Na faru do Vranova nám přišly další verše od paní Caletkové. Třeba potěší i Vás...
V lese
Podzim klepe na dveře,
kdopak, že mu otevře?
Já se vůbec nebráním,
do lesa hned uháním.
Potkám se tam s veverkou,
i s tou malou ještěrkou.
Tam to voní malinama,
cítím se tu jako doma.
Občas zajíc vyskočí,
až mi málem zaskočí.
Medvěd běží za medem,
mi však raděj pojedem.
Brzy se už zastavíme
a zvířátka nakrmíme.
Ať nemají hlad,
padá brzy chlad.
Zimou všechno vadne,
jinovatka padne.
Ať žije sport!
Bylo léto hřejivé,
teď zas bude zima,
i když je to děsivé,
pro mne je to príma.
Znám to každý rok,
jako bude krok.
Bude-li sníh padati,
to e bude běhati.
Běžky totiž mám,
tak si na nich zaběhám.
Líbí se mi převelice,
i ty bílé metelice.
Jen ať pěkně chumelí,
nebudu spát v posteli.
Venku se přec zahřeji,
hned mi bude tepleji.
Někdy brusle protáhnu,
i když se tu natáhnu.
Nemusím být jednička.
A co poví lednička?
Když si tak teď zasportuji,
hned se zase natankuji.
Pak zas půjdu ven,
pěkně za sportem.
