Katechismus Katolické církve nás o důvěře v Boha a Bohu mimo jiné učí: "Odevzdanost do prozřetelnosti nebeského Otce osvobozuje od ustaranosti o zítřek. Prostá a oddaná důvěra, pokorná a radostná jistota jsou dispozice, které má mít ten, kdo se modlí ´Otče náš´". (KKC 2547, 2797)
"Maria je Boží Matka i naše Matka, neboť nám dala Ježíše, svého Syna. Můžeme jí svěřovat všechny své starosti a prosby. Prosí za nás, jak prosila za sebe: ´Ať se mi stane podle tvého slova´ (Lk 1,38). Když se svěřujeme její modlitbě, odevzdáváme se s ní do Boží vůle: 'Buď vůle tvá.'“ (KKC 2677)
Nestěžujte si, bratři (Jk 5,9)
Brblání, stěžování si na svou situaci, odvolávání se na svou těžkou životní situaci a litování se k nám, naneštěstí, přicházejí velmi snadno a často.
Stěžujeme si, abychom zmírnili napětí.
Stěžujeme si, abychom se lépe cítili.
Stěžujeme si, abychom na sebe stáhli pozornost.
Stěžujeme si, protože si myslíme, že nemáme vliv na to, co se děje v našem životě. Stěžujeme si, protože máme nesprávné chápání sebe samých, jiných, života a štěstí.
Stěžování si je způsobem vyjádření naší bezmoci.
Často si neuvědomujeme, jaké má stěžování si vážné důsledky v našem duchovním životě. Stěžovat si, nejstručněji řečeno, je škodit slovem. Škodíme sobě i jiným lidem. Stěžování si nikdy neslouží dobru. Kdybychom si uvědomovali, jak se k nám ve chvíli stěžování přibližuje zlý duch, nikdy bychom si nestěžovali. Většina osob, které si stěžují, tvrdí, že k tomu byli vyprovokováni. Nemůžeme se dát vyprovokovat a dovolit si udělat takovou chybu, že budeme uvažovat pesimisticky.
Slova mají moc. Stěžování si je vypovězení slov, která mají ničící moc. Moc přitahovat duchy - dobré duchy (Božího Ducha) nebo zlé duchy (satana). Slova stěžování velmi mocně přitahují zlé duchy; takto nacházejí v člověku svůj příbytek. Běžným příznakem jejich přítomnosti v nás je to, že po stěžování si vnímáme útlak. Jiným znakem přítomnosti zlých duchů v duši člověka, který se snadno poddává stěžování si, je jeho náchylnost a zranitelnost k pokušení. Člověk, který si stěžuje, padá rychleji a častěji než člověk, který to nedělá.
Když si na někoho stěžujeme, pamatujme, že tato slova neútočí jen na nás, ale i na člověka, na kterého si stěžujeme. Stěžováním si na někoho se podílíme na tom, že jeho stav může být ještě horší než byl. Našimi slovy přitahujeme na tohoto člověka další démony.
Mnoho zmůže naléhavá modlitba spravedlivého (Jk 5,16)
Stěžování si na manžela/manželku nebo na děti nám v ničem nepomůže, jen to škodí nám i jim. Můžeme říci: "Já si nestěžuji bezdůvodně, tato osoba mi velmi ublížila." Tehdy je třeba postupovat křesťansky. Křesťanskou odpovědí na takovou situaci může být jen to, že se budeme za toho člověka modlit a milovat ho. Můžeme za něho obětovat různé oběti, díky nimž bude satan přinucen odejít z duše tohoto člověka. Takový člověk dostane milost od Boha, aby změnil svůj život k lepšímu.
Nemůže být vyslyšených mnoho modliteb člověka, který si stále stěžuje. Vyslyšená modlitba je ovoce naší víry a důvěry Bohu. To nejde dohromady se stěžováním si a brbláním. Stěžování si je spíše projevem chybějící víry a důvěry Bohu. Stěžující člověk nemůže očekávat, že jeho modlitba bude vyslyšena. Tento člověk se nachází jakoby v bahně, které ho stahuje dolů. Účinky stěžování jsou velmi zničující pro duši člověka a pro jeho okolí a satan využívá všech příležitostí, které mu nabízíme, aby nás pokoušel stěžovat si. Síly zla rafinovaným způsobem využívají každou ukazující se příležitost, abychom spáchali hřích stěžování si. Nepodlehněme těmto pokušením zlého.
Jak odolávat pokušení stěžovat si?
