédie. To je morální událost, která by měla stát na prvním místě.
Co ale část médií udělá jako první? Nepíše „
mladý muž brutálně napaden“. Nepíše „
násilí během protestu“. Ne.
Nejprve přijde nálepka. „
Krajně pravicový aktivista.“ „
“ „Radikál.“ A někde dokonce implicitní spojování se slovem „nacista“.
To není detail. To je klíč.
V momentě, kdy čtenář dostane nálepku dříve než informaci o brutalitě, jeho mozek už pracuje jinak. Soucit se oslabuje. Násilí se podvědomě relativizuje. Čtenář si řekne: „No ano, ale…“
A právě to „ale“ je jádro mediální manipulace.
Nejde o to, že by se nesměl uvést kontext. Jde o pořadí, důraz a tón. Pokud je ideologie oběti důležitější než samotné násilí, pak se už neinformuje – ale hodnotí.
Z křesťanského hlediska je věc jasná: lidský život má hodnotu, protože člověk je stvořen k Božímu obrazu. Ne proto, že má správné politické názory. Ne proto, že je mediálně přijatelný.
„Nezabiješ.“ To je přikázání bez hvězdičky.
Jestliže je někdo zlynčován a veřejný diskurz se okamžitě soustředí na jeho názorovou příslušnost místo na odsouzení brutality, pak jsme svědky morálního posunu. Násilí přestává být absolutním zlem a stává se nástrojem ideologického souboje.
To je nebezpečný moment pro každou civilizaci.
Případ Quentina tak není jen o jednom muži. Je o tom, jak média pracují s jazykem. Jak vytvářejí emocionální filtr. Jak určují, komu bude veřejnost soucítit a koho si podvědomě odškrtne jako „problematického“.
Mediální manipulace dnes často nevypadá jako lež. Vypadá jako chytré pořadí slov.
A právě proto je tak účinná.
Úkolem Mediálního strážce není hájit ideologie. Úkolem je hájit pravdu, přesnost a morální proporci. Pokud někdo leží na zemi a je kopán do hlavy, první zpráva má být o brutalitě. Ne o nálepce.
Protože ve chvíli, kdy nálepka převáží nad lidským životem, přestáváme být společností spravedlnosti a stáváme se společností propagandy.
Převzato z Mediální strážce, článek naleznete zde.
Česká televize nálepkuje katolíky jako fašisty
Ve Francii probíhají protesty a pietní shromáždění po brutálním útoku na mladého křesťana v Lyonu. Lidé vycházejí do ulic, protože odmítají, aby byl věřící muž, který chránil ženy během veřejného protestu, mediálně démonizován a ideologicky nálepkován.
Třiadvacetiletý Quentin, tradiční katolík, pomáhal jako ochrana ženskému kolektivu Collectif Némésis během akce na univerzitě Sciences Po. Během střetu byl napaden skupinou radikálních aktivistů z Antify, sražen k zemi a opakovaně kopán do hlavy. Na následky zranění zemřel.
A jak o tom informuje Česká televize? Označením „krajně pravicový aktivista“. V dnešní mediální řeči to znamená jediné – nacista. Tím se z oběti násilí stává ideologický problém. Ne tragédie. Ne mladý muž. Ale nálepka.
Chráníš ženy? Jsi nacista.
Jsi tradiční katolík? Jsi extremistický prvek.
Takové rámování má zásadní důsledek – oslabuje soucit a relativizuje násilí. Pokud je oběť předem zařazena do kategorie „krajní pravice“, část veřejnosti si podvědomě řekne, že šlo o „politický střet“, nikoli o brutální útok.
Zatímco ve Francii lidé protestují proti násilí radikálních skupin a požadují jasné pojmenování pachatelů, český mainstream o těchto protestech mlčí. Místo toho pracuje s nálepkami, které vytvářejí dojem, že křesťanská víra a obrana žen jsou formou extremismu.
Veřejnoprávní médium nemá ideologicky přepisovat realitu. Pokud začne spojovat křesťany s nálepkou nacismu jen proto, že zastávají tradiční hodnoty, nejde už o informování. Jde o hodnotový soud. A ten je nebezpečný. Kristofobie v přímém přenosu.
Zdroje:
– Francouzské zpravodajské výstupy k incidentu v Lyonu (únor 2026)
– Veřejná vyjádření Collectif Némésis k napadení
– Informace o následných pietních shromážděních a protestech ve Francii
– Reportáž České televize označující oběť jako „krajně pravicového aktivistu“
Převzato z Mediální strážce, článek ze 16. 2. 2026 naleznete zde.
Když z víry uděláte EXTREMIZMUS
Novinky zase ukázaly, jak se to dnes dělá. Místo aby popsaly brutální vraždu 23letého Quentina Deranqueho, kterého teroristé z Antify ukopali k smrti v Lyonu, hned mu přilepily nálepku „krajně pravicový aktivista“.
Pro běžného čtenáře je to jasné sdělení: radikál, nebezpečný, skoro nacista. Hotovo. Identita oběti je smazána, zůstane jen ideologický štítek.
Jenže realita je podle vás úplně jiná. Šlo o mladého muže, který stál na demonstraci a chránil ženy před násilím spojovaným s masovou imigrací. Byl to konzervativní křesťan, který bral vážně Boží slovo o muži jako ochránci a o stvořitelském řádu. Přesně tak, jak to stojí v Písmu.
A to je dnes podle mainstreamu už extremismus.
Stačí věřit, že muž a žena jsou stvořeni odlišně. Stačí říct, že rodina je základ. Stačí bránit nenarozené děti. Stačí odmítnout tvrzení, že muž může být ženou. A rázem jsi v šuplíku „krajní pravice“.
Přitom skutečný rozdíl je obrovský. Biblické křesťanství stojí na tom, že každý člověk je stvořen k Božímu obrazu – s nekonečnou hodnotou. Nacismus a jakékoli rasové šílenství to popírají. Tyto dva světy se nedají smíchat.
Média ale nechtějí kontext. Chtějí emoci. Chtějí, aby si čtenář sám doplnil: „Takže skoro nacista.“ A tím podle vás legitimizují, že radikálové z Antify mohou mlátit lidi na ulici – vždyť přece „bojují proti extremismu“.
To není žurnalistika. To je duchovní boj. Jak říká apoštol Pavel: „Náš boj není proti krvi a tělu, ale proti mocnostem, proti silám, proti světovládcům temnoty tohoto věku.“ (Ef 6,12) A Derek Prince to pojmenoval jasně – duchovní struktury mohou ovlivňovat systémy tohoto světa a jazyk se může stát nástrojem manipulace.
Tragédie mladého muže nebyla o politice. Byla o tom, že stál proti tomu, co považoval za zlo, v době, kdy se zlo vydává za dobro. A média mu podle vás za to ještě po smrti přidala nálepku.
Je čas nepřejímat automaticky cizí slovník.
My nejsme „krajní pravice“.
My jsme ti, kteří stojí na Božím slovu.
A oni jsou ti, kteří stojí proti němu.
Převzato z Mediální strážce, článek ze 19. 2. 2026 naleznete zde.
