Drahé děti, sestry a bratři, stojíme na prahu adventní doby a blížíme se k závěru jubilejního roku. Ten nás vybízel k odpuštění, smíření a nápravě života, to ale může u každého člověka znamenat něco zcela odlišného.
Já k vám přicházím s tématem, které je v dnešní době velmi aktuální a které mi opravdu leží na srdci.
Týká se kultury naší komunikace a řešení problémů a sporů.
Dnešní doba nám na jednu stranu umožňuje snadno komunikovat s kýmkoliv po celém světě a získávat téměř neomezené množství informací, na druhou stranu se nám mnohdy vytrácejí
základní principy úcty a schopnost kriticky uvažovat a hledat důvěryhodné prameny informací, které pak nahrazujeme zkreslenými informacemi umělé inteligence (AI).
Mnozí lidé se tak dnes cítí experty téměř na všechno, ke všemu se vyjadřují na sociálních sítích a vědí, jak řešit problémy v církvi i ve světě. Patříme mezi ně také my křesťané a katolíci.
I já sám dostávám množství e-mailů nebo zpráv a komentářů na sociálních sítích o tom, co a jak bych měl dělat – často v oblastech, které s výjimkou modlitby nemohu vůbec ovlivnit. Tyto zprávy ale nikdy nepíší odborníci ve svém oboru.
Ti skuteční odborníci totiž vědí, jak je situace často složitá a že mnohé těžké úkoly nemají jednoduchá řešení. Přesto si vážím alespoň toho, když mi někdo svoje výtky a připomínky napíše do e-mailu a ještě je ochoten se podepsat. Víc je
totiž autorů anonymních zpráv a těch, kdo svoji kritiku věší na sociální sítě, ale nikdy se osobně neozvou tomu, koho se týká.
Dnešní problémy přitom nejsou nic nového a mnoho situací, které se tohoto tématu týkají, najdeme už v Bibli. Když Ježíše někdo ze zástupu požádal, aby domluvil jeho bratrovi, ať se s ním rozdělí o dědictví, Pán mu odpověděl: „
Člověče, kdo mě ustanovil nad vámi soudcem nebo rozhodčím?“ (Lk 12,14).
Kdo jiný než Ježíš, Boží Syn, by se mohl angažovat v záležitostech různých lidí, ale ani on to jako člověk nečinil. Pán Ježíš svým učedníkům jasně řekl: „
Když tvůj bratr zhřeší proti tobě, jdi a pokárej ho mezi čtyřma očima“ (Mt 18,15).
Neříká, abychom o tom povídali všem okolo, ale abychom věc řešili s tím, koho se týká.
Zkusme se tedy v tomto čase, kdy nás také prorok Izaiáš v prvním dnešním čtení vyzývá slovy: „Vzhůru, vystupme na Hospodinovu horu, do domu Jakubova Boha! Ať nás naučí svým cestám, choďme po jeho stezkách!“ (Iz 2,3) zamyslet nad tím, jak řešíme své spory. Svatý Petr vydal o Ježíši toto svědectví: „
On nezhřešil a nikdo od něho neslyšel nic neupřímného. Když mu spílali, on jim to spíláním neoplácel, když trpěl, nevyhrožoval, ale ponechal vše tomu, který soudí spravedlivě“ (1 Petr 2,22-23).
Když Ježíš snesl takovou nespravedlnost, musím se já vždy a ve všem obhajovat? Nehádám se třeba v rodině kvůli zbytečnostem a maličkostem? Nedomýšlím si, proč někdo jedná tak, jak jedná? A když mi něco vadí, například na pracovišti – dokáži jít za tím, koho se to týká, a s klidem a úctou věc řešit? Pokud nebudu sebe považovat za neomylného, mohu kupříkladu zjistit, že skutečnost je jiná, než jsem si myslel, a že jsem druhému křivdil.
Apoštol Jakub ve svém listě jasně říká: „
Domnívá-li se někdo, že je zbožný, a přitom nedrží na uzdě svůj jazyk, klame sám sebe a jeho zbožnost nemá cenu“ (Jak 1,26) a později dokonce nekompromisně konstatuje, že „
i jazyk je oheň, dovede způsobit kdejakou špatnost. Právě jazyk mezi našimi údy může poskvrnit celého člověka, zapaluje celý náš život, protože sám je zapalován peklem“ (Jak 3,6).
Bratři a sestry, zkusme místo šíření negativních zpráv a vyjevování chyb druhých raději mlčet a za danou věc se modlit. Mějme ale také odvahu jít v důležité záležitosti za tím, koho se týká, a řešit ji věcně a konstruktivně s návrhem na řešení. Nebuďme jen planými kritiky. Přistupujme s úctou k sobě navzájem, sdílejme spíše věci radostné a vydávejme si navzájem svědectví o Boží
dobrotě a blízkosti.
V evangeliu jsme dnes slyšeli o druhém Ježíšově příchodu.
Svými slovy nás náš Pán vyzývá, abychom se nenechali ovlivnit životním stylem druhých, který cílí jen na věci viditelné, vnímané jen smysly a zaměřené na pozemský život – ty všechny pominou. My usilujeme o věčný život. Kéž to také dosvědčujeme i způsobem své komunikace s druhými lidmi a kéž se nám ji daří stále vylepšovat.
K tomu Vám z celého srdce žehnám
+ arcibiskup Josef Nuzík
Převzato z
www.cirkev.cz/, článek naleznete
zde.
