Maria Simma jednou cestovala vlakem. V kupé s ní seděl muž, který se choval velmi útočně. Během celé cesty hlasitě nadával na Církev, posmíval se kněžím a rouhal se Bohu.
Maria se ho snažila slušně napomenout, ale muž se jí jen vysmál. Když Maria z vlaku vystupovala, už mu nic neřekla. V srdci si však povzdechla a vyslovila krátkou střelnou modlitbu:
„
Pane, nedovol, aby byla tato duše zatracena.“
Přešla léta a Maria na tuto příhodu zcela zapomněla. Jedné noci ji však v jejím pokoji navštívila duše muže, jehož tvář jí byla povědomá. Byl v hlubokém očistci a velmi trpěl. Když se ho zeptala, kdo je, připomněl její cestu vlakem.
Překvapeně se ho zeptala, jak je možné, že skončil v očistci a ne v pekle, protože jeho život byl plný nenávisti k Bohu. Muž jí odpověděl:
"Byl jsem už na prahu pekla. Moje duše už padala do propasti. Ale v poslední vteřině mého života mě zachránila tvoje jediná modlitba, kterou jsi za mě vyslovila, když jsi vystupovala z vlaku. Bůh mi díky ní dal milost lítosti v posledním okamžiku výdechu."
Tento muž nyní musel v očistci projít dlouhým procesem očištění, ale byl zachráněn před věčností bez Boha.
Co nás tento příběh učí podle Marie Simmy?
•
Nikdy nad nikým nelámat hůl – i ten největší hříšník může být v poslední vteřině zachráněn díky modlitbě někoho jiného.
•
Síla přímluvy – Maria Simma zdůrazňovala, že naše modlitby za druhé mají obrovskou váhu, o které zde na zemi ani netušíme.
•
Nebezpečí pýchy – muž v očistci trpěl nejvíce za svou pýchu a za to, že vědomě šířil zlo a nenávist.
Zdroj: Kniha - Dostaňte nás odsud!!!
Převzato z
Očistec a iné tajomstvá viery, článek naleznete
zde.
