Mučedníci a oběti pro Krista

Nejpřesvědčivějšími svědky naděje nám jsou mučedníci, kteří se díky své pevné víře ve zmrtvýchvstalého Krista dokázali vzdát samotného života zde na zemi, aby nezradili svého Pána. Je zapotřebí, abychom střežili jejich svědectví, a tím umožnili, aby naše naděje byla plodná. (papež František - Spes non confundit)





VOŘÍŠEK RUDOLF * 3.2. 1909, Hodonín + 1.11. 1953, Praha – Pankrác
Narodil se v Hodoníně jako jediný syn majitele menšího obchodu s koloniálním zbožím Martina Voříška a jeho ženy Antonie, rozené Bláhové. Po absolvování sedmi tříd na hodonínské reálce, ukončených maturitou, odešel do Prahy, kde na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy studoval filosofii. Od počátku svých vysokoškolských studií se přitom zabýval novými proudy v evropském filosofickém myšlení. V roce 1934 svá studijní léta ukončil disertační prací Existenciální filosofie Martina Heideggera a Karla Jasperse a získal titul doktora filosofie. Kromě obou německých existencialistů oceňoval svébytného německého křesťanského myslitele Theodora Haeckera a ruského exilového filozofa Nikolaje Berďajeva, zvláště jeho důraz na nezastupitelnou roli křesťanství, které jediné může étos buržoázie a marxismu překonat étosem hlubším a mocnějším.

Rudolf Voříšek patřil do ideově spřízněného kruhu osmi mladých mužů, většinou studentů pražské filozofické fakulty, kteří v roce 1932 založili časopis Řád, revui pro kulturu a život. Byli to Stanislav Berounský, Jan Franz, Jan Hertl, Josef Kostohryz, Václav Renč, František Lazecký, Timotheus Vodička, přičemž Rudolf Voříšek vystupoval jako majitel a vydavatel Řádu (1932-1939) a zpočátku i odpovědný redaktor. Od prvního čísla z konce roku 1932 (při nepravidelné periodicitě vycházel do srpna 1944) se mu stal časopis hlavní tribunou, kde se z křesťanského pohledu intenzivně věnoval analýze příčin hluboké duchovní krize soudobé evropské civilizace. Zasvěceně a z hloubi neochvějného přesvědčení římského katolíka seznamoval čtenáře s díly podnětných katolických myslitelů, zvláště německo-italského teologa Romana Guardiniho, čelného představitele novotomismu Jacquese Maritaina a německého tomistického teologa jezuity Ericha Przywary. Dr. Voříšek přispíval rovněž do Filozofické revue dominikána Metoděje Habáně či časopisu Akord a přednášel při různých katolických intelektuálních aktivitách, mj. pro studenty Spolku katolických akademiků Moravan při jejich letních táborech v Dalečíně nad Svratkou, které od roku 1933 pořád biblista a překladatel Starého zákona P. Josef Heger; navíc se stal i členem Sdružení přátel Moravanu. Po nástupu nacismu a při jeho stále se stupňující agresivitě, kdy od poloviny třicátých let docházelo k hrozivé polarizaci evropské politiky, byl schopen kriticky vnímat i kruté praktiky stalinistického Sovětského svazu. Reagoval na ně překladem a zasvěcenou předmluvou ke studiím dvou francouzských myslitelů, spisovatele Henri Daniela – Ropse a dominikánského teologa Josepha – Vincenta Ducattillona, které pod názvem Rudé plameny nad Evropou vyšly roku 1937 ve Vyšehradu.

Po přijetí mnichovské dohody 30.9. 1938, kdy spojenecký systém Československa zkolaboval, došlo k odtržení pohraničních území a československý stát se rychle rozpadl. Ve zjitřené atmosféře tzv. druhé republiky se v okruhu katolických a pravicově konzervativních intelektuálů a umělců, včetně Řádu, ozývaly ostře kritické hlasy, mnohdy doprovázené skandálními výroky, jež z této národní tragédie obviňovaly liberálně-socialistický politický systém první republiky a jeho protagonisty (mj. prezidenta Masaryka, Edvarda Beneše, Karla Čapku). Po okupaci v březnu 1939 tyto výtky ustaly a bývalí polemici vesměs zaujali národně obrannou pozici. Také revue Řád při zachování konzervativní a ortodoxně katolické linie se nyní výrazně soustředila na literárně uměleckou a historickou oblast a snažila se čtenářům přiblížit české katolické tradice jako trvalou hodnotu a jistotu. Rudolf Voříšek v reakci na ohrožení národní pospolitosti vydal v roce 1940 v nakladatelství Vyšehrad esejisticky pojatou brožuru Úpadek a sláva českých dějin jako 3. svazek edice Pro život, na jejímž řízení se sám podílel. Na pozadí Pekařovy koncepce národních dějin se pokusil uchopit otázku českých dějin v daných protektorátních limitech. Dnes je pociťována spíše jako dokument o emocionální reakci na pohnutou dobu svého vzniku, zatíženou dobově podmíněnými pojmy a formulacemi.



