Proč Evropa nenávidí své křesťany?

Evropa se chlubí pokrokem, ale nedokáže přijmout vlastní dědictví. Křesťanství jí připomíná, že svoboda má řád a že člověk není středem všeho. Proto je víra odsouvána stranou: ne proto, že by byla slabá, ale protože stále ukazuje na pravdu, kterou dnešní kultura raději obchází.





Proč Evropa nenávidí své křesťany?·

Evropa se chlubí pokrokem, ale nedokáže přijmout vlastní dědictví. Křesťanství jí připomíná, že svoboda má řád a že člověk není středem všeho. Proto je víra odsouvána stranou: ne proto, že by byla slabá, ale protože stále ukazuje na pravdu, kterou dnešní kultura raději obchází.

Evropa zažívá výrazný nárůst nenávisti a násilí namířeného proti křesťanům; podle nové studie byly zaznamenány tisíce incidentů cílených na křesťany, kostely a jiné projevy víry.

Nejnovější zpráva Observatoře pro netoleranci a diskriminaci vůči křesťanům v Evropě, vydaná Evropským centrem pro právo a spravedlnost, shromažďuje oficiální policejní záznamy, nezávislý výzkum a data mezinárodních institucí.

Uvádí 2 211 případů nenávistných incidentů vůči křesťanům v roce 2024, z nichž 274 bylo fyzických útoků. Ačkoliv celkový počet zaznamenaných incidentů mírně poklesl oproti předchozímu roku, zpráva upozorňuje, že to bylo do značné míry způsobeno změnami v policejním zaznamenávání, zejména ve Spojeném království a ve Francii. Naproti tomu počet fyzických útoků vzrostl.

Zpráva tento vzorec popisuje jako křesťanofobii — nenávist, diskriminaci nebo násilí namířené proti lidem, místům či symbolům kvůli jejich křesťanské identitě. Dokument uvádí, že zaznamenané případy sahají od vandalismu a žhářských útoků na kostely až po napadení duchovních a věřících, stejně jako právní a společenské sankce uvalené na křesťany za pokojné vyjadřování jejich přesvědčení.



Mezi zeměmi nejvíce postiženými v roce 2024 byly Francie, Spojené království, Německo, Španělsko a Rakousko. Počet žhářských útoků na kostely prudce vzrostl — téměř sto případů po celé Evropě, zhruba třetina z nich v Německu. Zpráva poznamenává, že takové útoky jsou často páchány bez přihlášení se k odpovědnosti a často končí s malým nebo žádným soudním dohledem.

Data zahrnují i smrtelné a téměř smrtelné útoky. Zpráva vyzdvihuje případy, kdy byli kněží, mniši a věřící zabiti nebo vážně zraněni a zdůrazňuje, že tyto incidenty nejsou izolovanými činy, ale součástí širšího vzorce. Dodává, že křesťané a jejich místa uctívání jsou čím dál častěji terčem útoků osob inspirovaných džihádistickou ideologií, vedle militantních sekulárních skupin a krajní levice nepřátelské vůči veřejnému projevování křesťanství.

Násilí je doprovázeno rostoucím právním a kulturním tlakem. Dokumentuje řadu případů, kdy křesťané čelili trestnímu stíhání, pokutám nebo profesním následkům za činy jako tiché veřejné modlitby, vyjádření tradičních křesťanských názorů na manželství a sexualitu nebo snahu provozovat náboženské instituce v souladu s křesťanským učením.

Autoři upozorňují na systematické nehlášení incidentů. Mnoho křesťanů podle zprávy volí neohlášení, protože se obávají, že budou odmítnuti, obviněni z netolerance nebo prostě ignorováni úřady. Průzkumy, na které se odkazuje, naznačují, že většina útoků a případů obtěžování se do policejních statistik vůbec nedostane, což znamená, že skutečný rozsah nepřátelství vůči křesťanům je pravděpodobně mnohem větší.

Zpráva také kritizuje to, co autoři označují za institucionální slepotu na evropské úrovni.

