Drazí bratři a sestry,
„Radujme se všichni v Pánu, protože se nám narodil Spasitel. Dnes z nebe sestoupil pravý pokoj“ (úvodní antifona z bohoslužby Narození Páně v noci). Takto zpívá liturgie Narození Páně v noci a stejným způsobem se betlémské poselství ozývá v celé církvi: Dítě, které se narodilo z Panny Marie, je Kristus Pán, poslaný Otcem, aby nás zachránil od hříchu a smrti. On je náš pokoj, ten, který nenávist a nepřátelství přemohl milosrdnou láskou Boží. Proto „Vánoce Páně jsou Vánocemi pokoje“
Takto zpívá liturgie Narození Páně v noci a stejným způsobem se betlémské poselství ozývá v celé církvi: Dítě, které se narodilo z Panny Marie, je Kristus Pán, poslaný Otcem, aby nás zachránil od hříchu a smrti. On je náš pokoj, ten, který nenávist a nepřátelství přemohl milosrdnou láskou Boží. Proto
„Vánoce Páně jsou Vánocemi pokoje“
Ježíš se narodil ve stáji, protože pro něj nebylo místo v zájezdním útulku. Hned po narození ho jeho matka Maria „zavinula do plenek a položila do jeslí“ (srov. Lk 2,7). Syn Boží, skrze kterého bylo všechno stvořeno, není přijat a jeho kolébkou jsou chudé jesle pro zvířata.
Věčné Slovo Otcovo, které nebesa nemohou obsáhnout, se rozhodlo přijít na svět právě takto. Z lásky se chtěl narodit z ženy, aby sdílel naše lidství; z lásky přijal chudobu a odmítnutí a ztotožnil se s těmi, kteří jsou zavrhováni a vylučováni na okraj.
V Ježíšově narození se již rýsuje zásadní rozhodnutí, které bude provázet celý život Božího Syna až do jeho smrti na kříži: rozhodnutí, že na nás nebude vkládat břemeno hříchu, ale že ho ponese za nás, že ho vezme na sebe. To mohl udělat jen On. Zároveň však ukázal, co můžeme udělat jen my, totiž převzít každý svůj díl odpovědnosti.
Ano, protože Bůh, který nás stvořil bez nás, nás nemůže spasit bez nás (srov. sv. Augustin, Promluva 169, 11. 13), tedy bez naší svobodné vůle milovat. Kdo nemiluje, není spasen, je ztracen. A ten, kdo nemiluje svého bratra, kterého vidí, nemůže milovat Boha, kterého nevidí (srov. 1 Jan 4,20).
Sestry a bratři, právě toto je cesta vedoucí k pokoji: odpovědnost. Kdyby každý z nás – na všech úrovních – místo obviňování druhých nejprve uznal své vlastní chyby a prosil Boha o odpuštění a zároveň se vžil do situace těch, kteří trpí, solidárně se postavil na stranu těch, kteří jsou slabší a utlačovaní, pak by se svět změnil.
Ježíš Kristus je náš Pokoj především proto, že nás osvobozuje od hříchu, a pak proto, že nám ukazuje cestu, kterou se máme vydat my, abychom překonali konflikty, všechny konflikty, od těch mezilidských až po ty mezinárodní.
Bez srdce osvobozeného od hříchu, bez srdce, které zakusilo odpuštění, nelze být mírumilovnými muži a ženami a tvůrci pokoje. Proto se Ježíš narodil v Betlémě a zemřel na kříži: aby nás osvobodil od hříchu. On je Spasitel. S jeho milostí můžeme a musíme každý přispět svým dílem k odmítnutí nenávisti, násilí, rozporů a k uplatňování dialogu, míru a smíření.
V tento sváteční den bych chtěl srdečně a otcovsky pozdravit všechny křesťany, zejména ty, kteří žijí na Blízkém východě, s nimiž jsem se nedávno setkal při své první apoštolské cestě. Vyslechl jsem jejich obavy a dobře znám jejich pocit bezmoci tváří v tvář mocenským dynamikám, které je přesahují.
Dítě, které se dnes rodí v Betlémě, je tentýž Ježíš, který říká: „Ve mně máte pokoj. Ve světě budete mít soužení. Ale buďte dobré mysli. Já jsem přemohl svět“ (Jan 16,33).
Jeho prosíme o spravedlnost, mír a stabilitu pro Libanon, Palestinu, Izrael a Sýrii, s důvěrou k těmto Božím slovům: „Dílem spravedlnosti bude pokoj a ovocem práva bude klid a bezpečí navždy“ (Iz 32,17).
