Přinášíme článek Karola Dučáka, který se zabývá problematikou 2. vat. koncilu v souvislosti s nevyhlášením pátého mariánského dogmatu. Reaguje v něm na poslední dokument Dikasteria pro nauku víry
Mater populi fidelis a mapuje historický vývoj používání mariánského titulu Spoluvykupitelka a jiných podobných titulů v souvislosti s účastí Panny Marie na Božím díle vykoupení světa.
Dne 4. listopadu 2025 prožil katolický svět nepříjemný šok. V tento den Dikasterium pro nauku víry zveřejnilo věroučnou nótu s názvem
Mater populi fidelis (v překladu:
Matka věrného lidu), kterou podepsal prefekt kardinál Víctor Manuel Fernández a sekretář věroučné sekce dikasteria Mons. Armando Matteo. Tato nóta, schválená papežem Lvem XIV., objasňuje používání mariánských titulů. Je příznivě nakloněna takovým titulům „
jako Matka věřících, Duchovní matka, Matka věrného lidu. Naproti tomu titul
Spoluvykupitelka (
Corredentrix) označuje za nevhodný a nepatřičný. Ohledně titulu
Prostřednice (
Mediatrix), upozorňuje na nutnost rozlišit kontext: za nepřijatelný je považován tehdy, pokud nabývá významu, který lze vztáhnout výlučně na Ježíše Krista, zatímco jej lze oprávněně použít tehdy, když poukazuje na zprostředkování oslavující Krista. Tituly Matka milosti a Prostřednice všech milostí jsou považovány za přijatelné v jistém velmi přesném smyslu, zatímco - jak nóta obsáhle vysvětluje – v řadě jiných významů jejich užití vhodné není.“ [1]
Zklamáním je především promarněná příležitost přiblížit se k vytvoření podmínek pro vyhlášení pátého mariánského dogmatu s tituly
Spoluvykupitelka a
Prostřednice všech milostí. A právě historickému vývoji používání mariánského titulu Spoluvykupitelka a jiných podobných titulů v souvislosti s účastí Panny Marie na Božím díle vykoupení světa je věnován tento článek.
Titul
Spoluvykupitelka nepatří k nejstarším titulům Matky Boží. Ještě předtím se v Církvi objevily jiné tituly Panny Marie. Historický vývoj chápání spásného úkolu Panny Marie sahá až do křesťanského starověku. Prvním pokusem definovat spoluúčast Panny Marie na vykupitelském díle jejího Syna Ježíše Krista bylo
porovnávání Eva - Maria. Po stránce teologické mělo toto srovnávání základ u apoštola Pavla: „
Ale s Božím darem není tomu tak, jako to bylo s proviněním. Kvůli provinění jednoho ovšem celé množství propadlo smrti. Ale ještě tím hojněji se celému množství lidí dostalo Boží přízně a milostivého daru prostřednictvím jednoho člověka, Ježíše Krista.“ (Řím 5, 15)
Zatímco neposlušnost a nevěra Evy způsobily lidskému pokolení neštěstí, poslušnost a víra Panny Marie přinesly lidstvu blaženou naději na spásu. Tak „
psali o Panně Marii sv. Justin Filozof (†kolem 166), sv. Irenej (†kolem 202), Tertulián (†kolem 220) a jiní.“ [2]
Dalším pokusem charakterizovat roli Panny Marie v Božím plánu spásy lidstva „byl titul
Orodovnice od Ireneje ( † 202):
‘Zatímco Eva neuposlechla Boha, Maria v poslušnosti vůči Bohu uvěřila, takže se Panna Maria mohla stát orodovnicí (advocata) panny Evy’ (
Adversus haereses 5, 19, 1).“ [3]
Někdy ve 3. století vznikla na křesťanském Východě modlitba
Pod tvou ochranu se utíkáme. Je to jedna z nejstarších mariánských modliteb, která se ještě ve 3. století rozšířila také v západní Církvi. [4]
Titul
Prostřednice se v Církvi rozšířil nejprve na Východě, s největší pravděpodobností již v roce 431. V západním křesťanství se titul Mediatrix objevil v 6. století. K velkému rozšíření tohoto titulu v Církvi však došlo až později, v křesťanském novověku, především zásluhou dvou velkých katolických světců. Jako první začal tento titul odůvodňovat svatý Ludvík Maria Grignion de Montfort (†1716). Tím druhým byl svatý Alfonz Maria de Liguori (1696-1787), biskup a církevní učitel, který vyzdvihl „
univerzální charakter Mariina prostřednictví“. [5]
Svátek Panny Marie Prostřednice všech milostí byl v Katolické církvi ustanoven až ve 20. století. V roce 1921 byl papežem Benediktem XV. ustanoven „
8. listopad za svátek Panny Marie Prostřednice všech milostí.“ [6]
V křesťanském středověku se v Církvi zaužívaly další tituly Panny Marie. V 9. století to byl titul
Spolupracovnice a v 10. století titul
Matka milosrdenství. [7]
Mariánský titul
Spoluvykupitelka pochází ze 14. století, ale ještě dříve se v Církvi objevil titul
Vykupitelka. Stalo se tak na sklonku 10. stol., když se v Litaniích ke všem svatým objevil text neznámého autora v podobě:
Sancta Redemptrix mundi, ora pro nobis! Doslovný překlad tohoto textu zní:
Svatá Vykupitelko světa, oroduj za nás!
