Evropa i svět sledují prudký nárůst žádostí o změnu pohlaví mezi mladistvými. Zatímco dříve šlo o ojedinělé případy, dnes se genderová dysforie stává tématem škol, médií i rodin. Lékaři varují, že počet nezletilých, kteří žádají hormonální léčbu či dokonce chirurgický zákrok, v posledních letech výrazně stoupl.
Příčiny jsou mnohostranné: tlak sociálních sítí, krize identity, oslabování rodinných vazeb i snaha společnosti vyjít vstříc každému, kdo se cítí „jinak“. Jenže otázka kdo vlastně jsem není medicínský problém — je to existenciální hledání. A u dětí a dospívajících, kteří se teprve učí znát sami sebe, může být příliš rychlé „řešení“ cestou k nové bolesti.
Křesťanství se dívá na člověka jinak než ideologie — ne jako na projekt, který lze přestavět, ale jako na
dar, který je třeba přijmout. Připomíná, že
tělo a duše tvoří jednotu, a že lidská identita není volitelnou položkou, ale tajemstvím, které se objevuje v dialogu s Bohem, nikoli v algoritmu sociálních sítí.
Ztrácíme-li schopnost přijmout sami sebe, ztrácíme i schopnost přijmout druhé.
Křesťanská odpověď není odsouzení, ale
doprovázení — s pravdou, která se nebojí lásky, a s láskou, která se nebojí pravdy.
„Stvořil je jako muže a ženu.“
(Genesis 1,27)
Odmítnutí Boha a jeho pravdy
nakonec vede k sebedestrukci.
(z komentářů)
Převzato z
facebook - Mediální strážce, článek z 15. 1. 2026 naleznete
zde.