Knížeti Pokoje svěřujeme celý evropský kontinent a prosíme ho, aby v něm i nadále probouzel ducha společenství a spolupráce, aby (tento kontinent) zůstal věrný svým křesťanským kořenům a své historii, solidární a vstřícný k těm, kteří se nacházejí v nouzi. Zvláště se modlíme za sužovaný ukrajinský lid: ať ustane lomoz zbraní a ať zúčastněné strany, podporované úsilím mezinárodního společenství, najdou odvahu k upřímnému, přímému a respektujícímu dialogu.
Betlémské dítě prosíme o mír a útěchu pro oběti všech válek ve světě, zejména těch opomíjených, a pro všechny, kteří trpí kvůli nespravedlnosti, politické nestabilitě, náboženskému pronásledování a terorismu. Zvláště vzpomínám na bratry a sestry v Súdánu, Jižním Súdánu, Mali, Burkině Faso a Demokratické republice Kongo.
V těchto posledních dnech Svatého roku naděje se modlíme k Bohu, který se stal člověkem, za drahý lid Haiti, aby v zemi ustalo veškeré násilí a aby mohl pokročit na cestě míru a smíření.
Ať Dítě Ježíš inspiruje všechny, kdo v Latinské Americe mají politickou odpovědnost, aby při řešení četných výzev byl ponechán prostor pro dialog ve prospěch společného dobra, a nikoli pro ideologické a stranické předsudky.
Prosíme Knížete Pokoje, aby osvítil Myanmar světlem budoucnosti smíření: aby vrátil naději mladým generacím, vedl všechen barmský lid po cestách míru a doprovázel ty, kteří žijí bez domova, kterým se nedostává bezpečí a důvěry v zítřek.
Prosíme ho, aby obnovil dávné přátelství mezi Thajskem a Kambodžou a aby se zúčastněné strany nadále zasazovaly o smíření a mír.
Jemu svěřujeme také národy jižní Asie a Oceánie, těžce zkoušené nedávnými ničivými přírodními katastrofami, které tvrdě zasáhly celé populace. Tváří v tvář těmto zkouškám vyzývám všechny, aby s přesvědčením obnovili náš společný závazek pomáhat trpícím.
Drazí bratři a sestry,
v temnotě noci „Bylo světlo pravé, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo na svět“ (Jan 1,9), ale „jeho vlastní ho nepřijali“ (Jan 1,11). Nenechme se přemoci lhostejností vůči těm, kteří trpí, protože Bůh není lhostejný k našemu utrpení.
Tím, že se stal člověkem, Ježíš na sebe vzal naši křehkost, ztotožnil se s každým z nás: s těmi, kteří nic nemají a ztratili vše, jako obyvatelé Gazy; s těmi, kteří trpí hladem a chudobou, jako jemenský lid; s těmi, kdo prchají ze své země, aby hledali budoucnost jinde, jako mnoho uprchlíků a migrantů, kteří překračují Středozemní moře nebo putují po americkém kontinentu; s těmi, kdo ztratili práci a s těmi, kdo ji hledají, jako mnoho mladých lidí, kteří se snaží najít zaměstnání; s těmi, kdo jsou vykořisťováni, jako příliš mnoho nedostatečně placených pracovníků; s těmi, kdo jsou ve vězení a často žijí v nelidských podmínkách.
K Božímu srdci přichází volání po pokoji, které stoupá ze všech zemí, jak píše jeden básník:
„Nikoli mír na způsob příměří, ani představa vlka a beránka, ale spíše jako v srdci, když vzrušení pomine
a lze mluvit jen o velké únavě.[…]
Ať přijde (rozkvete) jako divoké květiny, nečekaně, protože pole to tak potřebuje: divoký mír
V tento svatý den otevřme svá srdce bratřím a sestrám, kteří jsou v nouzi a bolesti. Uděláme-li to, otevřeme je Dítěti Ježíši, tomu, který nás přijímá s otevřenou náručí a odhaluje nám své Božství: „Všem, kteří ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi“ (Jan 1,12).
Za několik málo dní skončí Svatý rok. Svaté brány se uzavřou, ale Kristus, naše naděje, zůstává vždycky s námi! On je vždy otevřenými dveřmi, které nás uvádějí do Božského života. To je radostná zvěst tohoto dne: Dítě, které se narodilo, je Bůh, který se stal člověkem; nepřichází, aby odsuzoval, ale aby (nás) spasil; jeho příchod není jen letmým zjevením, přichází, aby zůstával a daroval (nám) sám sebe. V něm je každá rána uzdravena a každé srdce v něm najde odpočinek a pokoj. „Vánoce Páně jsou Vánocemi pokoje“.
Všem srdečně přeji pokojné a požehnané Vánoce!
