Panna Maria jako vzor uctívání a chvály Boha - článek je zpracován z promluvy P. Dominika Chmielewskeho (+ video)
Katolíci často navštěvují chválová společenství, která však nemají prvky takových chval, jaké mají být vedeny v Katolické církvi. Většinou jsou chvály vedeny právě lidmi z protestantských církví. Otec Dominik Chmielewski vysvětluje, jak by měly vypadat chvály a uctívání v Katolické církvi.
Proč chválíme?
Chvála a uctívání je štítem našeho vztahu s Bohem a má se stát základem našeho křesťanského života. Štítem novozákonních chval je Eucharistie. Panna Maria je pro Církev vzorem uctívání a chvály Boha. Právě Ona nás tím nejdokonalejším způsobem učí, co znamená chválit Boha v duchu a v pravdě. Církev v Katechismu hovoří o uctívání a chválách toto: "Chvála je tou formou modlitby, v níž člověk nejvíce uzná, že Bůh je Bohem. Oslavuje Ho pouze pro Něho samého, a vzdává Mu chválu ne proto, co On koná, ale pouze proto, že On je. Uctívání spojuje a sjednocuje jiné formy modlitby a přináší je k Tomu, Který je jejich zdrojem, a zároveň Cílem.“ (srov. KKC 2639)
Nechválíme Boha pro něco, nýbrž proto, že On je. „Jsem, který jsem, pro tebe.“ (srov. Ex 3,14), řekl On sám. Vzdáváme chvály právě proto, že On JE. Existuje mnoho lidí, kteří věří v Boha, ale zároveň žijí v pekle rozbitých manželství, rozbitých rodinných vztahů, jsou závislí na hříších, v pekle svých pekelných pocitů. To, že věříme v Boží existenci, nám ještě nic nepomůže. Oslava Boha znamená úplnou důvěru v to, kým On je pro mě a kým já jsem pro Něho. Je naším nejněžnějším Otcem se srdcem matky.
Pokud Bůh je naším milovaným Otcem , pak my jsme Jeho milované děti, a nikdo ani nic to nezmění.
Přestože bychom dnes spáchali nejhroznější věci a maximálně bychom upadli do těžkých hříchů, nezpůsobí to to, že Bůh nás přestane milovat méně ani o milimetr. Kdybychom na druhou stranu dnes vykonali milion dobrých skutků, nezpůsobí to to, že Bůh nás bude milovat víc než včera. Pán nás miluje proto, že jsme Jeho děti, bez ohledu na to, zda se nám v životě dařilo nebo ne.
Když se chceme dopracovat k základu chvály Ježíše Krista, chvalme Ho za Jeho dílo kříže. Neděkujeme, neomlouváme se, neprosíme, ale nacházíme se před Ním a chválíme Ho proto, že On je takový, jaký je.
Chvála a uctívání ve Starém Zákoně
Ve Starém Zákoně nacházíme množství různých obrazů a příkladů oslavování Boha, ať už individuálně nebo ve společenství. Zpívání, hraní písní děkovných nebo chválových, hlasité výkřiky, tleskání, zvedání rukou, plesání, tancování. Je množství fragmentů, které o tom mluví. Například: "S radostí zpívejte Bohu. Křičte k Bohu Jakuba. Začněte zpívat a tlouci na buben. Na harfě hrajte sladkou píseň. Zpívejte Pánu při zvuku citery. Při melodii citery.
Při melodii citery a zvuku harfy, při trubkách a zvuku rohu – radujte se před Pánem a Králem. Chvalte Ho na harfou a citerou, chvalte Ho bubnem a tancem, chvalte Ho strunami a flétnou, chvalte Ho zvukem cimbálů, chvalte Ho řinčícími cimbály.“
David, který zavedl ve svatyni v Jeruzalémě chvály 24 hodin denně, nám zároveň ukazuje model starozákonní chvály; a dal ji do žalmu (srov. Ž 95). Na začátku David říká, abychom předstoupili před Pána s oslavou, tleskáním, zpívali Mu písně a oslavovali Ho. Potom najednou říká: "Pojďte, klanějme se a na zem padněme, klekněme na kolena před Pánem, který nás stvořil; Nezatvrzujte svá srdce."