Autor textu odvodil titul Vykupitelka zjednodušeným způsobem: protože je Maria matkou Vykupitele, je i Vykupitelka. Postupem času se však začaly ozývat vážné hlasy proti používání tohoto titulu. Když se v pozdější době teologicky vysvětlilo, že Panna Maria není na stejné úrovni jako Ježíš Kristus, tento titul se upravil. Aby „
se zdůraznilo, že Maria je jen spolupracovnice na díle vykoupení, k titulu Redemptrix se začala dávat předpona. Tak se ve 14. stol. objevují výrazy Conredemptrix nebo Coredemptrix (Spoluvykupitelka). Výraz Vykupitel byl již vyhrazen výlučně pro Krista.“ [8]
Velkou zásluhu na rozšiřování titulu Spoluvykupitelka ve 14. století v Církvi měla svatá Brigita Švédska (†1373), která velmi zdůrazňovala podíl Marie na vykupitelském díle jejího Syna.
Svatá Brigita Švédska, jedna z nejvýznamnějších katolických mystiček a světic, měla během svého života četná zjevení o Ježíši, Panně Marii, svatých a osobním soudu. V jednom ze zjevení jí Boží Matka mimo jiné řekla: „
Možno říci, že jako Adam a Eva zaprodali celý svět za jediné jablko, tak jsme my, můj Syn a já, vykoupili svět, takříkajíc, jediným srdcem.“ [9]
Tímto způsobem švédská světice nejvýrazněji zdůraznila spoluúčast Panny Marie na vykupitelském díle Ježíše Krista. Samotná Svatá Brigita Švédska dokonce „
nazvala Pannu Marii Salvatrix (Spasitelka)“.[10]
Byl to však ojedinělý titul, který v Církvi upadl v zapomnění. Mnohem větší prostor dostávala v Církvi úcta k Bolestné Panně Marii.
V raném středověku teologové „
povýšili ‘passio in anima’ nad ‘passio in carne’. Tím připravili cestu k titulu ‘Maria - Královna mučedníků’.“ [11]
Později se ujaly jiné tituly. Od 13. století se zásluhou servitů, neboli Řádu Služebníků Mariiných, rozšířil titul
Sedmibolestná, který si později naplno osvojil slovenský národ. Jeho původ je v Simeonově proroctví, které nacházíme v Lukášově evangeliu. Když Panna Maria se svatým Josefem přinesli maličkého Ježíše čtyřicet dní po jeho narození do chrámu, aby ho zasvětili Bohu tak, jak to tehdy předepisoval židovský Zákon, přišel tam, vedený Duchem svatým, i prorok Simeon. Prorok s nadšením vzal do rukou Dítě a velebil Boha. Pannu Marii i svatého Josefa, adoptivního otce našeho Spasitele, udivili Simeonova slova, která přitom vyslovil: „
Nyní můžeš, Pane, propustit svého služebníka podle svého slova v pokoji, neboť moje oči uviděly tvou spásu, kterou jsi připravil pro všechny národy: světlo k osvícení pohanům a k slávě tvého izraelského lidu.“ (Lk 2, 29-32)
Prorok Simeon tehdy Panně Marii, Matce Spasitele, předpověděl: „
On je ustanoven k pádu a k povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, kterému se bude odporovat - i tvou vlastní duší pronikne meč ‒ aby vyšlo najevo smýšlení mnoha srdcí.“ (Lk 2, 34-35)
Úcta k sedmi bolestem Boží Matky odráží rozsah jejího utrpení a množství bolestí, spojených s vykupitelským dílem jejího Syna Ježíše Krista. K rozšíření úcty k Sedmibolestné Panně Marii významně přispěla středověká sekvence
Stabat Mater, která je dodnes velmi rozšířená.