Musíme se o sebe starat a opatrovat se v naprosté důvěře Bohu a v radosti. Nemůžeme přerušit důvěru a radost, protože následky se nás velmi dotknou. Také je dobré vyhýbat se lidem, kteří si stěžují, protože dále pobízejí ke stěžování si. Je velmi toxické nacházet se v prostředí, ve kterém si stále stěžuje. Lehce se můžeme nakazit tímto duchem stěžování si. Jak se říká: S kým jsi, takovým se staneš. Je dobré být v přítomnosti lidí s pozitivním přístupem k životu. Jistěže, někdy se nedá vyhnout stěžujícím si lidem, neboť s nimi bydlíme nebo pracujeme.
Jak si zachovat, když si v naší blízkosti někdo stěžuje?
* Změnit téma nebo otočit to na legraci, samozřejmě normálním způsobem, abychom člověka neurazili.
* Nabídnout pomoc při řešení náročné situace, na kterou si stěžuje – to však bude fungovat pouze tehdy, chce-li někdo opravdu něco změnit ve svém životě.
* Nebát se dát konkrétní hranice a říct stop - "Prosím tě, ukonči to. Nechci to poslouchat, protože mě to jen zatěžuje."
* Zaměřit pozornost na dobré věci. Položit stěžujícímu otázku: „Když mi vykládáš o všem špatném, řekni mi teď o něčem dobrém, co tě v životě potkalo/co dobrého jsi zažil.“
Nasměrování pozornosti na pozitivní věci oslabuje spirálu stěžování si.
Spravedlivé oběti přinášejte a důvěřujte v Hospodina! (Ž 4,6)
Pokud jsme my sami náchylní ke stěžování si a chceme s tím bojovat, prvním krokem je naučit se akceptovat sami sebe, své bližní a skutečnost, v jaké žijeme.
Je dobré přijmout minulost své rodiny, učit se přijmout místo, ve kterém žijeme, pracujeme nebo tam pomáháme. Učme se přijmout věci takové, jaké jsou. Když nebudeme okolnosti akceptovat, bude narůstat nepokoj, nespokojenost a frustrace.
Je dobré se modlit o milost přijetí cesty svého života, vlastního kříže, utrpení. Každý člověk má svoji Golgotu a nese na ni své kříže. Neexistuje život bez obtíží, bez utrpení, bez složitých lidí kolem nás.
Jestli nepřijmeme tuto pravdu, bude to přitahovat nejen démony stěžování si, ale i rozhořčení, vztek, smutek, hněv.
Velmi dobrá modlitba, která pomáhá proti stěžování, je modlitba před křížem a přemýšlení nad Ježíšovými slovy: „Nikdo mi ho nebere (život, pozn. red.), já ho dávám sám od sebe.“ (Jan 10,18)
Ježíš dává život za jiné lidi a takto dává smysl svému utrpení. Setkává se s velkými obtížemi, s utrpením, s křížem, ale On to přijímá, neboť v tom vidí hodnotu. Ježíš to všechno přijímá a dává jako oběť svému Otci právě za lidi, kteří Mu ublížili. Dělá to proto, že je miluje a touží po jejich dobru.
Ježíš přijímá vůli Otce. Kristus nás učí, abychom přinášeli oběť za každé utrpení a obtíž, tak jak to dělal On sám.
Ale musí to být oběť čistá, tedy přijatá s láskou a bez stěžování si. Jestli něco dáváme Bohu jako oběť, ale za chvíli si začneme na tuto věc stěžovat, sami této oběti odebíráme smysl a hodnotu.
Když se člověk modlí před křížem, mění se jeho srdce - v srdci se zjevuje láska, která léčí, osvobozuje od negativních pocitů a soužení, a modifikuje se na postoj důvěry a odevzdání se.
Od některých lidí nikdy neuslyšíme, jak si stěžují nahlas, ale mohou si velmi hlasitě stěžovat ve svém srdci. Takové stěžování v srdci velmi jasně slyší zlí duchové a silně útočí na srdce i duši stěžujícího si. Je velmi dobré vyhnout se stěžování i v mysli.
To, co je předmětem našeho stěžování si, můžeme dát Bohu jako oběť. Ďábel se nejvíce bojí takového postoje, neboť je to opakování toho, co kdysi udělal Kristus.
Se zaměřením se na Ježíšův kříž a na přímluvu Panny Marie prosme o milost osvobození našich srdcí od každého, i toho nejmenšího zla, které nás vzdaluje od Boha a brání nám v plnosti zakoušet velikost Jeho lásky.
Podle pořadu o. Sławomir Kostrzewą – Stěžování si přitahuje démony zpracovala Dominika Knapová
Celou přednášku si můžete pustit zde:
o. Sławomir Kostrzewą - Sťažovanie sa priťahuje démonov
Na obsah tohoto webu si FATYM nevyhrazuje žádná autorská práva! Obsah můžete dále používat, pokud není někde stanoveno jinak.
Na obsah tohoto webu si FATYM nevyhrazuje žádná autorská práva! Obsah můžete dále používat, pokud není někde stanoveno jinak. Používáme phpRS - redakční systém zdarma.