Zatímco Evropská unie jmenovala koordinátory pro boj proti antisemitismu a proti nenávisti vůči muslimům, neexistuje žádný ekvivalentní post pro nenávist vůči křesťanům. V důsledku toho jsou křesťané často jen okrajově zmíněni v širších strategiích proti rasismu a diskriminaci, přestože objem zaznamenaných incidentů tomu neodpovídá.

V sázce podle zprávy není jen nárůst trestných činů, ale i to, zda evropské společnosti stále rozumějí tomu, co křesťanství je a proč má význam.



Kromě vandalizovaných kostelů nebo napadených duchovních je nepřátelství namířeno proti víře, která nadále zpochybňuje morální předpoklady moderního státu.

Odhaluje kulturní podmínky, za nichž se od křesťanů nyní očekává, že budou tolerováni jen do té míry, do jaké zůstanou „neviditelní”. To je podle autorů liberální rozpor v jádru současné Evropy: Evropa hlásá obranu svobody náboženství, zatímco postupně zužuje prostor, v němž lze křesťanství svobodně žít. Jde o dlouhodobý ideologický spor mezi křesťanstvím a projektem osvícenství.

Zjištění Observatoře jsou zřetelná, ale vzorec, který odhalují, je ještě výmluvnější. Útoky sahají od žhářství a znesvěcení kostelů až po právní postihy uvalené na křesťany za tiché modlitby, vyjadřování ortodoxních názorů nebo udržování náboženských institucí. Zpráva identifikuje pachatele z řad radikálních islamistů, militantních sekulárních skupin a krajní levice, avšak spojujícím prvkem je podle autorů přesvědčení, že křesťanství nemá legitimní místo ve veřejném životě.

Pro ty, kdo znají dějiny, není zpráva až tolik překvapivá.

Od Francouzské revoluce je křesťanství, zvláště organizovaná a hierarchická církev, v politických systémech formovaných osvícenstvím často podezíráno. Nové občanské náboženství Liberté, Égalité, Fraternité slibovalo univerzální emancipaci, ale rychle se obrátilo proti církvi, protože křesťanství trvá na tom, že pravda je přijímána, nikoliv vynalézána a že svoboda je usměrněna k dobru.

Moderní stát formovaný v tomto duchu toleruje křesťanství jen tehdy, když je redukováno na sentiment. Když církev vystupuje s morální autoritou, bývá vnímána jako konkurenční moc.

Zpráva také poukazuje na evropský dvojí metr.

Kontinent odsuzuje náboženské pronásledování v Asii a Africe a vybudoval robustní institucionální mechanismy pro boj proti antisemitismu a nenávisti vůči muslimům doma. Přesto neexistuje ekvivalentní evropský koordinátor pro křesťanofobii, ačkoliv rozsah zaznamenaných incidentů to odůvodňuje. Křesťané jsou vnímáni jako součást obecných rámců boje proti diskriminaci, jako by nepřátelství vůči historické víře Evropy bylo spíše výjimkou než určujícím rysem moderní evropské kultury.

Evropa není neutrální území. Její zákony, univerzity, nemocnice a pojetí lidské důstojnosti byly formovány zejména křesťanstvím. Marginalizovat víru, která Evropu utvářela, není projev neutrality, ale popření sebe sama. Civilizace, která považuje své duchovní dědictví za ostudu, by se neměla divit, že ztrácí jistotu ve svá vlastní morální východiska.

Je zde staré heslo kartuziánských mnichů:

„Stat crux dum volvitur orbis“ — „Kříž stojí, zatímco svět se točí“.

Právě ta stálost je tím, co moderní Evropu znepokojuje; Evropa je vystavěna na neustálé změně. Křesťanství odolává absolutizaci jakéhokoli politického řádu. Vzestup toho, co zpráva správně nazývá křesťanofobií, tedy není dočasnou krizí, ale odhaluje hlubší konflikt.

Zpráva by měla být čtena nejen jako varování, ale i jako zrcadlo moderní civilizace.

Evropa nemůže věrohodně hlásat svobodu náboženství po celém světě, pokud „doma” zanedbává ochranu křesťanů..

Zdroj:

https://thecatholicherald.com/.../why-does-europe-hate...

Převzato z Salvator Mundi, salva nos, článek naleznete zde.