Obraz trpící Matky Spasitele pronikl do liturgie poprvé v roku 1423 v Německu, kde synoda v Kolíně nad Rýnem doporučila první liturgický svátek Sedmi bolestí Panny Marie neboli
Septem Dolorum B.M.V. V 17. století, v „
roku 1668 dovolil papež Klement IX. mši o Sedmi bolestech Panny Marie Řádu Služebníků Mariiných, a to na třetí neděli v září. Již dříve Sixtus IV. složil mši Naše Paní bolestná a vložil ji roku 1482 do misálu.“ [12]
V 18. století došlo k dalším významným událostem. Papež Benedikt XIII. (1724-1730) v roce 1727 „
schválil úctu Sedmibolestné Panny Marie a ustanovil její svátek. Roku 1814 papež Pius VII. na znak vděčnosti za šťastný návrat z Napoleonova zajetí zvýšil liturgický stupeň svátku a jeho slavení rozšířil na celou Církev.“ [13].
Tento svátek se původně slavil na třetí zářijovou neděli, avšak papež Pius X. přeložil svátek Sedmibolestné Panny Marie na 15. září, protože chtěl, aby neděle zůstala volná. Toto platí dodnes a i na Slovensku světí katolíci každoročně 15. září svátek Sedmibolestné Panny Marie jako hlavní patronky Slovenska.
Celé generace Slováků ctí Sedmibolestnou Pannu Marii již po staletí. Tradice úcty k Sedmibolestné sahá až do poloviny 16. století. Centrem úcty k Sedmibolestné na Slovensku se nakonec „stal šaštínský chrám P. Marie, který byl vybudován ve druhé třetině 18. století. Jeho předchůdcem byl starší votivní kostelík. Roku 1924 převzali šaštínský chrám spolu s přilehlým klášterem salesiánští řeholníci a učinili z něj významné poutní místo. Šaštínská bazilika Sedmibolestné se stala národní svatyní. V roce 1927 na žádost slovenských biskupů Posvátná kongregace obřadů v Římě dokumentem
Celebre apud Slovacam gentem schválila úctu Sedmibolestné Panny Marie na Slovensku a dovolila připojovat k loretánským litaniím zvláštní invokaci s modlitbou ze mše svátku Sedmibolestné.“ [14]
Zásluhou papeže Pavla VI. byl šaštínský chrám povýšen na Baziliku minor a v roce 1966 tentýž papež „
prohlásil Sedmibolestnou Pannu Marii za hlavní Patronku celého Slovenska.“ [15]
Poznámky k textu:
1.
Mater populi fidelis
2. Malý, V.:
Matka cirkvi. Blahoslavená Panna Mária, s. 37.
3. Chovanec, M.:
Mariológia (Náuka o Panne Márii), s. 98.
4. Srov. Ondruš, R.:
Blízki Bohu i ľuďom. Životopisy svätých, s. 481.
5. Chovanec, M.:
Mariológia (Náuka o Panne Márii), s. 101.
6. Oliveira, P. de:
Panna Mária, Prostrednica všetkých milostí.
7. Srov. Chovanec, M.:
Mariológia (Náuka o Panne Márii), s. 99.
8. Chovanec, M.:
Mariológia (Náuka o Panne Márii), s. 99-100.
9. Zjavenia sv. Brigity Švédskej, s. 87.
10. Chovanec, M.:
Mariológia (Náuka o Panne Márii), s. 100.
11. Chovanec, M.:
Mariológia (Náuka o Panne Márii), s. 100.
12. Malý, V.:
Matka cirkvi. Blahoslavená Panna Mária, s. 57.
13. Ondruš, R.
: Blízki Bohu i ľuďom. Životopisy svätých, s. 497.
14. Ondruš, R.:
Blízki Bohu i ľuďom. Životopisy svätých, s. 497.
15. Malý, V.:
Matka cirkvi. Blahoslavená Panna Mária, s. 59.