Těsně před koncem války se v dubnu 1945 Rudolf Voříšek oženil s Marií Čulíkovou, sestrou významného klasického filologa a anglisty Jana Čulíka. Z manželství se narodily dvě děti – Vojtěch (1947) a Ludmila (1948). Od roku 1945 Rudolf Voříšek působil v redakci týdeníku, později čtrnáctideníku Vyšehrad, který vycházel ve stejnojmenném nakladatelství. Plně se v té době zapojil rovněž do obnovených katolických intelektuálních a spirituálních aktivit, jakými byl každoroční dominikánský Akademický týden či františkánský studijní institut Studium catholicum, kde v posledním dokončeném, letní semestru akademického roku 1947/1948 přednášel téma Od Descarta k existenciální filosofii.

V časopise Vyšehrad publikoval kratší články, recenze a jeho nejspíše poslední větší text zde vyšel v červnu 1948, krátce před tím než byl tento časopis komunistickou mocí zastaven. Nazval ho Apotheosa konečnosti v existenciální filosofii a zabýval se v něm kriticky existencialismem v proudu filozofického myšlení, jak se vyvíjel od konce středověku. Podle dr. Voříška existencialismus ve své soudobé podobě vyústil do slepé uličky jednak pasivního materialistického determinismu, jednak sebestředného prométheovského titanismu. S odkazem na Nitzscheho slavný axióm „Bůh je mrtev, zabili jsme Boha“ zde rovněž rozebírá jeho zhoubné důsledky promítnuté z metafyzické sféry do roviny běžného lidského života, kdy právě tím se člověku umožňuje překročit všechna dosud tabuizované omezení.

Poté, co časopis Vyšehrad v prosinci 1948 zanikl, stal se Rudolf Voříšek odborným redaktorem v nakladatelství Vyšehrad, ale záhy se i zde jeho osud naplnil. Většina redaktorů a spolupracovníků byla vyhozena a v průběhu let 1951 a 1952 zatčena a odsouzena k vysokým trestům vězení (mj.Ladislav Kuncíř, Bedřich Fučík, Václav Šnajdr, Ladislav Jehlička, Zdeněk Kalista, Josef Myslivec, Josef Kostohryz, František Křelina, Václav Renč, Josef Knap). Také Rudolf Voříšek byl „pro ztrátu důvěry“ v roce 1951 propuštěn a dělnické zaměstnání našel ve výrobním družstvu Drupol, avšak již 19.6. 1952 ho zatkla Státní bezpečnost. Po dvoutýdenní vyšetřovací vazbě na něho 3.7. státní prokurátor JUDr. Bohumír Ziegler podal žalobu, že se v roce 1948 zúčastňoval schůzek údajné ilegální skupiny sledující „zvrat lidově demokratického zřízení“ a pro případ jeho úspěšného provedení „v letech 1949-1951 spolu s Bedřichem Fučíkem plánovali provedení zvratu a obsazení nakladatelství Vyšehrad“. Státní soud v Praze v tajném procesu 6.8. 1952 odsoudil Rudolfa Voříška pro trestný čin velezrady na 11 let odnětí svobody. Současně byl vysloven i trest propadnutí celého jmění a peněžitý trest ve výši 20 000,- Kč, v případě nedobytnosti změněný na dva měsíce vězení.

Po odvolacím líčení u Nejvyššího soudu, který 3.10. 1952 rozsudek potvrdil, zůstal dr.Voříšek ve výkonu trestu ve věznici v Praze na Pankráci a v polovině června 1953 byl předán do jejího pobočného vězeňského zřízení ve Vinařicích u Kladna. Již po čtrnácti dnech však 30.6. následovala deportace na Příbramsko do pověstného lágru Bytíz, který jako všechny tábory při uranových dolech podléhal vězeňskému ústavu Ostrov. Zde byli vězňové nuceni bez jakékoliv ochrany zpracovávat uranovou rudu a dr. Voříšek záhy onemocněl leukemií. Již umírající byl převezen do vězeňské nemocnice na Pankráci, kde následujícího dne 1.11. 1953 zemřel. Jeho tělo bylo vydáno rodině, která ho mohla bez obřadu, pod dozorem policie a pouze za účasti nejbližších uložit do rodinného hrobu na Olšanských hřbitovech.



PhDr. Rudolf Voříšek, politický vězeň komunistického režimu, se dočkal soudní rehabilitace rozhodnutím Krajského soudu v Praze ze dne 22.10. 1990, který rozsudek z roku 1952 podle zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci zrušil a trestní stíhání zastavil.