Chválit v duchu a v pravdě
Už ve Starém Zákoně chvála není jen o výkřicích na Pánovu slávu, plesání a tancování, zpěvy při hudebních nástrojích. Je to také ticho, abychom poslouchali Boha. Když se držíme vzorce ve starozákonních chválách, nejsme schopni zaposlouchat se do Božího Slova, protože tam není ticho – tyto chvály jsou prázdné.
Právě proto David hovoří o tom, prezentujíc Boží Slovo, že Izrael nepadl na tvář před Bohem a nezaposlouchal se do toho, co On chce říci svému lidu. To způsobilo, že jejich srdce byla vzbouřena na 40 let a nevstoupila do Božího pokoje, který je korunovací sjednocení s Jeho Srdcem. Proto je zaposlouchání se do Božího Slova velmi důležitý, i během chval – to je ticho a poslech.
Bodem zvratu historie Bible je Vtělení Božího Syna, našeho Pána Ježíše Krista. Od tohoto momentu se diametrálně mění způsob chval. Už to není tancování, plesání, hraní na různé nástroje, výkřiky k Boží cti nebo zpívání, ale mění se nejen místo a prostor, ale mění se charakter chval. Když se Ježíš vtěluje do našeho těla, vtěluje se do lidskosti skrze Ducha Svatého, mocí svatého křtu. Tak dělá z každého z nás svou svatyni. Všichni jsme svatyní Ducha Svatého. Ježíš říká, že Nebeský Otec bude chtít mít učedníky, kteří Ho budou neustále chválit v duchu a v pravdě. Naše těla se stávají místem a prostorem novozákonní chvály.
Co znamená chválit Pána v duchu a v pravdě?
* Vyžaduje to složit svá těla jako oběť živou, svatou a milou Bohu, neboť taková by měla být naše duchovní služba.
* Nepřipodobňovat se tomuto světu, ale proměňovat se změnou našeho myšlení, abychom dokázali poznat, co je Boží vůle; což je dobré, milé a dokonalé. (Srov Řím 12,1-2)
Není zde zmínka o náboženských písních, není už nic, co se týká tleskání a dalších vnějších náboženských praktik.
Všechno se přenáší na zcela novou úroveň a nové místo – na chválu, která se koná stále v našem těle, které je posvěcené křtem, jako svatyně Božího Ducha. A toto tělo, které je Jeho svatyní, máme dát Jemu samému jako oběť živou, svatou a dokonalou, milou Bohu. Duch a Pravda v mém těle.
Proměňovat se Božím Slovem
Máme se neustále přeměňovat změnou svého myšlení, které nám poskytne Boží Slovo. Izraelité přitáhli na sebe Boží hněv, protože neposlouchali Boží Slovo a nezaposlouchali se do toho, co jim Bůh chce říct. Ke změně myšlení si neberme vzorce z tohoto světa. Když Ježíš začíná svou evangelizaci, říká, abychom se obrátili (činili pokání) a abychom věřili Evangeliu.
Řecké slovo metanoia znamená změna myšlení. Chceme-li chválit Boha, jako první máme složit své tělo k oběti a ukřižovat své tělo hříchu, vášním a nebrat si příklad z tohoto světa.
Když věnujeme veškerou pozornost marnostem tohoto světa a Bohu maximálně hodinu denně, v našem životě není chvály, neboť naše svatyně je znečištěna duchem tohoto světa.
Musíme se radikálně odseknout od toho, co nám říká svět, i když je to velmi obtížné. Úzká je cesta pro ty, kteří si vybírají Boží království, a je málo těch, kteří jdou touto cestou.
Zpracovala Dominika Knapová
Celou relaci Dominik Chmielewski - Uctívání - chvály v Katolické církvi (1. část) si můžete prohlédnout ZDE:
Dominik Chmielewski - Úctievanie - chvály v Katolíckej Cirkvi, časť 1.
Na obsah tohoto webu si FATYM nevyhrazuje žádná autorská práva! Obsah můžete dále používat, pokud není někde stanoveno jinak.
Na obsah tohoto webu si FATYM nevyhrazuje žádná autorská práva! Obsah můžete dále používat, pokud není někde stanoveno jinak. Používáme phpRS - redakční systém zdarma.
