Na faru do Vranova nám přišly další verše od paní Caletkové. Třeba potěší i Vás...
Mikuláš
Je tu náš Mikuláš,
přišel si k nám na guláš.
My ho rádi obsloužíme,
také rádi poradíme.
On nám za to dárky dá,
aspoň na to vypadá.
Úsměv má na tváři,
celý nám tu zazáří.
Děti už ho čekají,
tak čepice smekají.
Umyjí si ručičky,
už čekají dárečky.
Všechny mu tu slibují,
dobré činy malují.
On to dobří ví,
tak rodičům nepoví.
Ztratil se nám pes.
Kampak asi vlez?
Kdepak ses nám zatoulal? Asi k tetě?
Nebo třeba na výletě?
Bobík se však ztratil,
svět se mu teď zhatil.
Neví kudy kam,
a tak hledám dál.
Na návštěvě u Micky,
chodívá tam navždycky,
proto tam si zajdu,
Bobíka tam najdu.
Už je konec hledání,
vždyť teď přišlo shledání.
Teď si Bobík libuje
a na vždycky slibuje,
konec toulání.
Cesta do světa
Vyšel Janek do světa,
vzal si velkou hůl,
k tomu buchtu do mošny,
a též chleba půl.
Vesele si zpívá,
ještě trochu zívá.
Co mám doma dělati,
jdu si práci hledati.
Až ji potom najdu,
zase domů zajdu.
Pak si zajde do lesa,
och, to jsou tu nebesa,
usne tady v trávě.
Tak tu chrní do večera,
pak se vzbudí, inu věra,
neví, co tam dělá.
No, jó, byl jsem ve světě,
na té druhé planetě.
Už se domů chystá,
není tam moc místa.
Do světa už nejde,
tady něco najde.
