V Polsku u jednoho kostela je kněžský hrob. Na náhrobním kameni je upevněna socha Panny Marie a u jejích nohou skleněná schránka, ve které je uložen uschlý myrtový věneček – památka na svatbu.
Kněz pocházel z početné rodiny a horlivě pracoval jako misionář v Africe. Po letech měl možnost navštívit matku. Tehdy mu předala věneček se slovy:
"
Synu můj, mám radost, že jsi dobrým knězem a raduji se z tvých úspěchů v misích. Ať je za to Bůh pochválen. Ale pamatuj, že na začátku tohoto všeho byla obětavá láska tvé matky. Neboť kdybych nebyla slíbila Bohu, že nikdy necouvnu před žádnou obětí spojenou s mateřstvím, možná bys nikdy nebyl přišel na svět. Vždyť jsi přece 7. dítětem. Ať ti to vždycky tento věneček připomíná.“
Kněz si věneček s úctou vzal a po jeho smrti mu ho lidé dali k nohám Panny Marie na náhrobní kámen.
Matka měla pravdu. Za hodnotným životem jednoho hlasatele evangelia se skrývají oběti mnoha lidí. I náš národ, má-li mít dostatek ohlašovatelů evangelia, musí přinést nemalé oběti a on je i přináší.
Utrpení na poli náboženském, krev našich mučedníků, bolesti mnoha vyznavačů jsou semenem, ze kterého vyrostli a vyrostou horliví rozdavatelé Božích tajemství.
Proto i my, povzbuzení Ježíšovými slovy, prosme Pána žně, aby poslal horlivé dělníky na svou sklizeň a aby nám nikdy nechyběli obětaví Kristu učedníci, kteří nám svým slovem i životem budou připomínat, že člověk nežije jen z chleba a pro chleba, ale žije i pro vyšší duchovní hodnoty.
A vy, milí křesťanští rodiče, kteří vychováváte syny, vkládejte do svých každodenních modliteb i tuto prosbu:
„
Pane, je-li to tvá svatá vůle, dej, aby se náš syn stal knězem!“
Převzato z
Marta Durániková
, článek ze 2. 10. 2025 naleznete
zde.
