Mučedníci a oběti pro Krista

Nejpřesvědčivějšími svědky naděje nám jsou mučedníci, kteří se díky své pevné víře ve zmrtvýchvstalého Krista dokázali vzdát samotného života zde na zemi, aby nezradili svého Pána. Je zapotřebí, abychom střežili jejich svědectví, a tím umožnili, aby naše naděje byla plodná. (papež František - Spes non confundit)





ČÁP ALOIS * 8.5.1892, Zdounky + 9.6.1957, Přerov
Narodil se v hanácké obci Zdounky na Kroměřížsku jako druhorozený syn rolníka Antonína čápa a jeho ženy Anny, rozené Ondruchové. Hned druhý den, 9.5. 1892 byl ve zdejším kostele Nejsvětější Trojice pokřtěn. V rodné obci vychodil pět tříd obecné školy a v letech 1904 – 1913 studoval na kroměřížském arcibiskupském gymnáziu. Po maturitě vstoupil v roce 1913 do Arcibiskupského kněžského semináře v Olomouci a na zdejší bohoslovecké fakultě absolvoval čtyřletá teologická studia; 5.7. 1917 přijal kněžské svěcení. Krátce na to nastoupil jako kooperátor (kaplan) do farnosti Potštát (u Hranic) a po dvou letech byl k 1.1. 1920 ustanoven za katechetu na dívčí měšťanské škole Karolíny Světlé v Přerově, kde vyučoval čtyři roky.

Přerov se stal jeho domovským městem, kde se velmi aktivně zapojil do politického a kulturního života. Byl činný v místní jednotě Čs. strany lidové (ČSL), od roku 1923 jako člen zastupitelstva a radní, v letech 1937 – 1939 pak ve funkci náměstka přerovského starosty. Angažoval se v řadě katolických kulturních a osvětových aktivit, a to především v úzké spolupráci s významnou osobností katolického hnutí té doby P. Ferdinandem Chýlkem. S tímto dlouholetým spolupracovníkem a přítelem vedli i přerovské vydavatelství Nový národ, kde od roku 1923 vycházel stejnojmenný kulturně náboženský měsíčník (od roku 1928 čtrnáctideník), v němž působil jako redaktor. V letech 1928 – 1929 redigoval i týdeník Právo a celá léta přispíval články nejrůznějšího obsahu i do dalšího regionálního tisku. Roku 1924 se stal správcem Kněžské nemocenské pokladny v Přerově, jejímž ředitelem byl P. Ferdinand Chýlek. P. Alois Čáp nepůsobil ve farní správě, ale kvůli finančnímu zajištění byl od roku 1926 veden jako kooperátor v Kvasicích (u Kroměříže), kde obvykle o svátcích vypomáhal. V letech 1935 – 1936 se pod jeho vedením uskutečnila obnova historického kostela sv. Jiří, přičemž byly objeveny jeho románské základy, a výsledek archeologického průzkumu shrnul v monografii „Vykopávky u sv. Jiří v Přerově“. Po příchodu do Přerova začal působit i literárně. Psal lyrickou poezii, epigramy a eseje a zvláště se zaměřil na náboženská dramata, vesměs osvětového a apologetického charakteru, která považoval za nejúčinnější prostředek, jak oslovit široké vrstvy lidí. Své práce vydával v přerovském nakladatelství Nový národ. Byl velmi vzdělaný, zajímal se o nejrůznější oblasti a mj. ovládal 10 cizích jazyků. Jako výrazná kulturní osobnost a literát byl od roku 1938 rovněž členem Družiny literární a umělecké v Olomouci.

Za nacistické okupace P. Alois Čáp jako veřejně činná osobnost, známý kněz, regionální novinář a komunální politik patřil mezi 24 kněží olomoucké arcidiecéze, zatčených 1.9. 1939 při protektorátní akci Albrecht I. Týden byli internováni ve sběrném táboře v bývalých železárnách ve Štěpánově u Olomouce a poté v noci z 8. na 9.9. bylo 15 z nich s řadou dalších zatčených převezeno autobusy do Brna. Po připojení skupiny zadržených v Brně a jeho okolí pokračovali vlakovým transportem přes Prahu do koncentračního tábora Dachau, kam dorazili 10.9. 1939. Již 27.9. tuto skupinu několikaset vězňů deportovali do koncentračního tábora Buchenwald. Zde jako další kněží byl P. Alois Čáp nasazen do různých pracovních komand (úpravy terénu, nošení materiálu zedníkům, práce na zahradě). V Buchenwaldu byl také 25.2. 1941 svědkem úmrtí svého přítele P. Ferdinanda Chýlka, přičemž se u velení tábora marně pokusil získat souhlas s jeho katolickým pohřbem (urna s jeho popelem byla však zaslána do Přerova).

Poté, co nacistické úřady rozhodli soustředit vězně duchovní do Dachau, byl do tohoto koncentračního tábora s většinou českých kněží 23.5. 1942 deportován i P. Alois Čáp a stal se vězněm číslo 30.182. Prošel řadou pracovních komand a nakonec se dostal do překladatelského oddělení na táborových plantážích, kde s několika kněžími překládali odborná přírodovědecká díla z různých světových jazyků do němčiny. Jeho spoluvězeň P. František Štverák na něho vzpomíná jako na „jemného lyrického básníka, hodného, tichého a dobrého člověka.“



Po návratu z Dachau v květnu 1945 se s plným nasazením znovu ujal svých bývalých povinností a úkolů. Zapojil se do práce v ČSL, mj. jako člen krajského výboru v Olomouci a člen Místního národního výboru v Přerově. Obnovil časopis Nový národ a v roce 1946 vydal pět drobnějších svazků básní pod souborným názvem Buchenwaldské zpěvy, které si z velké části zaznamenával do sešitu již v Buchenwaldu, částečně i v Dachau. Po umučeném P. Chýlkovi převzal v roce 1945 funkci ředitele Kněžské nemocenské pokladny v Přerově, se změnou zákona se v roce 1946 stal předsedou jejího správního sboru, kterým zůstal až do likvidace spolku 30.6. 1948. V poválečné době se rovněž angažoval v propagaci myšlenky vybudování průplavu Dunaj – Odra – Labe, a to s idejí, že se Přerov stane důležitým přístavem. Kromě novinových článků připravil na podporu těchto věcí vydání rozsáhlého sborníku.

Po převzetí moci komunisty v únoru 1948 byl z ČSL „vyakčněn“, 1.10. 1949 zatčen a po mnoho měsíců tvrdě vyslýchán ve vyšetřovací vazbě. V polovině ledna 1951 proběhl před Státním soudem v Praze vykonstruovaný proces s 11 obviněnými, do jehož čela byl postaven právě P. Alois Čáp. V rozsudku vyneseném 18.1. 1951 mu byl vyměřen trest 10 let vězení za údajnou protistátní činnost (velezrada, podpora sabotáže a sdružování proti státu). Na prezidentskou amnestii byl 28.11. 1953 s podlomeným zdravím propuštěn. Do veřejného života se již nemohl vrátit a za tři a půl roku na následky vězení 9.6. 1957 zemřel. Podle svého přání byl pohřben na přerovském hřbitově.