Moji drazí bratři a sestry v Kristu,
pozdravuji vás ve jménu našeho Pána Ježíše Krista! Tento list nepíši v duchu odsouzení, ale z upřímné starosti a hlubokého pastoračního zármutku.
Jako pastýře, jemuž byla svěřena péče o duše, mě velmi bolí, že v posledních letech – dokonce i v našich katolických kruzích, v našich společenských klubech, institucích a kulturních domech – narůstá přijímání a dokonce i podpora slavení Halloweenu.
Musím z povinnosti svědomí mluvit jasně:
Halloween, jak se dnes běžně slaví, je neslučitelný s vírou, kterou vyznáváme. To, co začalo před staletími jako pohanský rituál, si uchovalo svůj základ – oslavu temnoty, strachu a okultismu. Kostýmy, symboly a praktiky Halloweenu často zesměšňují to, co je svaté, a zlehčují to, co je hříšné.
Písmo nám připomíná:
„
Nemějte žádnou účast v těch neplodných skutcích tmy; spíše je (veřejně) odsuzujte.“ (Ef 5,11).
Když se křesťané převlékají za čarodějnice, duchy, démony či příšery, stírají hranici mezi světlem a tmou – a dělají si žerty z duchovních skutečností, s nimiž se nelze zahrávat. Mnozí namítnou:
„
Je to jen neškodná zábava.“
Ale může být něco, co má kořeny ve strachu, smrti a pověrách, skutečně neškodné?
Samotné motivy Halloweenu – duchové, strašidla – nejsou pouhým divadlem; představují fascinaci smrtí, zcela oddělenou od vykupujícího světla Kristova.
Naše víra nás učí, že smrt byla přemožena! „
Smrti, kdepak je tvoje vítězství? Smrti, kdepak je tvůj bodec?'“ (1 Kor 15,55).
Proč bychom se tedy, moji drazí bratři a sestry, vraceli k oslavě toho, nad čím Kristus již slavně zvítězil svým zmrtvýchvstáním?
Ještě znepokojivější jsou
okultní prvky, které tyto slavnosti často provázejí – spiritistické tabulky, vyvolávání duchů, předstírané rituály a zaklínání. To, co se může zdát jako nevinná zábava, může otupit vnímavost dospělých i dětí vůči realitě zla.
Nemůžeme nazývat čarodějnictví a modloslužbu „zábavou“.
Písmo nás jasně varuje:
„
Ať se u tebe nenajde nikdo, kdo by provedl svého syna nebo svou dceru ohněm, věštec zabývající se věštbami, kouzelník ani hadač ani čaroděj, ani zaklínač ani ten, kdo se dotazuje duchů zemřelých, ani jasnovidec ani ten, kdo mrtvé žádá o radu.
Každého, kdo činí tyto věci, má Hospodin za ohavného. Právě pro tyto ohavnosti je Hospodin, tvůj Bůh, před tebou vyhání.“ (Dt 18,10–12).
A co naše děti, budoucnost Církve?
Tím, že jim dovolíme oblékat se za duchy či démony, mluvit o kouzlech a strašidelných domech, je nenápadně učíme zlehčovat duchovní boj mezi dobrem a zlem.
Psychologický dopad obrazů založených na strachu a vystavování se temným tématům bývá často přehlížen, přesto však zanechává stopy. Ještě horší je, že riskujeme, že mladá srdce si zvyknou vnímat zlo jako formu zábavy.
Uvědomme si také tragickou ironii takzvaného „trick or treat“ (koledu, nebo něco provedu). V hlubším smyslu je to ďáblova vlastní parodie – klame křesťany, aby si mysleli, že se účastní neškodné veselice, zatímco on se „hostí“ na jejich rozptýlených duších.
Jak bolestné je vidět nás, vykoupený lid Kristův, účastnit se podívané, která zesměšňuje a karikuje jeho oběť spásy!
Místo toho, drazí přátelé,
obraťme svůj pohled k pravé oslavě tohoto období – k slavnostem Všech svatých a Vzpomínky na všechny věrné zemřelé.
Tyto svaté dny nás vybízejí k úctě vůči těm, kteří před námi věrně kráčeli, a k přímluvám za duše, které nás předešly.
Připomínají nám naše společenství s nebesy, naše povolání ke svatosti a naši naději na věčný život. Jsou to dny naplněné nikoli strachem, ale vírou; nikoli hrůzou, ale nadějí – zvláště nyní, když společně kráčíme Jubilejním rokem naděje!
Zvláště se obracím na naše katolické společenské kluby, spolky a mládežnické skupiny: prosím, zvažte své volby.
Pořádání halloweenských večírků se může zdát moderní či výnosné, ale za jakou cenu?
Každá taková akce pořádaná ve jménu zábavy ubírá na věrohodnosti našeho svědectví. Jsme povoláni, abychom se nepřizpůsobovali tomuto světu, ale proměňovali jej.
„
A nepřizpůsobujte se už tomuto světu, ale změňte se a obnovte svoje smýšlení, abyste dovedli rozeznat, co je vůle Boží, co je dobré, bohulibé a dokonalé.“ (Řím 12,2).
Drazí bratři a sestry,
volba, která před námi stojí, je jasná.
Buď budeme slavit okultismus, nebo Krista.
Buď budeme oslavovat temnotu, nebo vydávat svědectví o Světle, které žádná tma nepřemůže.
Cesta učednictví není vždy snadná – je to, jak řekl Ježíš, „
úzká cesta, která vede k životu“ (Mt 7,14). Ale je to jediná cesta, která stojí za to.
Když se blíží Halloween, naléhavě vás vybízím, abyste volili moudře.
Ať vaše domovy, školy a společenství vyzařují radost z oslavy života svatých, nikoli pohanských zvyků.
Buďme lidem, který svým slovem i svědectvím hlásá:
„
Bůh je světlo a tma v něm vůbec není.”(1 Janův 1,5).
V Kristu,
s láskou a modlitbou
Otec Daniel Fernandes
Mumbai, Indie
Zdroj:
Catholic Christianity
Převzato z
Salvator Mundi, salva nos, článek z 30. 10. 2025 naleznete
zde.
